Happy End

V asi zrejme poslednom snímku Rakúšana Hanekeho som postrehol jeden nesmierne dôležitý fakt, a to taký, keď postava starého Georgesa Laurenta rozpráva svojej 13. ročnej vnučke Eve „zážitky” , čím sa de-facto priznáva k trestnému činu, ktorý spáchal v predchádzajúcej Láske, čiže “HAPPY END” je tým pádom voľným pokračovaním extrémne oceňovaného, bravúrneho filmu, ktorý tu akurát spomínam. Naštudoval som si kompletnú tvorbu Michaela, ktorého pesimistický postoj vnímam, ako nadštandardný, podobný ako mal trebárs Kubrick, či ešte stále má napríklad Aronofsky. Typické dlhé, statické, neprerušované zábery sa stali už poznávacím znamením tohto nezvyčajného režiséra a scenáristu, ktorého práca mi bude chýbať, a tak mi nezostáva nič iné, ako sa vrátiť k jeho najlepším výtvorom... (10.06.2018)

Aj keď sa o tomto filme zatiaľ dá s istotou povedať len jedno, a síce že všetky predošlé Hanekeho filmy sú lepšie, nemôžem si pomôcť, mne sa aj tak páčil dostačujúco na plné hodnotenie. Možno preto, že túto tému dosť bytostne prežívam, možno preto, že všetky svoje "trademarky", na ktoré som si u Hanekeho zvykol a s obľubou a mravenčením v oblasti slabín na ne čakám, sú prítomné a vo vrcholovej forme, možno preto, že Isabelle Huppert... neviem... každopádne výborné. (16.09.2017)

Nejenže ve mně nedokázal film v úvodu vyvolat zájem. Hanekemu se navíc díky těm ostentativně předržovaným záběrům povedlo ve mně vyvolat aktivní nezájem o osudy postav, jejich životy a jejich problémy. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, jejich velký počet a minimální šance se o nich něco dozvědět (Když se někdy v polovině filmu objeví teprve podruhé na scéně Toby Jones, uvědomil jsem si, že jsem na jeho postavu jednoduše zapomněl) a formální chlad dělá z Happy Endu silně nepřístupný film, který mi ale nepřinesl nic filmově nepříjemného, nýbrž jen výše zmíněný nezájem. Jediným pozitivem tak pro mě bylo posledních zhruba 20 minut, ve kterých se Haneke alespoň trochu začne soustředit na nějakou postavu a "vztah" mezi malou Eve a jejím dědou připomíná jakousi psychologii postav. Zbytek filmu je totiž spíš chladnou observací bez výraznějšího efektu. 4/10 (07.03.2018)

Dlho mi trvalo, kým som sa v tom dokázal zorientovať, ale napokon sa mi to predsa len podarilo (na moje prekvapenie). Tá na prvý pohľad luxusná vila bola napokon miestom plným prázdnych duší utrápených vo vlastných tajomstvách a bezradnosti. Satirická atmosféra filmu bola famózna, rovnako aj herecké výkony, akurát mi v tom chýbali kvalitnejšie dialógy (tie tomu chýbali ako soľ!), ktoré by akosi viac zvýraznili tie všemožne prázdne duše (aj keď zopár zábleskov tu predsa len bolo). S vizuálom som spokojný, aj obsahovo zaujímavé, akurát bohužiaľ, niektoré vetvy deju mi v tomto prišli úplne prebytočné... (15.06.2018)

Michael Haneke je zpět, ve svém záběru pořád stejný, byť přeci jen již smířlivější a bez cíle více šokovat. V ironicky nazvaném Happy Endu shrnul řadu témat i formálních postupů z mnoha svých dřívějších filmů a zároveň se mu za mě povedlo natočit víc než kompilát. Nové i zajímavě navazující v tradici Hanekeho experimentů typu 71 fragmentů... jsou záběry točené mobilem na výšku jednou z postav, které mě často bavily svou výstižností (včetně titulků evokující statusy na sociálních sítích) a občas i černým humorem; dlouhé záběry chatu na PC obrazovce zas mj. podtrhly dojem citové vyprahlosti ve vybraných vztazích. Haneke mě totálně přikoval k dění, v němž rozehrává souvislou mozaiku vztahů a příhod jedné velké rodiny, přiměl mě plně k tomu, abych se zajímal o každou postavu a její osud, abych si nalezl ke každé z nich jistý vztah a přes různý stupeň (ne)sympatie či (ne)souhlasu s mnoha z nich aspoň ve vybraném okamžiku soucitit. Vůbec jsem neměl pocit, že by tu šlo o nějaký Hanekeho sešup, naopak mě dostalo, jak dokáže pevně udržet a vyvíjet film s tolika postavami a tématy, jak pracuje s dlouhými záběry, aniž by působily dlouze, a kolik uzemňujících scén do filmu vtěsnal, ať už šlo o silné dialogy nebo třeba jen vybrané statické záběry, jako když sledování dědy s vozíčkem na silnici a jeho (divákem neslyšeného) rozhovoru s partičkou Arabů je neustále rušeno přechodem spousty aut. Jako snad nejsilnější vnímám celý rozhovor mezi vnučkou a dědečkem. Uvnitř (v restauraci) bolavě, venku (u moře) zase až groteskně cynický závěr mě vlastně nemusel překvapit, ale stalo se... a to jsem si ještě říkal, že snad poprvé vidím Isabelle Huppert v pozdním věku hrát sympatickou(?) postavu. :o) No.. inu, opravdu „sympatický“ happy end, jen co je pravda... [90%] (17.01.2024)