Muži v offsidu

Stejnojmenný humoristický román Karla Poláčka je typickým případem čtenářského bestselleru se všemi jeho výsadami, k nimž bezpochyby náleží i takřka nutnost potvrdit vyvolaný zájem filmovou podobou. Že to není trend žhavé současnosti, o tom nás přesvědčuje již více jak osmdesát let Poláčkův úsměvný pohled na židovské obchodníky nejen s konfekcí, milostné pletky, čest rodiny a zejména na čutanou v dobách, která neznala faleš a podvody. Premisou příběhu je náhodné setkání fotbalových fanoušků Richarda Načeradce, příznivce Slavie, a výtržníka Emana Habáska, fanouška Viktorie Žižkov, na zápase jejich týmů. Načeradec v podání Hugo Haase, který zde poprvé ve zvukovém filmu mohl naplno rozvinout svůj osobitý komediální talent, je jakýsi fotbalový donkichot v letech, kterého rodina pokládá za blázna a věčně mu jeho fotbalovou vášeň vytýká. Když pak Slavia rupne 2:4 v Budapešti, kteroužto porážku nezmírní ani skvělý rozhlasový komentátor Josef Laufer, pohroma je na světě. Já bez toho nemám žádnou radost na světě! Příručí Habásko navíc provokativně, jak bylo mezi fanoušky zvykem, připíše na účet 40.20 Kč důmyslně druhou tečku nad tu první a Načeradec jej za tento posměšný vtípek na hodinu vyhodí. Je to rovněž zajímavá figurka, ten pan Habásko (ostatně všechny poláčkovské figurky jsou něčím zajímavé). Žije v jednom bytě a v jedné posteli s otcem, kterého vytrvale uhání vdova Ouholičková, při milostné komunikaci užívá fotbalového diskurzu, a když pak jde s novomanželkou na fotbal, vezme na ramena malého muže, který doposud neviděl ani minutu žádného utkání. Film je výtečně obsazen, svou první velkou roli zde například sehrála tehdy devatenáctiletá Jiřina Štěpničková. Pro současného diváka má snímek, kromě jiného, i výraznou historickou hodnotu pohledem na dnes už neexistující panorama Letné s původním, ještě dřevěným stadionem. Se mnou byste paní nic neužila. – Nejde o užívání. Jde o tu tesknotu. Vy jste samotnej, já jsem samotná. Spolčíme se a počneme novej život. Každej mi říká, že by z nás byl pěknej párek. Já jsem taková mírná a vy jste člověk pomalej. Já bysem vám posloužila a vy byste se mě zastal. Na samotnou ženskou si každej dovolí! (04.10.2008)

Česká komedie z počátků zvukového filmu. Ovšem to, že se zvukové filmy v Československu točily teprve dva roky, na ní vůbec není vidět! Zásluhu na tom má určitě hlavně Hugo Haas (na třicet rozhodně nevypadá), kterému psal Poláček scénář nepochybně na tělo. "Co se chce po mně? Chce se ze mě trhat kusy nebo co?" se stalo naším rodinným heslem. Ale i (nepochybně) občas improvizující Jindřich Plachta - a pak hlavně Poláčkův jazyk. Pak člověk odpustí i Jiřině Štěpničkové její prkennost. "Ó zelený trávníku, tak jsem tě vídal ve svých snách!" (17.05.2002)

Předlohu jsem nečetl, takže mohu jen konstatovat, že mě nijak nepřekvapuje informace, že šlo o velmi rychle spíchnutý film, který měl zaplnit volný čas v ateliérech. Kdo se nechal nalákat na Haase, byl jistě překvapený tím, jakou holoroli dostal. Jenže to byla vlastně jeho první větší role ve filmu...jako třicátník hrál ubrblaného padesátníka a aby toho nebylo málo, tak Fiala hrál syna stejně starému Plachtovi. Pár vtipných momentů se našlo, ale jinak to je celé nedopečené. Filmy pro pamětníky mám rád, ale tady se nostalgií nahlodat nenechám a k obecnému nadšení se přidat nemohu. Zajímavé je snad jen sledovat pozadí tehdejších fotbalových zápasů a zjištění, že fandismus se nijak zvlášť za těch skoro sto let nezměnil. (31.10.2021)

Ač prvorepublikové komedie trpívají někdy přílišnou naivitou, křečovitostí a nevím čím ještě, tohle dílko se s ničím takovým nepotýká. Je svěží a radostné a pro ty, kteří mají rádi židovský humor a svéráz, bude příjemným osvěžením. Dlouhá léta jsem nad tímto filmem jen mávla rukou: Předválečný film o fotbale? Nic pro mne! - Neznala jsem dokonce ani Poláčkovu předlohu. Jsem příjemně překvapená a film rozhodně doporučuji! (Kdybych chtěla vypsat všechny vtipné hlášky, které ve filmu zazněly, asi bych musela opsat velkou část scénáře.) (28.03.2019)

"Mám si z toho něco dělat? Nemám. Tak co se rozčiluju? Tak se nebudu rozčilovat. Klid, dost, já se nerozčiluju. ALE DO TĚCH DIREKTORŮ, TO MUSÍ HROM V ŠIRÝM POLI UHODIT!!!" Výborný Hugo Hass v pohříchu průměrné komedii. Scénář se psal narychlo a na dialozích to jde vidět. Postaral se o ně sám Karel Poláček, ale i tak nejdou postavám z pusy. Filmu chybí soudržnost předlohy a pod režisérovýma rukama se rozpadl na sled jen lehce propojených scének. Ani toho fotbalu si člověk moc neužije. (23.09.2019)