Vládci chaosu

Tak tohle bylo hodně hustý. Kdyby tohle nebylo podle skutečný události tak bych si říkal koho to sakra napadlo natočit ale ono se to stalo a je to hodně hustý. Hail satan, black metal, zapálený kostely a hodně bodných ran. Přesně takhle by se dal shrnout tenhle snímek. Tohle se musí vidět. Rozhodně další věc co udělám bude, že se mrknu na ten dokument. Tohle ale bylo dobře zahrané a natočené black metalové drama, kde bylo skoro až do obývacího pokoje cítit smrad spáleného dřeva z oněch kostelů. A taky každá bodná rána byla trochu jiná než v kdejakém slasheru. Tohle se povedlo a to myslím v tom filmařském smyslu. Pro někoho životní styl a pro někoho životní úděl. Někdy je lepší málo než moc a tyhly kapely nesoucí název Mayhem a Burzum si prožily hodně pestrou minulost. 80% (04.04.2019)

Vždycky je fajn si doplnit mezery z historie, i když jde "jen" o mezery v historii pravého norského black metalu. Bavilo mě to a byl jsem příjemně překvapen nad tím, jak některé scény byly naturalistické, i nad tím, jak málo hudby Mayhem a Burzum ve filmu bylo? Ale to by opravdu běžný divák asi těžce zkousával. No, až přijedou Mayhem na Brutal, budu připravený. (23.01.2024)

Abyste dokonale pochopili hloubku charakterů ve filmu prezentovaného výkvětu sveřepých norských intelektuálů každým coulem, předkládám nejprve fundovaný zpěvný překlad roztomile romantické a oduševnělé lyriky kultivovaného chlapeckého kvarteta Mrzačení, a sice rozkošné plísně s názvem Nekrochtíč. Taxi pro začátek do uchu libých tónů průmyslové frézy s vymlácenými ložisky společně rozverně zanotujme procítěným barytonem v plném rozsahu akutní hnisavé laryngitidy. Tři, čtyři, tralala tralala: “Toužím po tvé smradlavé mrtvole, nic mě tolik nerozpálí, ty vole, než mrdat tě, až ti prasknou kosti, další by měla chcípnout. Kape mi z kokota, když mrdám tě na dřeň, už to moc nedávám a z tebe, pomalu mi pěkně jebe. Refrének: Nekrochtíč, nekrochtíč, camcarýja umc. Žeru maso tisíce mrtvol krvesajných bezkundých jeptišek, vnitřnosti se jí derou z prdele, zatímco lížu její slizkou piču a za kozy ji držím vesele. Refrének: Nekrochtíč neckrochtíč, jen pojď, ty pozérská mrtvolo a chcípni znovu, camcarýja umc“. Tak co? Taky cítíte ten hluboký podtext metaetické filozofie v úchvatném obalu nejčistší strukturální sémantiky, jež může pocházet jen z hlavy opravdového Müslitele? A to jste ještě neslyšeli megahit Mrdání vnitřností motorovku, který si přeložíme příště! Já si tedy myslím, že Black metal je jinde, a že tenkrát, zanořen až po koule v Oslu, jen tandem deviantních neonanicistických norských vypatlanců ve složení Retardymous a Tupernes stvořil svým mentálním moulinexem cosi, co si konečně mohou neméně nadaní řezničtí učňové s Mordorem v jinak prázdné hlavě pobrukovat u erekce na jatkách při pomalém bourání skotu žabikuchem. A paxe nám kluci tak dlouho kočkovali o to, kde je větší a populárnější dement, až Tupernes Retardymouse živočišně opíchal. Což se ovšem nakonec ukázalo jako geniální marketingový tah, protože se kohorta vymaštěnců se smyslem pro rytmiku, melodiku, sofistikovanou lyriku a éšestkové vokály zjevně během Tupernesovy patnáctileté „nápravné“ rekreace v norském Hiltnu přemnožila, paradoxně vystřelila prodeje pekelně odporného Burzumu do nebeských výšin a z vymletého vraha udělala kult. Jak příznačné a poplatné době! Nicméně filmový pomníček se nekonal, jak nám tu vnucuje zjevně Vargofilní obsah, kluci se celé historky zhostili objektivně a prostě bez příkras vykreslili ujeté lopatistické pičusy jako ujeté lopatistické pičusy, které Kohen s Kulkinem i skvěle vystřihli. Jen ten Rory byl trochu kástingová minela. Je totiž tolik podobný svému oslizlému bratrovi, až jsem při pohledu na něj každou chvíli čekal, že začne klást žertovné pasti na nějaké přitroublé blackmetalisty, kteří se mu vloupali do holobytu. (05.04.2019)

Metal mám sice rád, ale tahle norská odnož si mě jako fanouška určitě nezískala, stejně tak by mě zřejmě nenadchla EdT Mayhem s výtažkem z dobře uleželé mršiny. Pobavilo mě, jak často příslušníci Černého kruhu pohrdavě používali slovo pozér, to bylo fakt vtipné. Film nebyl vůbec špatně natočený, jen mě mrzelo, že se jeho tvůrci víc nezaměřili na skutečné události, na druhou stranu je faktem, že jsem byl hned v úvodu varován, a pokud jsem se dál díval, můžu si za to sám. (06.05.2019)

Předem neobeznámen s kulturně-historickými událostmi zobrazenými ve filmu jsem byl vcelku překvapen, jakých šíleností jsou schopni lidé, kteří to tak trochu přehnali s vyhraněnými názory a snahou za každou cenu bořit konvence. V tomto ohledu Lords of Chaos překračuje hranice pouhého životopisného hudebního snímku a nastavuje zrcadlo generaci, která v 90. letech v Norsku stála u zrodu jednoho hudebního žánru, zapalovala středověké kostely, bodala odpůrce do zad a nenáviděla všechno a všechny - zvlášť pozéry. Rory Culkin skvělý. [Sitges 2018] (19.10.2018)