Láska shora

Tohle by chtělo nový žánr - něco jako snový dokument nebo absurdně komentovaný život, protože jen poetika všedního dne, to není přesné, poetika absurdity taky ne... Mně se na tom prostě líbí, že i když to nemá pevný děj - a co mě nejvíc naštvalo, že do toho Brna nakonec nedojedou! - a jde o sled historek jak z Pečeného sněhuláka, případně od Kozuba a spol., nebo pokusů Dejvického divadla o humor (i když tihle asi ne...), tak prostě to má (až na tu poslední půlhodinu) naprosto kouzelné scény, kdy jsem se nechal unášet kamerou, komentáři mimo obraz a samozřejmě naprosto geniální muzikou s občas vynikajícími texty. Jen je to prostě dlouhé - tohle je takový spíše televizní formát na kratší plochu, ne na celovečerák, a takových 70 minut maximálně (maximálně!) by tomu stačilo. Ono je to z ranku takových B-City (seriál kdysi točil Honza Kratochvíl pro ČT), prostě absurdně zábavných historek z reálných míst podaných nereálnou optikou, což mne baví na ploše 30 minut jednoho seriálového dílu, ale v celovečeráku je to prostě únavné. (28.03.2021)

coby (přírodo)vědec jsem si vědom toho, že ne každý experiment se musí nutně vydařit... tenhle pokus vysrat se na filmovou pásku jsem bolestivě snášel celých nekonečných 20 minut... vědět, s čím budu mít tu čest, radši si pustím postý za sebou stejnej díl simpsonů nebo himym... apeluji na všechny normální potenciální diváky: buďte od té lásky a vyhněte se tomuto amatérskýmu shitu obloukem, potažmo shora... odpad! (30.09.2011)

Komentované správanie postáv, rozoberanie spôsobu chôdze, pohyb pešo aj autom, spánok, využívanie vypadnutia obrazu či zvuku do humornej mysty linky, neuveriteľné texty piesní aj ich deklamácie a podobné finesy - pospájané do vtipného tvaru, trvajúceho približne hodinu. Potom je to len snaha o používanie podobných postupov a ich pretváranie a recyklácie.. No zásoba tých naozaj inovatívnych a vtipných došla a záverečná polhodina sa tak stáva len zhovievavým čakaním na koniec. 50% (23.02.2013)

Opojné. A naprosto originální. Dospět ke kráse skrze krásu a dokonalost, to zavání byznys plánem, ale dospět k ní přes chyby, vady a nedostatky všeho druhu, to by mohlo být umění..? Samotného mě to překvapilo. Po Nic proti ničemu jsem Petru Markovi nebyl příliš nakloněn a hodně jsem pochyboval o jeho kvalitách. Ony ale reálně existují a já se mu tímto v duchu omlouvám. (04.02.2017)

Ne že by mě tento snímek často nesral, třeba ta kamera, ještě teď se mi klepou bulvy a sklivec potřebuje naředit. Nebo třeba: „Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A9_t%C4%9Blo - pozn. fds) na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální.“(uživatel/ka Sarpele – díky, příště sám a sama - pozn. fds ). Ale každý máme své důvody. (A tímto posílám Mirku Spáčilovou (a její přisluhovače) tam, kam už dávno patří, do důchodu.) (11.04.2008)