(Ne)obyčejný kluk

Příjemně plynoucí snímek o tom, že nikdo z nás by neměl soudit knihu podle obalu, a že každý z nás si alespoň jednou v životě zaslouží potlesk ve stoje. Wonder staví na jednoduché kostře příběhu, díky níž víte hned na začátku, jak to celé dopadne. To by zase tak tolik nevadilo, jelikož snímek nabídne perfektní herecké výkony a velký pozitivní náboj. Bohužel, ke konci se film zvrtne v šíleně přeslazený "cringe fest", z něhož Vás rozbolí hlava. Tento styl zavděčit se úplně všem mi zde vážně nesedl, přičemž velmi pokazil výsledné hodnocení. Škoda. „Auggie can't change how he looks. Maybe we should change how we see.“ (09.02.2018)

Hledal jsem nějakej film pro manželku ale zároveň něco co bych mohl zkousnout i já. A film Wonder mě celkem zaujal. Myslím si, že jde o snímek, kterej dokáže v divákovi vyvolat snad skoro všechny emoce. Obvykle podobným filmům neholduju a rozhodně je nevyhledávám. Tohle mi ale sedlo a řekl bych, že tohle nebyl takovej ten americkej prvoplánovej doják ale celkem milej lidskej film. (15.06.2023)

SPOILERY Chbosky po své debutové nudě už konečně ve svojí druhé nudě začal žít trochu v realitě, ale pořád je jeho film z nějakého fantasy sluníčkového světa, kde sice lidi mezi sebou nějaké problémy mají, ale ve skutečnosti jsou všichni, všichni do jednoho, strašně hodní. Smrdí to už od jeho rodiny, která je tak strašně tolerantní, hodná, dokonalá a bezkonfliktní, jako by vypadla z obrázků Vesmírných lidí nebo Strážné věže. Ve škole nám kluk sice prožije nějakou tu šikanu, ale vždycky si - poměrně rychle - najde nějaké pravé kamarády. Děj je vlastně jenom slepenec klišé ze všemožných rodinných a teen filmů - "outsider" nebo chcete-li jiné dítě (navíc s deformovaným obličejem), teen sestra přišla o nejlepší kámošku, teen ségra se zamiluje (do černocha, abychom byli i správně multikulturní), teen ségra se snaží uspět v dramaťáku, kámoška teen ségry se s ní snaží usmířit, outsider je ve škole šikanovaný, strašně dojemná smrt psa (nebo babičky/dědečka - což je snad to nejotravnější klišé), outsider má velké sny, které se mu prolínají do reality... Jediné, co jsem snad nikde ještě neviděl, byla omluva kamarádovi skrze Minecraft. Každopádně, mě nejde o to, aby to bylo strašně originální, mě jde o to, aby se to pokusilo nějak vyčnívat. A tohle nevyčnívá ničím. I když to na divákovi neustále útočí snad každou scénou (a hodně nenáročné a citlivé duše asi celý film probrečeli, pročtu si pak komentáře), ale útočí tak často, že je to až vlezlé a mě jako diváka to hodně štvalo. Proto ve mě ten film nezanechal - kromě kýče, samozřejmě - naprosto žádné emoce, Auggie mi k srdci nepřirostl a žádná jiná postava taky ne, protože se většina z nich chovala jak z jiné dimenze. Tenhle vlezlý a až přehnaně pozitivní film na mě prostě zapůsobit nedokáže. A kdyby do mě náhodou chtěl někdo, kdo tomu dal vysoké hodnocení, rýt, že jsem hovado bez emocí a citů, tak vám musím sdělit, že i mě dokáží některé film emočně zasáhnout, dojmout a v hodně výjimečných případech i rozbrečet (viz Paříž, Texas). Jenže to musí mít sympatické postavy, zajímavý děj a hlavně, hlavně jim nesmí chybět realističnost. Ta ale (Ne)obyčejnému klukovi hodně chybí a tak z ní zůstává jen kýč pro hodně nenáročné citlivky. Musím ale Chboského za něco pochválit, na rozdíl od jeho debutu to nebyla taková útrpná nuda a bylo to i lépe natočené, jenže tady bohužel všechna chvála ode mě končí. A já našel dalšího režiséra, který mi přijde strašně přeceňovaný. Ale dojmout diváka kýčem je přece tak lehké a laciné, že? Btw, ten konec je úplně stejný, jako ten v The Aŕt of Getting By, akorát tam měl nějakou sílu, tady je z něj jen kýč. Vlastně to slovo celý film vystihuje nejvíc - kýč. 2* (19.05.2020)

Jeden školský rok piataka Augusta Pullmana zachytený v citlivej réžii Stephena Chboskyho. Je to atypická dochádzka, pretože tento chlapec má deformovanú tvár, čo z neho už automaticky vytvára zdeformovanú príšeru. Spolužiaci sú zo začiatku nemilosrdní, odmietaví, šikanujúci, predovšetkým vrstovník Julian sa nezastaví pred ničím. August má taktiež milujúcu rodinku, inak by sa dávno už isto aj obesil na najbližší strom... ? ...Nespravil to preto, lebo doma miluje STAR WARS, George Lucas by mal normálne z tohto filmu veľkú radosť, inak, p. Lucas, pozrite si Wonder. A zase, keď je už v škole „medzi supmi” , tak je hlboko zažratý do fyziky. Ďalšia zaujímavosť, ktorá ma napadá, je taká, že úvodný deň vo vzdelávacom inštitúte je urobený z viacerých uhľov pohľadu_ Načrtnem mladého fagana Jacoba Tremblayho. Videl som ho v Room. Toto chalanisko bude dobrým hercom. Počas sledovania snímku som nevidel Jacoba, ale Auggieho !!! Maximálne sa stotožnenie so svojou postavou, aj vďaka majstrovskej práci maskérov, ktorí z neho vytvorili úplne iného človeka, než akým je on sám. Pred ním to dokázal napríklad Heath Ledger v Temnom Rytierovi, keď ešte teraz mám zimomriavky, akonáhle si na neho spomeniem. Rušivé elementy ? Všetky, okrem Jacoba. Júlia i Owen nie sú vyslovene zlí, či nudní, ale viac-menej, prekážajú, akoby boli k úžitku. Slzy mám v očiach vždy, keď pozorujem handicapovaného jedinca. Záverečná katarzia sa dostaví, a to je povestná čerešnička na torte, na ktorú som čakal od začiatku ! Veľmi dobrý film, na ktorom mi vadila asi najviac samotná koncepcia zvolenia štýlu nakrúcania. Trembley je 100 % obdivuhodný, strhujúci !!! (17.11.2018)

Srdcervúca dráma to beriem. Hoci na môj vkus to tlačilo na pílu až príliš (čepeľ doslova horela) no svoj účel to splnilo. Zachytilo to celkom obstojne citlivú tému šikany, inakosti u detí a až na ten happyend to bolo uveriteľné. Skoro aj slzička padala. Bolo to síce samoúčelné, čo môže prekážať nejednému divákovi (ako mne) ale bolo to kvalitne nakrútené, to bez debaty, pre inú divácku základňu, než moju ale bolo. (19.11.2018)