Únos

Tak za prvé je tu tá "ožehavá" téma, horúcejšia, ako zemiak vo vriacej vode a za druhé film. MČS má môj rešpekt, že sa nebála pustiť do niečoho podobného. No lenže potom tu máme tie typické slovenské brzdy, ako rozpočet, neschopnosť narúšania klasických filmových schém a doslovnosť. Páči sa mi, že sa Herec A nepodobá na politika B a druhý herec C zase na politika D, prečo ale potom to upozorňovanie na presné dátumy? Osobne by som bol viac za čistú fikciu, možno zasadenú do iného času a od reality sa vzďaľujúcu smerom k trilleru, kde by bolo práve to zábavné spájanie niektorých scén, odkazov, ksichtov atď. k tejto konkrétnej udalosti. Takto tu máme viac menej iba 95 minút trvajúce striedanie záberov a protizáberov. (02.03.2017)

Ponurá detektivka z dob, kdy do boje o moc zatáhla politická reprezentace tajné služby, státní správu i zločinecké podsvětí. Vychází se ze skutečného, nikdy nedořešeného případu, ale aby obešel riziko, že bude nařčen z jednostranné interpretace, vynechá konkrétní jména a připíše ženskou hrdinku. Samozřejmě tu nejobehranější, statečnou mladou novinářku, která nejprve hledá vraha svého bratra a posléze oživí hříchy vlastního dospívání mezi kolotoči. Propojení její postavy s politickou aférou je značně kostrbaté a zejména v melodramatickém závěru – či přesněji v jednom z mnoha konců – ubírá filmu dosud nastřádané body. Ale to u nás také dobře známe: slabá dramaturgie podléhající úsloví „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“. Realizačně se Únos dá přijmout i na velkém plátně, třebaže typem vyprávění má blíže k televizi a titulní akci vlastně odbude. Co se týče mafiánských praktik od vražd po mučení psa i hrdinky, tuzemská Expozitura, ba i brutální italská Gomora představují vedle slovenského příběhu neškodný bylinkový odvar. Svébytně slovenský je náboženský motiv a vůbec sklon k symbolice velkých gest ve finále, naopak světácké vzory se najdou v protivném hudebním podkresu i v pohádkově krystalickém zlu, které se buďto okázale prohýbá pod náklady zlatých řetězů, nebo rafinovaněji trousí úvahy typu „příliš mnoho svobody může být na škodu“. Slušné obrázky, přepjatá osudovost a jako jediná divácká emoce neodbytný dojem z přehlídky babralů na obou stranách barikády, to je Únos v kostce. Kdyby se nedržel odkazů k reálným událostem, řeklo by se prostě krimithriller. Ale lze chápat, že Bratislava v něm má svou obdobu Gangstera Ka. (23.05.2020)

Neadresný zlepenec notoricky známych udalostí z temného obdobia éry mečiarizmu, interpretovaný v mätúcej a nekompaktnej podobe. Je to škoda, nakoľko takýto parádny námet by si zaslúžil impozantnejšie spracovanie. Tvorkyňa filmu Mariana Čengel-Solčanská sa tu rozhodla nepomenovať veci pravými menami (Strana, Predseda, Chalanisko, Efendi, Bines a pod.) a obsadiť do titulných rolí Mečiara, Sýkoru či Križanoviča ich vzhľadové protipóly Maroša Kramára (ten bol herecky obzvlášť slabý), Daniela Heribana a Petra Oszlíka, čo bolo podľa mňa dosť nešťastné rozhodnutie. (18.09.2017)

Pokud nemáte ani šajnu o tom jak to vlastně v kauze : Předseda vs Prezident bylo, tak pro vás bude tenhle film jenom nesourodou směsicí na sebe zdánlivě nenavazujících scén, ale ono to jakýsi smysl i dává, ale za průměrně dlouhou stopáž to dané téma pouze načrtne a působí to dost zkratkovitě a jakože já o tom něco málo vím, ale moc jsem se nechytal, ale i tak zajímavý pokus. Snaha tu byla.50% (03.09.2017)

Slováci hrozně melou, a většině filmu není moc rozumět. Příběh je slušný, zpracování rádoby gangsterské akční a špatné. Postavy nemají být sympatické, příběh nemá mít dobrý konec. Obojí platí, ale těch dojebů a kokotou je tu přeci jen privela. Rebeka je moc pěkná, škoda že nebyla svlečena při lepší příležitosti. (21.10.2017)