Volha

5/5 Slovy produkčního Josefa Viewegha, dnešní televize je už natolik sebevědomá, že podobné švejkování na vlastní účet dokáže schválit. Na počátku byl stejnojmenný román Karla Hynie (2008) a na konci je mini série o normalizačních eskapádách novodobého Švejka slyšícího na jméno Pekárek, který za vrchol života považuje Volhu a šmelení v redakci Humoru a lidové zábavy. V rámci adaptačního procesu došlo k několika rozhodnutím, například vynechat devadesátky, propracovat některé vedlejší postavy (zřejmě i podle toho, kdo bude jakou postavu hrát)... a tak se ze zajímavého dramatického oblouku stala jen samoúčelná satira na téma, jak to tenkrát bylo. O reálném zákulisí práce v televizi se nedozvíme skoro nic, ale naopak je veřejnosti opět nabídnuta ona názorová Bible, bez které by to zřejmě už nešlo. Tak například Gott je bůh, donášeli i tací, do kterých bychom to neřekli, všichni umělci jsou chátra, kdo nekrade ze státního, okrádá rodinu. Úvodní epizody slabé, zákulisí Gottových pořadů z divadélka ve Slaném za hranou černého humoru, konec naprosto nevýrazný s nulovou gradací. Herecky a jako dobovka to byla sice výzva, ale žádná z těchto složek nepřekročila dnešní průměr. (18.08.2023)

Rito, melouch, kšeftík, nachcat klouzačku, pohodička, klídeček a prdeníčko. A hlavně nohy v teple. Dvě barevné televize a tři auta jsou pro Standu důležitější než vlastní rodina. Přesně tihle lidi se školou života vzpomínají na minulý režim s láskou, protože po revoluci zůstali zcela osamoceni ve svém mikrosvětě deziluze. Za socíku se přece tak špatně neměli, no ne voe? Silné 4*. (06.05.2023)

Volha mě dostala. Po Devadástkách či Mostu další ze skvělých projektů ČT. Skvěle napsaný scénář zobrazuje typické čecháčské burany a propěcháře ve své plné kráse. Na pozadí historických událostí je pěkně vyobrzená doba nedávná, ať už retro momenty, jazykem či výpravou. Série má erotický náboj, vtipné momenty a díky skvělému obsazení i dobře sehrané dramatické linky. Volha zaujala, pobavila a dá se takřka říci, že i nadchla... PAchlovi se zkrátka a dobře povedl další majstrštyk... Třesu šéfe... (06.05.2023)

„Kdo chválí Volhy bídu, je zrádce a nepřítel lidu!“ Z projevu na XVII. sjezdu KSČ: „Bohužel, soudruzi, naše politbyro i oddělení cenzury zaspalo a na ČSFD se vyrojilo mnoho ztroskotanců a samozvanců, dehonestujících krásnou dobu normalizace i budování socialismu našimi dělníky, rolníky a pracující inteligencí. Nejen mandelinku bramborovou nám zde vysadili zlí imperialisti, ale i další škodnou, například jakéhosi Pachla. Jeho dekandentní, depresivní a vulgární (!) seriál Volha na ČSFD v rudých číslech?! Soudruh Stalin se musí obracet v hrobě! A soudruh Lenin vedle něj! Pardon. V mauzoleu. Se obracet.“ OKÉNKO StB SVODKY: [][] Co o seriálu říkají lidi v hospodě? // Domovní důvěrnice v důchodu: „Volha je šit. To dnes to stojí za pendrek, zlatý časy, kdy vládl pendrek!“ // Soudružka Chudobka: „Jděte s tím do háje! Je to štvavý seriál a měli by ho zakázat!“ // Standa Pekárek: „Hádek je borec, vole, trefil mě přesně. To je na lva. Rejžo, třesu!“ [][] Povídej byly pohádky z mechu a kapradí, učesané a optimistické. Volha jede blátem. A mně je úzko. Z množství sviní a prospěchářů, kteří jen převlékli kabáty, ale i z pamětníků, kteří tenkrát „pouze“ drželi hubu a krok, ale dnes neunesli tíhu svobody a zodpovědnosti sami za sebe, zamačkávají nostalgickou slzu a tvrdí: „Tenkrát bylo líp.“. Nebylo. Zadrátované hranice, závadné knížky, zakázané písničky, svině estébáci, mravní bahno, schůzování, udávání... a slušní lidé se svědomím ve vězení. Pane Pachl, palec nahoru za veselé připomenutí smutné a temné doby. (01.05.2023)

Škoda, že osmdesátky vzali tvůrci tak hopem, klidně bychom dva tři díly s příběhy Standy Pekárka navíc měli. Výborný seriál, a pokud jej někdo kritizoval v souvislosti s vulgarismy či čímkoliv jiným, je buď bolševik nebo debil. Pracující třída vypadala přesně takhle, a je úplně jedno, jestli to byl OÚNZ, MKD nebo jakákoliv jiná státní organizace. Nejlepší byli Jeřábek, Hádek a Dvořák s Přemyslem Burešem za zády, jo a Lexa Pyško hovoriaci po slovensky. Proč Křenkové dali ty brejle nechápu, poznal jsem jim až v předposledním díle. Asi poprvé se mi v něčem líbil i Bob Klepl. Zajímavé je, že hruď Anety Krejčíkové vypadá v roce 2022 (kdy se asi natáčelo) stejně, jako ve filmu Poupata (2011). Nejpovedenější retro, co u nás kdy vzniklo. (17.05.2023)