Vládci chaosu

Kdyby měl divák věřit tomu co vidí na plátně, byl by pak celý slavný norský Black Metal záležitostí nevyzrálých, ustrašených, latentně homosexuálních a pozérských chlapečků ze spořádaných rodin, kteří si dávají temné (a dětinské) přezdívky, po pár pivech se objímají s kamarády a vyřvávají "Hail Satan!", aby se potom vrátili domů k maminkám na večeři (koule mělo z téhle bandy jen pár z nich a Culkinův Euronymous mezi nimi nebyl). Jelikož historie metalu (jakéhokoliv) opravdu není moje parketa, nelenil jsem, zagúgloval, no a dospěl k názoru, že celý film je spíš scénáristický výcuc a podbízivá komerčárna než realita a nemá cenu ho brát vážně. Ale jakožto svědectví o jedné subkultuře, natočené "na motivy skutečných událostí" a se dvěma zajímavými vraždami nožem, je to vcelku koukatelný kousek. (19.05.2020)

Nebýt angažmá Cohena, mohl bych casting chválit. Jeho tvář mi spolehlivě kazí zážitek už v The OA, tak proč krkovičku nezjizvit a nešoupnout ji i tady. Totiž, na vrahouna poznamenaného dekádami let v izolaci je Vikersen docela sympaťák, proto Cohena chápu jako největší mínus snímku. Vládci chaosu jsou vcelku stravitelná, na kudly vostrá zajímavost s lookem devadesátkové německé produkce. (13.04.2019)

Lidé by se neměli brát přehnaně vážně. Metal poslouchám už léta, ale nemám problém si z toho udělat srandu. A přesně o tohle dle mého názoru jde i Vládcům chaosu. Ano, dalo se to pojmout více oslavně vůči oběma kapelám, ale na druhou stranu si říkám proč. Tady byl k dispozici materiál natolik absurdní, že vůbec nebylo od věci natočit to jako černohumornou komedii a já se u toho bavila hodně. Velkým mínusem pochopitelně je, že Mayhem neposkytli autorská práva, takže ve filmu často zní totální kraviny, které nemají s jejich depkařským stylem pranic společného a ten líbezný ženský hlas při závěrečných titulkách už tomu úplně nasadil korunu. Ale já jsem celkově spokojená. Kdo si doteď myslel, že metaláci jsou banka vychlastaných hovad, si to bude myslet stále, ale to je mi upřímně jedno. A není potřeba být za každou cenu za vlezdoprdelky jako v případě Bohemian Rhapsody. Můžete být totiž sebevětší blb, ale to neznamená, že nebudete tvořit muziku, která je vážně dobrá. A teď koukejte mazat na Spotify, ať se dozvíte o čem to je. (06.03.2019)

Tak můj oblíbený norský export a proslulá story mladých vyvrhelů, co vzali rock n roll, zvrhli ho do zla a dali zrodit kult, se konečně dostala do filmu. Adaptace je to i místy drsná, polo exploatační, popíková a překvapivě dívatelná. Hlavní problém tkví v tom, že celý příběh mnohem lépe fungoval jen tak v mýtu na papíře, po dokumentech a hlavně v té samotné dřevní MUZICE, než v (co si chcete namlouvat) trapácký a pozérský BTS realitě outsiderů mániček, ještě navíc v MTV stylu. Tím si nejsem jistý, jakou vizitku tohle druhé vlně black metalu vlastně dělá. Na druhou stranu, a to ať si Varg-tuber co chce říká, a za oplácanýho Cohena bych sám byl nasraný, v jádru věci stejně vidím směšný primitivní mocenský souboj kdo s koho a kdo je víc "true". Výsledek netragický a bavil jsem se, nicméně rozpolcenější v dojmu jsem dlouho nebyl a rád bych to měl i jinak pojatý - jako depkoidní, temný, nehlazený underground bez zápaďáků. P.S. Sranda je vidět tohle teď jen chvíli po MID90s a před THE DIRT. / Též na místě vzpomenout Zombieho LORDS OF SALEM kapelku (x). (24.02.2019)

V Nórsku, v pokojnej krajine na severe Európy, plnej krásnych fjordov, ihličnatých lesov a divokej prírody, sa začiatkom deväťdesiatych rokov minulého storočia sformovala komunita mladých ľudí, ktorí sa chceli vymedziť spomedzi svojich uhladených spoluobčanov. Založili hudobné skupiny a začali hrať brutálnu formu nekomerčného metalu, ktorá sa stala známa ako nórsky black metal. Ich názory sa však stávali čoraz viac extrémistické. Časom začali podpaľovať kresťanské kostoly a znesväcovať cintoríny. Dospelo to až do bodu, kedy bol spáchaný najťažší zločin. Varg Vikernes (Count Grishnackh) zavraždil Oysteina Aarsetha (Euronymousa). Ich dlhodobé nezhody a boj o moc v undergroundovom hnutí The Inner Circle vyvrcholil tým, že dňa 10. augusta 1993, Vikernes ubodal nožom Aarsetha v jeho byte v Oslo. Aké udalosti tomu predchádzali a prečo to došlo až tak ďaleko, zachytáva švédsky režisér Jonas Åkerlund vo svojom filme "Vládcovia chaosu" (Lords of Chaos), ktorý natočil v roku 2018. **** (03.06.2024)