V písku - Příslib svobody

Silné téma, brutální zpracování. Syrovost a autentičnost hraje do karet všem zúčastněným. Chlapci do jednoho hrají jako o život. Možná by stálo za to film trochu prodloužit a rozkreslit více charaktery chlapců, protože když už nás někdo začne zajímat, rychle zmizí ze scény, respektive ztratí se v prachu... Škoda, ale i tak dávám pět, protože mě film hodně dostal...88% (07.01.2018)

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

Nie je jednoduché súcitiť s niekým, kto má na svedomí toľko zverstiev ako bola nemecká armáda počas druhej svetovej vojny. Spravodlivé by zrejme bolo, keby samotné mínové pole odpratával Himmler s Hitlerom, no ako to už býva zvykom, najhoršie dopadnú tí, čo plnili rozkazy či choro prepadli slepej ilúzií svojich mecenášov. Mládež je hlúpa, nemá žiadne skúsenosti, preto je najvhodnejšou skupinou na ovládanie, respektíve zmanipulovanie na dosiahnutie osobných cieľov (viď "kľúčikovanie" v Novembri 89', respektíve posledné voľby a ruka na stráž). Či mi ich bolo ľúto? ÁNO BOLO. Je to smutný film, veď to boli deti, ktoré sa mali na vojakov akurát hrať, nie nimi BYŤ, ale oni si miesto oberania jabĺk do košíkov, zobrali do rúk samopaly. Rozhodli sa ísť touto cestou a tak znášali následky. A tak sa nato treba aj pozerať či tento celkový problém vnímať. Nie som bezcitný, no nič sa nemení na fakte, že v ohrození bol v prvom rade nevinný Dánsky národ, ktorý trebalo ochrániť. Alebo mal pobrežie od mín čistiť nejaký domáci farmár s cukrárom? Samotný snímok je manipulatívny pričom svoj cieľ v podobe vyvolania pochybností dosiahol. Premena vnímania svojho nepriateľa je taktiež ukážková. Príbeh sa opiera o historické "fakty", takže predpoklad, že by bol zlým počinom, je naozaj mylný. (26.05.2016)

Hoci z dejín 2. svetovej vojny poznáme viaceré slávne úskoky generálov pri rozhodujúcich bitkách, jednou z nich bola aj kamufláž na pripravované vylodenie Spojencov na Dánskom pobreží Severného mora. Hitler na to skočil a nechal na celé pobrežia položiť mínové polia z viac ako 2 miliónmi mín. Vojna skončila a celé toto pobrežie je potrebné vyčistiť. Skupina nemeckých mladých vojakov, takmer deti, sa nachádza v dánskom zajateckom tábore a majú za úlohu toto pobrežie vyčistiť. Viac ako 2000 týchto zajatcov začalo čistiť západné pobrežie krajiny, pri tejto činnosti viac ako polovica z nich zahynula, alebo utrpelo devastačné zranenia po nechcenom výbuchu. Film nie je pre ľudí, ktorí majú radi šťastné konce. Jedná sa o veľmi silný príbeh, ktorý vás nasáva, a to vás drží v napätí až do konca. Pozornosť je zameraná na utrpenie nemeckej povojnovej generácie mládeže, ktorí musia zaplatiť za prácu svojich matiek a svojich otcov.V centre príbehu, historicky pravdivého, je nenávisť, priateľstvo, pochopenie nepriateľa a odpustenie zároveň s dodržaním sľubu. Ide po dlhšom čase o jeden výnimočný film, keď už si hovoríme, že 2. svetová vojna nám už nemôže ponúknuť žiadnu zaujímavú tému a zrazu tu je obrovské prekvapenie. (20.05.2016)

Jeden z mála hraných dokumentárních snímků o grilování na beach party coby oslavě konce Druhé světové války. A Teď vážně, nejzajímavější postřeh byl, jak Dánové prožívali vztahy k poraženým Němcům. Ve srovnání s námi to nebylo o moc jiné, přesto o trochu víc přátelštěji, naivněji. Ani se nedivím, že tam dnes milují své hosty z Východu. Tolik k Dánům a Němcům. Po celou dobu sledování mírné napětí... víte asi proč, že? Vskutku třaskavé téma, hihihi. Nakonec vás ale stejně přesvědčí Roland Moller, že film nebyl ztráta času a v přehršli dalších evropských a ruských kinopokusů s válečnou tématikou, je to v poslední době jeden z nejlepších vůbec. (08.01.2017)