Borg/McEnroe

Až na závěrečný zápas pěkná nuda. Předtím se tam tenis vlastně vůbec nehraje, jenom během přípravy na ten zápas sledujeme ledabyle poskládané flashbacky ukazující minulost obou tenistů. Co jsem si z ní odnesla: akorát to, že to byli vzteklí magoři. Pokud mi ty flashbacky měly tenisty přiblížit, abych si je oblíbila, tak naprosto selhaly. Na rozdíl od Rivalů mě tihle dva vůbec nezaujali, dál se o ně zajímat nehodlám a na tenis se kvůli tomuhle filmu taky dívat nezačnu. Mimochodem to lomítko v názvu sedí mnohem víc než to "vs" - to proto, že se oba setkají až před zápasem, tedy skoro až na konci filmu. Do té doby je to takhle: kus přípravy Borga + flashbacky/ kus přípravy McEnroea + flashbacky. Díky závěrečnému zápasu ovšem lehce nadhodnotím, jelikož i přesto, že jsem si během sledování zjistila výsledek, pocítila jsem trochu toho napětí. 6/10 (30.05.2020)

"Slib mi, že už nikdy neukážeš ani jedinou zatracenou emoci. Buď jako papiňák a nic nevypusť ven." A tak se z horkokrevného nerváka Borga stal skvěle namazaný stroj. A jak se z geniálního matematika Johna stal cholerik na kurtu? I o tom je tento snímek a mě to hodně bavilo. Jen s tím slavným finále Wimbledonu 1980 je to trochu slabší. Já sice hodně zapomínám, ale tento zápas jsem viděl v přímém přenosu a nikdy na něj nezapomenu. Prostě je těžké být napnutý, když vím, jak to dopadne. To však nic nemění na tom, že zápas to byl skvělý, posunul vývoj tenisu o pěkný kus dopředu a ve mně vzbudil touhu být nejlepším tenistou na světě. A dotáhl jsem to až na pozici světové Nuly, ale o tom asi nikdo film točit nebude. (02.09.2018)

V širších souvislostech: běháním za míčkem po dvorku= hra gentlemanů. Normální chlap, tzn. s testosteronem, může býti z takového sportu vykázán. Kdežto opravdový gentleman mnohdy, po vyhraném zápase, pláče několik desítek minut před celým světem, jako tříletý chlapeček. Nebo má desítky pověrčivých, stereotypních manýrů, které jsou na léčbu. No prostě tyhle princezničky jsou kapitola sama o sobě. Když vidím zasopleného vítěze grandslamu, nemilosrdně přepínám, ačkoli jsem mu pět hodin zapáleně fandila. Nemám na to nervy. Od dob McEnroea, vidím v tenise jediného chlapa, Serenu. Ale kecám, Novak je skvělý showman. Takže: krom toho, že nám tento krásný film nabízí mimořádně dobře natočené finálové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 1980, věnuje se také psychickému rozpoložení sportovců v jejich soukromí. Retrospektivně nám nabízí pohled na jejich vývoj od dětství a na relativně malém prostoru docela výstižně ukazuje, čím vším si oba prošli. V kontextu s tímto mě rozesmívá hláška celosvětově proslulého ostravského lehkého autisty Ivana, který utrousil: "Je to jenom sport." Jasně, Wimbledon nikdy nevyhrál a je to VĚČNÁ škoda, počítám, že se nadřel možná víc než oni, ale za to, že pochopil o čem život je, jej budu uctívat navěky. :-) Ve filmu jsou k vidění parádní výkony ústřední dvojice i stále skvělého Stellana Skarsgårda, kamera, střih, scénář, dialogy, výprava, prostě výborné celé, doporučuji i divákům, kteří se o tenis nezajímají. Je to moc dobrý film. Tleskám. (30.01.2019)

Asi lepšie sa už film o legendárnom tenisovom turnaji v ktorom súperia dve osobnosti natočiť nedá, ale mal som s filmom dva problémy. Keď sa film takto rovnomerne a férovo venuje obidvom stranám bez toho, aby jedného nejak démonizoval, tak nikdy neviem komu fandiť. Tým pádom som vždycky na konci rád, že jeden z ich vyhral a zároveň sklamaný, že druhý prehral. Ale aspoň som trochu spoznal dve osobnosti o ktorých som nikdy nepočul a práve náhľad do ich súkromia ma bavil na filme najviac. Hlavne ten prerod Borga od nerváka k človeku, ktorý drží emócie na uzde. Viem si veľmi dobre predstaviť aké odhodlanie to vyžaduje. Druhý problém som mal s tým, že tenis ma ako šport vôbec nezaujíma a finálny zápas tým pádom pre mňa príliš vzrušujúci nebol. Proste tam nejak pinkali loptičku až konečne jeden z nich vyhral. Ale fanúšikovia tenisu budú pravdepodobne nadšený. Ja som celkom spokojný vzhľadom na to, že tento šport mám na háku. 6/10. (07.11.2021)

Bezesporu námět jako hrom. Dva tenisoví bohové, povahově totálně odlišní a jejich památné finále z Wimbledonu roku 1980, které překonalo až to další Rafaelova a Rogerovo o notkou řádku let později. Prostě reklama na špičkový tenis té nejvyšší kvality. Na jedné straně pečlivě uhlazený, solidně vystupující Borg, jehož největší devízou byla povětšinou trpělivá hra od základní čáry, na straně druhé, tehdy ještě nastupují princ, vzteklý a výbušný hráč John McEnroe, který si naopak zakládal na útočném stylu servis, síť, volej. Tihle dva, byli tou dobou snad nejlepší reklamou na tenis a plnili stránky, všech novin hodně dlouho před začátkem turnaje. Co se však týká samotného filmu, nemohu se ubránit pocitu mírného zklamání. I když jsem to tak trošku čekal. Výborných, sportovních filmů se moc nerodí a tenhle nebyl bohužel žádnou výjimkou. Vadilo mi tam víc věcí. Nejvíc asi obsazení McEnroea. Sia na to sice herecky má, ale tady nedostal moc prostoru a ať se na mě nikdo nezlobí, mohli mu dát aspoň rezavou paruku. Tahle jsem měl před očima pořád starého Johna a na toho filmového jsem si až do konce nezvykl. Sverrir je naopak naprosto věrnou a dokonalou Borgovou kopií a za jeho výběr zvedám všechny palce nahoru. Celkově je to tak nějak přesně mezi, finále celkem ok a hlavně za pár maličkostí ( třeba střídání jazyků, věrohodně vypadající Borgova tehdy budoucí a pak jen bývalá žena) to nakonec zvedám na čtyři. Pokud chcete vidět, jak vypadalo jejích finále i s kulervoucím tiebreakem, zkuste kanál Yuotube, určitě ho bez problémů najdete. (30.12.2017)