Volha

Klobouček. Pachl asi netuší, nakolik rozehrál klávesnice zhrzeným příznivcům socialismu, kteří ale pochopitelně vesele užívají svobody a taky výhod, které sem doputovaly ze západu. Kteří krom budovatelských žvástů, bonzování a ve velké míře tehdejšího aktivního rozkrádání státu, našli svou chvíli dnes, aby hodili do placu, že takto to rozhodně nebylo. Prý "Běžte do háje!" Inu, výsledek hnusné demokracie a takřka beztrestné svobody projevu! Ale my, znalí reálií, a třeba i zakázaných filmů, poučeni hláškou "Zlá bylina nevyhnije.", víme své. Ještě nevymřeli. Opovržení touto částí společnosti, která, rovna mentální i charakterní úrovni Standy Pekárka, nevytáhne hlavu z vlastní zadnice ani v současnosti, když snad veškeré bylo řečeno, není schopna kriticky vyhodnotit, co vše se tady dělo, zvažuji vyjádřit založením podobné rubriky, jakou pěstuje verbal, tedy Nad dopisy diváků. Aby si korespondenci od těchto početli i další. Kvičení pofidérních, internetových tlučhubů, trpících nostalgií po "jejich spokojených časech", přičemž si evidentně nebyli schopni vytvořit spokojený život bez aplikované stalinistické utopie, jsou mi zábavou. Například nevyžádaná zpověď sedmdesátiletého STBáka, co od listopadu dělá jako ochranka, stejně jako náš Standa, nebo tklivá, ale zapálená píseň o charakterním komunistovi od angažované, rozohněné ženy za pultem s hodným, moudrým komunistou na gauči před bednou v osm večer o nedělích léta Páně 2023, by rozveselila nemálo čtenářů s racionálně nastaveným morálním kompasem. To je tak, když nevíš, kdy držet pec a zaprudíš směrem, kde je odlišný osobní příběh a ten poznamenal životy několika generací, nejen těch konkrétních, kteří bezdůvodně rubali v uranových dolech. Mimochodem přesně 19 134 mužů z tehdejšího Československa bylo po čtyřicátém osmém zatčeno a odsouzeno za to, že bojovali za svoji zemi za druhé světové války, třeba na Dukle. Děsně fajn. Tahle info je zdarma, pro ty, kteří se udržují v bludu. Seriál ppč, výborný každý kdo se mihnul, výborný scénář, flashback mrazivý, hezká facka, žádné Vyprávěj. Jediné, čeho bylo málo, byl chemlon, taky kubánské pomeranče, které když senior náhodou v euforii snědl tři za sebou, často jsme mu čistili střeva na sále, poněvadž ileus jak z literatury  a taky chyběly úsměvné záběry na řadu zaparkovaných kočárů značky Liberta před každými potravinami. Z některých visela batolata na kožených kšandách, všechna byla v hnusných pletených hadrech domácí výroby a co se týče plačících miminek, ty pohoupal nebo jim olíznutý dudlík ze země podal kdokoli cizí, co šel okolo. Z toho by zase cákly angažované biobankokojičky. Jinak se člověku ještě snadno  vybaví gothaj, mletí kávy za pokladnou, šeď, hnus, stavba Dubiny, bláto, tma, povětšinou bez pouličního osvětlení, knihy podávané tajně, povinná vojna, silonové hadry, debilní hudba v rádiu a dráty. O Standovi Pekárkovi, přesné naklonované zapráskané nule tehdejší doby, bych zvládla vidět dílů klidně víc, Kryštof Hádek zaválel, bez debaty vynikající výkon, ostatní do jednoho taky, finální monoskop byl osvěžující tečka za něčím, co si normální člověk nechce ani zkusit, natož aby na to radostně vzpomínal. (02.05.2023) (méně) (více)