Přicházejí v noci

Námet, atmosféra aj herci - za všetky tri aspekty palec hore. Bohužiaľ sme sa ale počas hodiny a pol nestihli dozvedieť kde sa vlastne dej odohráva, čo usadlíkov prinútilo žiť vo veľmi skromných podmienkach, odkiaľ sa zobral vírus a čo pre ľudstvo ako také vôbec predstavuje. It Comes at Night kladie divákovi mnoho otázok, ale na žiadne nedáva odpovede, ktoré si určite všetci počas sledovania tak veľmi pýtame. Ale sakra, páčilo sa mi to, pravda. Subjektívne 4, no objektívne za 3. (21.01.2018)

Výskyt Joela Edgertona v tomto filmu je stejně záhadný, jako nákaza, která zaplavila blízké okolí. Není jasné, kam všude se rozšířila, zda se jedná o lokální kontaminaci, nebo jde o celosvětový mor. O původu i míře zamoření nepadne slovo. Na divákovi je, aby si to domyslel, dal dohromady. To prostě není ideální postup, i když chválím, že je někdy lepší nic nevědět. Mnohem důležitější jsou postavy. Těch je ve filmu šest, přesněji řečeno dvě rodiny o třech členech. Jedna je usalašená v odlehlých hvozdech, je rasově smíšená a vede ji Joel Edgerton, který šíleně, ale opravdu šíleně dbá na ustálená přísná pravidla uvnitř i vně srubu, která dva negroidní zbývající členové, matka a syn, musí striktně dodržovat, mytí pazour, gas masky a ani masturbace není povolena, aby se smrtelná nákaza s nimi nezačala kamarádit. Hlavoun rodiny je nadto neskutečně ostražitý, obezřetný a krajně nedůvěřivý, tudíž mu nedá (ano žádná z žen mu nedá), má-li přijmout do svého baráku cizí rodinu, která má nadpočetné zásoby žrádla, jen vodou nedisponují. Ovšem Edgertonovic family by svými nekonečnými zásobami napojila dvě menší města. Nutno zdůraznit, že hlavoun druhé rodiny ho předtím v noci nevítaně navštívil v brlohu, za což mu Edgerton vyslovil nedůvěru, následně spoutal, pak jízda na místo pobytu rodiny, přestřelka s lesním gangem, důvěra stále na bodu mrazu, pak střih, naprosto nevíme, jak podezřelý muž přesvědčil svého oponenta, nicméně Edgerton s úsměvem od lopuchu k lopuchu si bývalého podezřelého stěhuje s celou jeho rodinou k sobě. Ach jo. Ne, nechápu tyhle rádoby ambiciozní filmy, ve kterých se skoro nic neděje, motivace (záporných?) postav nejsou zřejmé a celé to má beztvarý koncept. A celou dobu si to hraje na neproniknutelný a atmosférický film. Joel Eddgerton určitě litoval, připíchli mu po jeho bok starou a prošlou čokoládu Carmen Ejogo, která by mu mohla dělat tetičku, synek byl černý jak bota, trpěl nočními můrami, celkem směšně podanými. Absolutně mně na nikom z nich nezáleželo. O protichůdné rodině nevíme, do jaké míry jsou jejich historky smyšlené, divák je neustále na pochybách, to je celkem fajn, jenž už fajn nebylo, že ty postavy se nijak extra zákeřně neprojevovaly. Ony vlastně nedělaly vůbec nic. Prostě jen se plkalo, žádný škodlivý manévr až tak neproběhl. No dobrá, v závěru už jim tekly nervy. Závěr je trochu drastičtější. Ale gore nečekejte, jen se všechno podstatné odehrává v širé dálavě lesního terénu, padne pár výstřelů, trochu řevu, spočítají se mrtví a hotovo. Film mně nepřišel nijak originální, je to spíše komorní drama s prvky hororu, projevy nákazy minimální, pár puchýřů a hrnek krve z huby, ženský casting značně nepřitažlivý, vizuál dobrý, několik temných okamžiků film má, režijně nevýrazné. Celkově film na mě nezapůsobil a Edgerton v něm neměl brát účast. Tohle byl typ filmu pro naprosto druhořadé herce, ne herce jeho formátu. 5/10 (06.12.2017)

Horor se skvělou tísnivou atmosférou, malým, ale velmi zajímavě se rozvíjejícím dějem a zajímavými postavami. Navíc se tu i pomalu, ale účinně rozvíjí napětí. A finále docela drsné, teď tím nemyslím, že by to bylo brutální, ale tím, co se tam děje a jak se to tam děje. Na 5* to není, ale horor je to fakt dobrý. Konečně jsem na nějaký takový narazil, který by vyděsil, který by měl určité mystično. Už mě ty blbinky se zamaskovanými vrahy lezly na nervy. 4* (24.06.2018)

To že se v noci nevychází, ví každý kdo kdy běhal a stále běhá v Harranu, v noci je totiž všechno zlověstnější a strašidelnější. A tady je vlastně škoda, že se z tohohle filmu nevytřískalo víc, potenciál by tady byl. Ono se to má tak, že největší svině sou tady zase přeživší a né ti co koušu a šíří nákazu. Né že by to bylo špatné, ale tohle poučení, je vlastně v každém podobném filmu, od Úsvitu mrtvých až po Den mrtvých. A přitom ta atmosféra, od začátku filmu, je dusná, znepokojivá a hustější než Slovenské halušky, takže konec mohl být hororovější nebo akčnější. Tak jako tak, celé úsilí všech zúčastněných postav vyznívá do ztracena. Konec působí dost uspěchaně a na některé otázky, nedostanete odpověď a zůstane jenom hořkost. (17.09.2017)

Triumf smrti. Obraz vlámského malíře Pietera Brueghela st. budiž symbolem světa, kde živí budou dříve nebo později závidět mrtvým.. Autor Trey Edward Shults překonává zármutek nad smrtí otce způsobem, který konzumní hororový divák nemusí vstřebat. Pokud je navyklý, že v „nákazových filmech“ sprintují infikované zrůdy a s rudýma očima se zakusují do krků obětí s takovou vervou, že jsou i renomované čistírny koberců bezradné, může zažít nevýslovné zklamání. Ač využívá ve velké míře klasické postupy žánru, je It Comes at Night postaveno na vykreslení psychologie postav obklopených strachem, paranoiou a touhou žít navzdory podmínkám. Člověk se vždycky bojí neznámého a strach ze smrti je ten ultimátní. Nevyřčenost, symboly a náznaky (červené dveře, noční můry či labyrint vnitřních prostorů domu, který spíše odpovídá dění v Travisově hlavě než očekávané dispozici domu při pohledu zvenčí) pak sebou přináší imponující dávku tajemna a těm vnímavějším ponechávají prostor pro různé interpretace. Ten vyčichlý žánr je potřeba nějak revitalizovat a tohle je jedna z cest.. (04.09.2017)