Na prahu války

"Sú to len slová, vyslov ich a v srdci si mysli svoje..." Nádherný film, ktorý takmer schytal plný počet hviezd. Vizuálne je to skutočne nádhera. Kto videl aspoň jeden film od Malicka vie čo si má vybaviť. Napriek očakávaniu je réžia a celkový vizuál ešte lepší než som čakal. Videl som ten neskutočne magický a príťažlivý trailer, púšťal som si ho niekoľkokrát za deň a nevedel som sa dočkať kedy uvidím celý film. Film nesklamal, skutočne vám ponúkne to, čo sľubuje trailer, narozdiel od 98% ostatných filmov. Malick dokáže urobiť božskú atmosféru, krásne obrázky podmazané podmanivou hudbou, ktoré vás odrežú od okolitého sveta, ale tentoraz mal aj silný príbeh, z môjho pohľadu obzvlášť zaujímavý. Toľko chvály, tak prečo nie plný počet? Vadila mi posledná tretina, kde je Franz väznený. Čakal som viac dialógov, jeho dôvody prečo sa tak rozhodol, rozoberanie situácie na fronte, doma, vzniku fašizmu v Nemecku a Rakúsku, pripojenie Rakúska k Nemecku... chcel som s ním rozoberať to zlo, ktoré iba stručne spomenul . Necháva sa mučiť, ponižovať a ignoruje natiahnutú ruku o pomoc aj zo strany sudcov(skvelý Bruno Ganz ako vždy). Dôvody rozoberá len stručne, dusí to v sebe a je zmierený s osudom. Zachránil by to jeden 5 minútový hutný rozhovor, napr. s Brunom Ganzom, škoda toho, ale i tak je to nádhera a spokojnosť. ++++ Anglická verzia s občasnými nemeckými dialógmi na dotvorenie atmosféry mi prišla celkom fajn nápad, ale nemčina by filmu určite sedela lepšie. Po skončení filmu mi zaplo, že na blurey disku si tú nemčinu môžeme dopriať všetci. 80%. (18.02.2020)

Nuž ten námet je dobrý, ale prečo tri hodiny? Prečo je tam minimálne polovica filmu založená na myšlienkach, úvahách, poetike? Dej to nijako neposúva, emócie nevzbudí. Prvé dve hodiny sa dajú kľudne zbúchať do polhodinky. A dosť mi tu vadila kamera, taká biedna, niekedy až nútené detailné zábery na ksichty hercov. Vyššie hodnotenie predsa nedám len preto, že je tam pekná horská chata. (06.06.2020)

Je to slušné, ale rozhodně ne pro každého. Terrence Malick natočil dílo, které si určitě najde velké množství odpůrců. Na druhou stranu musím přiznat, že mě překvapilo doposavadní velmi pozitivní přijetí ve zdejších komentářích. A Hidden Life je totiž poetický film se vším dobrým i špatným co k tomu patří a pokud k němu divák přichází nepřipraven, může být cesta k jeho příjetí kostrbatá. Takovým divákem jsem i já. Úplně první potíž, kterou jsem se tímto filmem měl je jeho jednoduchost. Myšlenky, které podává skrze ústa jednotlivých postav jsou děsivě banální, ba, pokud to trochu přeženu, urážející. Často je podání některých myšlenek podbízivé až kýčovité. Kamera se pomalu posouvá, aby v celku zabrala nádherné lokace a chraplavý hlas přednáší fráze typu: Ten kdo stvořil tenhle svět, stvořil i zlo. Laciné je například i zmlácení dozorcem, které máme možnost sledovat očima hlavní postavy. Další věcí, která mě zaujala, je až adorování obrazu. Mizanscéna je tu pečlivě budovaná, ale záměrně neposkytuje malebnou ani romantickou atmosféru, ke které by snad alpské prostředí mohlo svádět. Malick nabízí krásné scenérie, ale mírnou desaturací barev, centralizací postav a destrukcí obrazu pomocí zvoleného ohniska nebo častého používání rybího oka jde rozhodně proti proudu obyčejné líbivosti. Používáním ne úplně tradičních záběrů - ať je to například zabírání postav bez hlav, či časté podhledy - se mu daří dostat do víru dění a divák má tak téměř pocit, že se v tyrolské vesničce ocitl osobně. To co se Malickovi povede ve stránce vizuální se mu však nedaří zvukově. Použití angličtiny znovu zmiňovat nebudu, chápu jej, i když nepůsobí příliš přesvědčivě. Nevhodně pak ale působí částečné podbarvení němčinou, která většinou doplňuje jako ten špatný jazyk negativní dojem z několika scén. Howardovo hudební podbarvení je klasickou, a občas dost násilnou, nápovědou k tomu, jaké emoce má scéna vyvolávat. Terrenci Malickovi se tak podařilo natočit téměř až agrikulturní poém, který nastoluje jednu důležitou otázku: Může být něco takového jako otázka morálky vůbec banální? (10.05.2020)

[3,5*]     "Antikrist je chytrý. Využíva cnosť človeka, aby ho zviedol."     Krásne poetický film s charakteristickým rukopisom Terrencea Malicka. Táto filmová báseň oplýva nádhernými obrazmi horského prostredia rakúskych Álp a je podfarbená výbornou hudbou Jamesa Newtona Howarda. To poetické rozprávanie je trochu naťahované, miestami stráca náboj (ale po chvíli sa vždy zase dostaví elektrošok) a občas tie myšlienky vyznievajú až banálne. Dlhšie som mal problém zvyknúť si na tento osobitý filmársky štýl, naladiť sa na rovnakú frekvenciu, ale keď sa tak stalo, bol som filmom úplne zhypnotizovaný. Ďalšie moje výhrady sú výsostne subjektívneho razenia. Dve hlavné postavy mi totiž neboli zrovna sympatické: Fani (Valerie Pachner) svojim mužatkovským vzhľadom a Franz (August Diehl) svojim veľmi čudným postojom náboženského fanatika. Veď ako môže niekto povýšiť svoje presvedčenie (a to len vonkajšie, vnútorné si mohol nejakým hlúpym podpisom kľudne zachovať) nad svoju rodinu? Argument, že by svojim podpisom urazil boha mi pripadá dosť hlúpy. Ale to je len môj čisto subjektívny názor. Film veľmi umne kladie túto otázku (Čo je viac?) a je na každom divákovi, aby si ju zodpovedal sám za seba. (13.01.2022)

Film je skutočným príbehom o živote mierového aktivistu Franz Jägerstättera (Franz Huber) zo Sankt Radebundu v Hornom Rakúsku. Thomas Merton (americký kňaz a spisovateľ) ho vytiahol zo zabudnutia a zaradil kapitolu o ňom do svojej knihy Viera a násilie (1968). Už v roku 1971 vytvorila rakúska televízia v koprodukcii s nemeckou ZDF televízny film pod názvom Der Fall Jägerstätter. Následne v roku 2011 bol natočený dokument Franz Jägerstätter: Mann des Gewissens, (Franz Jägerstätter: Muž svedomia). Po vydaní Franz Jägerstätter: Letters and Writings from Prison (Väzenské listy a spisy) spracované v roku 2009 jeho bibliografkou Ernou Putz od nej získal Terrence Malick autorské práva na natáčanie filmu Skrytý život (Ein werborgenes leben) 2019. Film nám rozpráva príbeh človeka, ktorý sa drží svojich zásad a princípov až do svojej smrti. 12.3.1938 vstúpil nemecký wehrmacht do Rakúska a bez jediného výstrelu ho obsadil, tým sa stalo súčasťou Tretej ríše. V apríli sa konali v Rakúsku voľby a v nich jednohlasne anexiu Nemeckom schválili. Jediný, ktorý bol proti enexii v St. Radegunde bol Jägerstätter. Nemohol byť dobrým katolíkom a zároveň aj nacistom. 17.6.1940 narukoval do Wehrmachtu a v apríli 1941 na zasiahnutie starostu dediny bol prepustený aby mohol pracovať na farme. Práve v tomto období sa začal lámať jeho svetonázor. 23.2.1943 bol opäť povolaný do armády, nastúpil 1.3.1943 ale odmietol vykonať vojenskú prísahu a sľúbiť vernosť Hitlerovi. Nasledoval proces zatknutia, vojenského súdu a 6.7.1943 bol odsúdený na smrť za podkopávanie vojenskej morálky. Popravený bol 9.8.1943 v Berlíne Charlottenburgu. Ešte nejaké perličky. Vo filme boli použité aj filmové ukážky z nacistického propagandistického filmu Leni Riefenstahl „Triumph des Willens“ (Triumf vôle) z roku 1935. V Tretej ríši za odopretie zloženia prísahy Hitlerovi z náboženského presvedčenia bolo zatknutých viac ako 30 000 vojakov a z toho takmer 25 000 bolo popravených. (28.02.2020)