TEL-EVÍZE (E03)

Stále si to drží laťku vysoko . Pekárek plní úkoly spojené se spoluprací se soudruhy pomalu a ochotně.  Získá timto byt a nijak jej nerozhodi ani odchod jeho ženy . Ten má hned náhradu a dítě je na cestě.  Soudruh režisér, který má jinou orientaci než je obvyklé  , musí podepsat spolupráci a tím se rozhodl co bude dál.  Dost smutný konec . (17.04.2023)

Standa Pekárek opět odpověděl protiotázkou, vyrazil se svou vysněnou Volhou za dalším snadným proplouvaním životem, udáváním a taky novou rodinkou, když už té jeho manželce na mateřský z toho sezení doma narostla ta prdel… Z praktik estébáků je jednomu na blití, už jen kvůli tomu stojí minisérie za shlédnutí. Nemile mě překvapil jejich “tah na bránu” se získáváním dalších udavačů.  Dnes bylo také dost záběrů z Vršovického Ďolíčku. V novém bytě Standy Pekárka jsou zelenobílé barvy a loga Bohemians vidět všude (šála na věšáku, samolepky na WC, zelenobílý kelímek a zelený zubní kartáček, taška Bohemians ČKD Praha, atd…) Kulich s klokanem při reportáži, kde Standa opět odpovídal protiotázkou byl na svojí dobu luxusní kousek.                                                                                                                                                        Seríál Volha je chvílemi “přitaženej za vlasy”, zejména co se sexu týče, ale jde o umělecký pohled a nadsázku. Celkově tomu ale není co vytknout. To prolínání reality s černobílou “dobovou/dokumentární” barvou dává dílu zasloužený punc opravdovosti. Ta doba byla nechutná, šedivá, s všudypřítomným policejním a komoušským hnusem! Strach by se dal mezi lidmi “krájet”. Doma všichni nadávali nakomouše ( ale nikomu to neříkej) a v práci tleskalo na schůzích KSČ, ROH nebo SČSP… (16.04.2023)

No jo, je to čím dál větší humus. Nechci tím říct, že by seriál za mnoho nestál, nebo že mě zklamala třetí epizoda, ten humus vztahuji k zobrazenému politicko- společenskému dění. Já tu dobu příliš nemusím, přestože jsem měl fajn dětství, na které rád vzpomínám. Od mých deseti let trval můj táta na tom, abych sledoval večerní Televizní noviny, a když skončily seznámil mě se svým názorem na všechno, co v nich bylo řečeno, což bylo docela dobrodružné, protože jsem mu musel slíbit, že si to nechám pro sebe. Banánovou nouzí jsem taky netrpěl, já jsem byl vždycky spíš na jablka a maliny z vlastní zahrádky:-), frontu na vánoční kapry musím vystát i v současnosti, takže na tuhle notu příliš neslyším; podstatnější pro mě je to, že si můžu koupit téměř jakoukoliv knihu a podívat se na libovolný film / seriál. No, jenže v poslední době se mě zmocňuje pocit, že se světem i bez vlády jedné strany začíná zase rozlézat cenzura, komikům je opět předepisováno, jaké vtipy mohou a nemohou říkat, nevhodná slova jsou nahrazována různými patvary (nebo mnohoslovnými výrazy), aby se náhodou někdo necítil dotčeně, přepisují se knihy (zřejmě proto, aby se nemusely pálit) a mně se z toho začíná zvedat kufr. Například já jsem mrzák. Kolik náhradních výrazů už vzniklo... Přitom, co je na slově mrzák špatného? Pro mě nic. Že by si někdo myslel, že se mu se změnou terminologie zlepší zdravotní stav? Tak to potom jo, takovým lidem rozhodně držím palec (bohužel, můžu jen pravý). Standa Pekárek byl každopádně opět uvědoměle aktivní, došlo i na hrdinného kapitána Minaříka, zpracování bylo opět solidní, jen jsem si uvědomil, že jsem zatím ještě nepochválil Jiřího Dvořáka za herecký výkon a jeho tým maskérů / maskérek za jejich skvělou práci. Tímto tedy chválím. / Poučení: Nezapomeň včas požádat o autogram, ta možnost se už nemusí opakovat. 4*+ (16.08.2023)

Pekárek mrštně klouže na vlně bonzáctví a rád čerpá výhody, kterému spolupráce s STB umožňuje. Kupodivu ale umí i ztratit slovo za kolegy, což bych skoro neočekával. Opět je to značně koncentrované s důrazem na socík a jeho svět, ale vkládané dobové materiály jsou již barevné a čím dál méně ruší. Dějově se to už docela rozjíždí a třetí díl mne dost bavil. Je neuvěřitelné, že nejeden dnešní spoluobčan by tohle chtěl zpátky.  Musel buď přímo kolaborovat s režim a jen díky tomu mít výhody, nebo mu asi vyhovovalo když mu strana a stát diktovaly jak se má chovat a co může nebo nemůže dělat. Ještě, že už je to pryč ! Braňme všemi silami, aby se to tu zase neobjevilo ! * * * * (18.04.2023)

Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Sobeček „voe“ Standa je prosťáček a zbabělec, jeho hlavním cílem je osobní prospěch a zajištění. Každopádně je zpátky za volantem a při jedné z reportáží se seznámí s půvabnou Slovenkou, která by ráda viděla na vlastní oči Matušku nebo Goťáka. Sám (nutno zdůraznit poměrně jednorozměrný) Standa pak na vlastní oči uvidí, kam jeho chování „dotlačilo“ manželku Míšu, zároveň dál jede na vlně bonzáctví a jeho další „obětí“ se stává režisér Klepl, který vystřídal cynickou režisérku Geislerovou. Právě ten se nedobrovolně dočká krycího jména. Dál se poměrně mizerně pracuje s vedlejšími postavami, zůstává odlehčená atmosféra s oplzlým humorem, kdy dámy zůstávají jen coby ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy, i když v závěru nám to dějově (dobově) lehce zhoustne. Jiří Dvořák výborný. (05.06.2024)