Obsahy(1)
Během 35 let společného soužití jednoho páru se odehraje mnohé: od chvil absolutního porozumění až po dramatické propady. Po většinu času však partneři řeší všem dobře známé běžné starosti a radosti spojené s výchovou dětí, chodem domácnosti nebo třeba podnikáním. A přesně takový život žijí i majitelé prodejny s nábytkem Ivana a Václav Strnadovi, které režisérka Helena Třeštíková v rámci projektu Manželské etudy sleduje se svou kamerou už od roku 1980. Její nový celovečerní dokumentární film o Strnadových na televizní filmy tohoto cyklu navazuje, především ale ukazuje další překvapivé zvraty, které život manželů a jejich dětí přinesl. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Řečeno s Hamletem: je něco shnilého ve státě Dánském (i v tomto dokumentu) chtělo by se mi dodat. Na jedné straně je třeba smeknout před vytrvalostí dokumentaristů, ale na straně druhé po téměř třech hodinách časosběrných dokumentů divák skutečně neví o manželských dvojicích a jejich dětech o nic víc, než na začátku. Dokument nemá zdaleka takový tah na branku, jako např. v dílu s Marcelou, jelikož se z něj téměř vytratily opravdu silné momenty, kdy Marcela přichází o dceru, jde navštívit zraněného syna na ARO či je sama v psychiatrické léčebně. Dokument vlastně nedokumentuje, neboť štáb se v rodině objevuje zcela nahodile, a tak se divák musí domýšlet příčin náhlých a pro něj záhadných a nepochopitelných zvratů, protože z obrazovky se to nedozví.... neví, zda má věřit Ivaně ("Ty přece takový nejsi!") nebo Václavovi ("Ale jsem, ale vy to nevíte...!") a může jen hádat, z čeho tedy Strnadovi s pěti potomky žijí a splácejí vysoký dluh bance, když v dokumentu Václav pokaždé sedí v prázdné prodejně sám a dle jeho permanentního lamentování v jejich obchodu nikdo žádný nábytek nekupuje... Prostě tady něco nesedí, stejně jako u předchozího dílu, kde prodejce Alu disků se stále nespokojenou kadeřnicí, žbrblající na pronajaté zahradě nad shnilými jablky a nedostatkem financí, zčistajasna dotočí závěr dokumentu v takové vile, že by se za ni nemusel stydět ani předseda vlády. :-) ()
Nemůžu souhlasit s těmi, podle kterých je to nezajímavý dokument. Za mě je to fantastická kazuistika jedné rodiny, která vyvolává tolik psychologických i sociologických otázek... Do první poloviny mě fascinovalo, jak byl odlišný život mých vrstevníků v 80. letech - a několikrát mě šokovalo, s jakou samozřejmostí se nastavily mužské i ženské role a jak odevzdaně Ivana přistoupila ke všem svým budoucím závazkům. To si bohužel v příštích letech očividně naplno vybralo svoji daň. Druhá polovina mě pak jen překvapovala tím, jak vyvrací všechna automaticky stanovená očekávání... Tak třeba - proč v rodině takto inteligentních lidí nemá vysokou školu ani jedno z PĚTI dětí, a rodiče jsou očividně rádi i za to, že si jejich děti prostě najdou partnera? Dělal Martin rodičům takové potíže proto, že ti neuměli respektovat jeho potřebu svobody? A proč z něj nakonec vyrostl nejrozumnější člen celé rodiny? Jaký vliv na podvědomé klima rodiny má život v ekonomických klepetech, které si sama nasadí svými obrovskými závazky? Na mě film udělal dojem příběhem rodiny, která se do jednoho udusila náloží, kterou nezvládla unést. Všichni jsou ve finále vlastně rádi za to, že prostě.. žijí. Ve 21. století, myslím, odstrašující případ. A možná dokládá i to, že běžná pracující rodina už výchovu 5 potomků s přežitím v kapitalistické divočině dnešního světa prostě neskloubí... ()
Ach jo, skoro si říkám, jestli by nebylo lepší projekt Manželské etudy uzavřít, než ho stále ředit čím dál zbytečnějšími přídavky. Ten závěr už mi přišel neslaný nemastný, omílání známých faktů. Strnadovi takhle vyjmuti a osamoceni už ani nepředstavují nějaký komplexní pohled na vývoj doby a společnosti a jsou jen rodinou, které nakukujeme do soukromí. ()
Z Manželských etud jsem neviděl ani sekundu. Příběh Strnadovic pro mě byl tedy naprosto nový.. Natáčet 35 let život jednoho manželského páru je zajímavé, ale občas jsem si říkal, proč bych se na to měl dívat. Celkem mě pak, ale začalo zajímat jak se budou osudy členů rodiny vyvíjet. V dokumentu bych našel pointu, smysl a význam. Ale rodinka Strnadovic mi místy byla fakt nesympatická. Hlavně syn Martin, jehož výblitky se nedaly poslouchat. Asi mi nejvíc sedl tatínek. Pozoruhodné je, jak vůbec nestárnul. ()
Časosběr je mocný pán a bolí. Manželské etudy jsem kdysi viděl, ale už je to tak dávno, že mi příběh Strnadových v paměti vůbec nezůstal. Proto jsem na tohle celovečerní shrnutí těch téměř 40 let koukal s čistým štítem a nijak mi tedy nevadil fakt, že Třeštíková z velké části jen recykluje již viděné. Ale chápu výhrady těch, kterým to vadí. Životní příběh Strnadových každopádně má co nabídnout a v kontextu té neúprosné časosběrné metody nabízí i celkem silnou katarzi. 7/10 ()
Galerie (13)
Photo © Aerofilms
Reklama