Ghostland

Vypadá to, že se nám Laugier začíná trochu cyklit a už i o jeho duševním zdraví lehce pochybuju. Ghostland je totiž již snad třetí film, ve kterém si libuje na věznění a ubližovní slabším. Pokud pominu koncentrovanou nudu v podobě The Tall Man, máme tu kultovní dílo Martyrs, které je glorifikováno napříč věkovými skupinami i třídním zařazením. S Martyrs mám dávný problém, protože podobné samoúčelné násilí bez určité "hororové" atmosféry, mi příjde krajně odpudivé. Respektive, viděl jsem už kde co, ale Martyrs jsou natočeni tak zvláštně surově, že mi to až dělá problém. Díky Ghostlandu se trochu vyjasňuje koncept autorova vnímání násilí na druhých. Stejně jako třeba Trier má evidentní problém se ženami, Laugier se ukájí v ubližování bezbraným, přičemž společným rysem je únost, věznění, mučení, netvoření, zohavení. Tam, kde není dostatečná kreativita, tam si pomůže teatrálním až cirkusáckým feelingem, neboť za něj se dá schovat leccos. Díky nadšeným recenzím jsem chtěl dát režisérovi další šanci, ale vypadá to na můj trvalejší problém s jeho vyjadřovacími prostředky. (25.06.2018)

Nářez. Tak slušně vypointovanou a takřka artově thrillerovou jízdu jsem od tvůrce hloupě prvoplánově šokujících Martyrs nečekal. Kromě nedbalé ruční kamery (naštěstí nijak extrémně poskakující) jedno pozitivum za druhým - syrově brutální příběh se dvěma... vlastně se třemi parádními dějovými zvraty, jakás takás psychologická hlubina, skvěle namaskované holčiny, dva hodně hodně povedení magoři, esteticky lahodný vizuál (krása ošklivosti), působivá výprava a exteriéry (starý dům plný starých panenek a jiných starých věcí)... Kdybych měl s něčím srovnávat, tak možná s nějakými filmy od Zombieho, ale tenhle je víc poetický a zároveň je jeho drastičnost realističtější, uvěřitelnější. Nevím co víc napsat, jsem okouzlen a unešen. (21.06.2018)

Stupidní sračka, s nesympatickým obsazením a dementním dějem, v němž snad každá druhá scéna končí tak, že se to hlavní postavě vlastně jen zdálo (což je asi to nejohranější scenáristické klišé a zřejmě to zde mělo diváka znejisťovat, ale je to prostě jen otravné). Nebavilo mě to a už po pár dnech rychle zapomínám, o co tam šlo, což je vlastně jen dobře. (26.12.2019)

Priznám sa, chvíľu mi to prišlo ako zbytočne zmätočné, ale na konci to do seba krásne zapadlo. I tak si však myslím, že to v tomto smere bolo trochu ťarbavé. Tiež by som privítal viac napínavých a krvavejších scénok. Na druhú stranu ale záporáci boli fantastickí. Lepší priemer. 65/100 (19.07.2018)

Sahat barbinám na kundu je dozajista oblíbenou kratochvílí nejen leckterého zmutovaného vyžraného potrata s rozštěpem, ale zjevně také celé kohorty zdejších tak zvaných největších hororových expertů. Což se vlastně může mnohdy i překrývat, protože přesně takhle si některé ty latentně sadistické panice zpoza monitoru představuju a jsem přesvědčen, že nejsem daleko od pravdy. Na základě jejich narušených textových projevů pak vždy úplně živě vidím, jak jim přes tu díru v horním rtu u podobných spektáklů tečou sliny na ztvarohovatělé pneumatiky, přičemž freneticky honí své mikrošuliny rukou od prasečí krve, až se jim potí pleše, a tou druhou kombinačkama mačkají hlavu křečka, jehož jim na pětatřicáté narozeniny koupila neméně otylá maminka s vyhnitým chrupem, kterou tenkrát v zoufale nemrdaných čtyřiceti konečně alespoň znásilnil bullteriér. Teda až na LIVINGDEADA, který se již několikrát přiznal, že u toho „jen“ prstí ségru. Na něj byl ale snímek očividně příliš komplikovaný, protože postavy mluvily v souvislých větách, děj měl dvě roviny a do tolika už jeho mitochondrie neumějí napočítat. U těchto filmů tedy vždy dochází ke vzácné symbióze, neboť dizertačku by si každý začínající patopsycholog levou zadní zmáknul i na panu Logié, načež by nařídil okamžitou hospitalizaci. Ten má sice svá nejlepší Mučednická léta již za sebou, avšak stále umí posmerfovat obskurně bizarní atmosféru s hlavou a patou, plnou explicitního násilí a zjevných náznaků sexuálních deviací alá Nemrtvý Robert, kterou navíc dokáže i solidně natočit. O originalitě sice už nemůže být řeč, protože náš úchylný žabožrout evidentně nepokrytě nakupoval tady a tady, nicméně i tak jeho taškařice o tom, jak Elis Kůpr a prasátko z Lůnyťůns hodinu a půl roztomile týrají Gilmórovic piče, rozhodně nenudí a dokáže navodit fuckt divné pocity, až jeden přemítá, jestli by někdy taky nebylo dobré mít rychlou ruku a v kleci nějakého toho drobného hlodavce. (24.07.2018)