MAESTRO (E04)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Tento díl rychle proběhl pár lety. Ale opět jsem se dobře bavil, i když ne vždy to k smíchu bylo. To “propašování Popelky” a Třísky vs barevná televize mě dostalo. Navíc po Lanďákovi, Waldovi, jsme tu dostali božského Káju a pomrkávání po faninkách, a taky Pepíčka Zímu. Ale poslední zmíněný se jen mihl. No, ať žije Vídeň 😉. (24.04.2023)

Čtvrté epizodě jsem se rozhodl pořádně nahvězdit, protože jsem se u ní opravdu skvěle bavil a dokonce se mě zmocnil pocit (který mě u českých seriálů příliš často nepřepadá)- mrzí mě, že bude tato záležitost příštím dílem končit. Standa "Volha" Pekárek je zmrd par excellence a znovu musím vyzdvihnout, jakým způsobem ho ztvárňuje Kryštof Hádek. Jeho výkon je radost sledovat. Jak už jsem psal, naše rodina nebyla perzekuovaná ani protežovaná, takže dětství jsem měl pohodové, přesto si návrat vlády jedné strany nepřeji ani náhodou, protože si bohatě vystačím s tím, čím nás v posledních letech otravují pro změnu zase pravicové "demokracie". Pomalu ale jistě se zřejmě blíží doba, kdy bude svoboda slova umožněna bez rozdílu všem, kdo půjdou s davem, zatímco ostatní budou muset držet hubu, pokud se budou chtít vyhnout šikaně a veřejnému lynči. Ani tentokrát mě nepotěšil Robert Mikluš (nějak s ním holt nejsem kompatibilní), zato mě velice pobavilo maskování obličeje Karla Gotta. Hned jsem si vzpomněl na epizodu Simpsonových, kde byl v průběhu úvodních titulků Bart nahý, ale jeho skupinu měkkých, zvonkovitých výrůstků přesto nikdo nezahlédl. Jo, jo, bavil jsem se a fakt je mi líto, že už šlo o předposlední díl. / Poučení: Nezvracej na sochy politiků, kteří jsou zrovna v kurzu. Nebo klidně zvracej, ale počítej s teplým bonzem. (17.08.2023)

Odpornější postavu než je Standa Pekárek v podání zde skvěle hrajícího Hádka jsem už dlouho v českých seriálech neviděl. Přeju mu jen to nejhorší a strašně mě to drží u obrazovky, abych se na konci seriálu dočkal jak skončí špatně. Avšak si sám myslím, že po roce 1989 se z něho (a z mnoha dalších) stane velký demokrat. Opět mi bylo lidsky špatně z toho všeho, čím si naše země procházela. Tato minisérie to zachycuje naprosto bravurně! (24.04.2023)

Charakter Standa nechává nemocnou matku samotnou na Štědrý den, exilová literatura je pro něj cizím pojmem, a zatím nám neukázal ani pracovní soboty, které byly socialistickým zpestřením. Mámě po výbuchu Černobylu vypadaly vlasy a musela chodit na čištění krve, rakovina prostaty řádí v okolí víc, než je milé. Silný dokument o pravdě, s perfektním obsazením (Jiří Lábus, Filip Menzel aj.) a citem pro detaily (konev na zalévání květin, bílé mřížkové obaly na květináče, malé žluté limonády, hliníkové pouzdro na řízky a třílitrová sklenice okurek na cestu v podpaží. (23.04.2023)