Únos

Film, ktorý nesporne má svoje muchy a objektívne (haha to je čo, že objektívne?!) je to na ***. Ale rád prihodím za odvahu a to, že ten kto pozná slovenské reálie musí tento film ohodnotiť ako zaujímavý morálny príspevok k časom minulým a ako memento jedného (ch)uja, ktorý si spokojne užíva dôchodok vo svojej luxusnej vile a jeho kumpáni užívajú slobodu.. (19.09.2017)

60-70% ... Keby tento film nerozprával o jednej z najtemnejších etáp samostatného Slovenska, tak by zapadol prachom zabudnutia veľmi, veľmi rýchlo. Sám o sebe bol film len priemerný, s hrozným zvukom - niekedy som ani nerozumel, čo postavy rozprávajú. Aj keď pár scén bolo nadpriemerných a nenechali ma chladným. Je však neuveriteľne pozitívne, že vzniklo niečo, čo by bolo ešte pred pár rokmi nepredstaviteľné. (28.10.2017)

Ponurá detektivka z dob, kdy do boje o moc zatáhla politická reprezentace tajné služby, státní správu i zločinecké podsvětí. Vychází se ze skutečného, nikdy nedořešeného případu, ale aby obešel riziko, že bude nařčen z jednostranné interpretace, vynechá konkrétní jména a připíše ženskou hrdinku. Samozřejmě tu nejobehranější, statečnou mladou novinářku, která nejprve hledá vraha svého bratra a posléze oživí hříchy vlastního dospívání mezi kolotoči. Propojení její postavy s politickou aférou je značně kostrbaté a zejména v melodramatickém závěru – či přesněji v jednom z mnoha konců – ubírá filmu dosud nastřádané body. Ale to u nás také dobře známe: slabá dramaturgie podléhající úsloví „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“. Realizačně se Únos dá přijmout i na velkém plátně, třebaže typem vyprávění má blíže k televizi a titulní akci vlastně odbude. Co se týče mafiánských praktik od vražd po mučení psa i hrdinky, tuzemská Expozitura, ba i brutální italská Gomora představují vedle slovenského příběhu neškodný bylinkový odvar. Svébytně slovenský je náboženský motiv a vůbec sklon k symbolice velkých gest ve finále, naopak světácké vzory se najdou v protivném hudebním podkresu i v pohádkově krystalickém zlu, které se buďto okázale prohýbá pod náklady zlatých řetězů, nebo rafinovaněji trousí úvahy typu „příliš mnoho svobody může být na škodu“. Slušné obrázky, přepjatá osudovost a jako jediná divácká emoce neodbytný dojem z přehlídky babralů na obou stranách barikády, to je Únos v kostce. Kdyby se nedržel odkazů k reálným událostem, řeklo by se prostě krimithriller. Ale lze chápat, že Bratislava v něm má svou obdobu Gangstera Ka. (23.05.2020)

Marně tápu, jaký byl záměr tvůrců, zřejmě v každém záběru zobrazit někoho s cigárem v hubě, což se jim dařilo, naopak na nějaký silnější a smysluplnější obraz mafiánských praktik v nejvyšší politice či na atmosféru česko-slovenského divokého západu devadesátých let, se nějak nedostalo. Ve finále mi vše vyznělo jako hraná, rychle sestříhána investigativní reportáž či dokument. Za posledních dvacet minut filmu a Hanákovu slovenčinu přidávám jednu hvězdičku navíc, jinak pro mě velmi slabé. (25.11.2017)

Za Hanákovu slovenštinu bych naopak hvězdičku ubral, překvapením pro mě byl Maroš Kramár, s kamenným skichtem a zdviženým obočím odehrál hlavního polistopadového politického slovenského mafiána bravurně. Po obrazové stránce vynikající, ale dějově je ten film tak rozbředlý, že subjektivně má tak dvě a půl hodiny. Je pomalý, chtělo by to alespoň nějakou akci. A proč by vlastně nemohl mít 75 minut? Nebo z něj udělat minisérii. (24.09.2018)