Borg/McEnroe

Tak tu pôjde najmä o to, či vám tieto dve mená vôbec niečo hovoria. Ak áno, tak buď ste túto dobu zažili alebo tenis radi máte, ale o Borgovi a McEnroeovi ste veľa počuli a tak trochu ľutujete, že ste ich dobu nezažili. Ale zase tu boli potom divoch Agassi so slušňákom Samprasom a dnes je to tiež bohaté. Metz sa so scenáristom snažili nachádzať paralely v povahách týchto dvoch géniov tenisových dvorcov a ukázať, že až zase taký veľký rozdiel medzi nimi nebol. Vyzerá to viac založené na realite, ako napríklad Rivali, len tu trochu chýba skutočný konflikt. Osobne mi vypadlo z pamäte, ako tento zápas skončil a pokiaľ to neviete a film chcete vidieť, tak si to nezisťujte. Casting je typologicky veľmi presný. Ako tenisový fanúšik (pasívny aj aktívny) som si film skutočne užil. (07.05.2018)

Chybí více sportovních filmů. V podstatě nejchudší žánr dostává poslední dobou méně a méně příležitosti. Je tedy příjemné, že se na plátna film dostává tenisový film a navíc tenisový film o skutečné události. A i když ten film není dokonalý dá se označit za dobrý. Příběh sleduje dva tenisové opaky:chladného profesionála Björna Borga a nezkrotného bouřliváka John McEnroa kteří se kdysi jednoho léta roku 1980 utkali o ten slavný titul nejlepšího tenisty. Naštěstí se k těmto dvou tenistům dokázali sehnat herci kteří jsou skutečným postavám nejen podobní ale navíc i dokážou hrát. Borga hraje také švéd Sverrir Gudnason kterého jsem ve filmu viděl poprvé a musím říct, že má talent. Dokáže správně chvilky kdy je Borg na dně. McEnroa hraje Shia LaBeouf který pořád vypadá, že s těmi drogami nepřestal ale také se do role dokáže ponořit. Dokonce mi přijde, že herecky vyspěl a časy kdy vesele skotačil s roboty v Transformerech nebo s opicemi v Indianu Jonesovi jsou definitivně pryč. A nemůžu skončit hereckou stránku bez Stellana Skarsgårda který hraje Borgova mentora. Skarsgård roli hraje perfektně, dokáže zahrát skvěle scény kdy má být ten rozumný i když se rozzuří a jediná vada na kráse je tedy maska kdy se ho filmaři snaží udělat staršího (A moc jim to nejde). Hlavní problém toho filmu ale podle mně je ten, že trvá 107 minut a v podstatě by se nedalo říct, že se vleče ale, že se trvá než se rozproudí akce. Tenisové zápasy jsou během půl minuty odbyty a místo toho se řeší vzpomínky minulosti, láska a spousta dalších věcí těchto dvou které většinou prostě nezaujmou tolik. Jakmile ale začne ta závěrečná osudová hra jakoby někdo zapnul páku na plnou rychlost. Jede to svižně, je tam spousta úžasných vizuálních nápadů (zpomalovačky s míčem jsou nádherné) a nenudí to ani chvilku. Závěrečná hra je prostě nejlepší část filmu která několikrát překvapí a způsobí napětí až do konce. A pak je tu ještě jeden takový problém: Ten film skončí aby následně následovaly vysvětlovací titulky.... které by ve filmové podobě vystačily na další hodinu materiálu. Ta osudová hra totiž nakonec nebyla jenom jedna ale dokonce dvě. A té druhé se vůbec nedočkáme. Což je škoda jelikož by mohla fungovat ještě lépe a ten film by nebyl jenom nadprůměrná tenisová pocta ale skutečně svižný sportovní film. (14.02.2018)

Doposud nejlepší film o tenise. O tenisu moc kvalitních filmů nevzniklo. "Wimbledon" byl filmová tragédie, "Souboj pohlaví" také příliš nezabodoval. Svitlo na lepší tenisové časy? Ano, mírně rozkolísaný dojem vyvolá samotný Borg, má mu být totiž 24 let, píše se rok 1980, vyhlížel ale starší, tak na 35 let. Jeho představitel Sverrir Gudnarson je už totiž čtyřicátník. O moc lépe na tom nebyl ani McEnroe, ten už tak přestárle nevypadal, ale co ty kadeře?! Předpokládám, že Shia LaBeouf si půjčil kulmu od Victorie Silvstedt, když už jsme v tom Švédsku, a naonduloval se do směšných rozměrů. Nešlo se nesmát. Ovšem podobnost se svými slavnými předobrazy se vyskytla a studie pohybů také celkem věrná. Pokud od filmu očekáváte strhující průběh, máte šanci být přítomni proslulé úchvatné rivalitě mezi dvěma tenisovými veličinami minulých let, na projekci se tedy není nutné vybavit kalendářem s tenisovými kráskami Bouchard, Kerberovou a spol., abyste se s ním zabavili, neb film před závěrečným stěžejním duelem na Wimbledonu přichází se zajímavým materiálem a vyprávěcí složkou. Není zahlcen filosoficko/popisnou nudou. Je ale převážně cíleno na stoického, málomluvného Borga, zajímavější, prchlivý a výbušný McEnroe dostal o něco méně prostoru. Nepřipadalo mně, že by film byl až tak brutálně věrohodný. Závěrečný souboj je ovšem bombastický - je nebývale dramatický, dynamický, plný divokých střihů, napínavý, bez ohledu na to, že divák (znalý sportovní historie) ví, jak zápas skončil. Je to rozhodně vrcholná část filmu, v němž ostatní zápasy hrané s jinými soupeři působí až podřadně. Že se film bude spoléhat hlavně na závěrečný super match, to už se dalo čekat předem. Shia LaBeouf hodně příjemně herecky překvapil, pokud si odmyslíme ten účes, ten klidně mohl hrát prim v příběhu. Ale je to hlavně o Borgovi, který v pubertálním věku byl nečekaně vzteklý floutek a nervák, jak ho zobrazuje film, určitě to nebyl budoucí proslulý džentlmen kurtů, Schopná režie Januse Metze, která vtáhne do děje spolu s odpovídající retro výpravou a herecky oslnivé ztvárnění dvou tenisových legend , a v neposlední řadě určitě stojí za zmínku, že na lajnách asistovala i česká výprava, to všechno dělá z filmu příjemný sportovní a životopisný zážitek. A filmů o tenise nevzniká kvantum. 8/10 (30.12.2017)

Až na závěrečný zápas pěkná nuda. Předtím se tam tenis vlastně vůbec nehraje, jenom během přípravy na ten zápas sledujeme ledabyle poskládané flashbacky ukazující minulost obou tenistů. Co jsem si z ní odnesla: akorát to, že to byli vzteklí magoři. Pokud mi ty flashbacky měly tenisty přiblížit, abych si je oblíbila, tak naprosto selhaly. Na rozdíl od Rivalů mě tihle dva vůbec nezaujali, dál se o ně zajímat nehodlám a na tenis se kvůli tomuhle filmu taky dívat nezačnu. Mimochodem to lomítko v názvu sedí mnohem víc než to "vs" - to proto, že se oba setkají až před zápasem, tedy skoro až na konci filmu. Do té doby je to takhle: kus přípravy Borga + flashbacky/ kus přípravy McEnroea + flashbacky. Díky závěrečnému zápasu ovšem lehce nadhodnotím, jelikož i přesto, že jsem si během sledování zjistila výsledek, pocítila jsem trochu toho napětí. 6/10 (30.05.2020)

“KDYŽ PROTI TRIUMFU I PONÍŽENÍ JAK PROTI SVŮDCŮM SPOLČENÝM JSI KRYT“... /// Švédsko dalo světu Volvo, skupinu ABBA a Björna Borga… (no možná i něco jinýho, ale…). A Amerika?… prostě jen vyprodukovala dalšího šílence (vím vo čem píšu – byl to můj tenisovej vzor!). Nejdřív to vypadalo na dva životopisy, ale ten Johnův je hodně stručnej. (Nakonec – to severský tvůrčí obsazení mluví za všechno.) Kulisu tomu dělá Wimbledon 1980, kterýho tématem bylo čekání na rozbití stroje jménem Borg. Palečky mám držet Björnovi, což mi nevadí, protože mám tyhle kluky, co něco uměj rád. Navíc Shia je super a Gudnasson… to je jako by Borg hrál sám sebe. Srovnání s filmem Rivalové je na místě, ale… Ano, jedná se o nejlepší film s tenisovýho prostřed (když vono jich moc není). Jenže na rozdíl třeba od Pelého, si moc neužijeme dramatickýho sportu. Psychologie tu je, ale nezainteresovanýmu publiku to asi stačit nebude. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U sportu nedávám najevo emoce. 2.) Miluju tenisty se záchvatem vzteku. 3.) Thx za titule „Num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2018)