Sicario 2: Soldado

Jednička byla o něco propracovanější, napínavější a její síla byla i v ústřední hrdince, jak se s tim světem seznamovala a byla z toho všeho vyšokovaná. Dvojka je sice taková víc epizodní a vlastně se toho v ní moc nevyřeší, ale zase má svižnější tempo, víc akce a o dost víc prostoru tu mají Josh Brolin s Benicio Del Torem. Je to jinej film než předchůdce, možná o trochu hloupejší, ale pořád jsem hodně spokojenej. 80% (01.07.2018)

Sicario podruhé a opět velmi slušně. Znovu se vracíme do míst, kde se pravidly nikdo dvakrát neřídí a která rozhodně nejsou ideální volbou pro rodinné výlety. Drogové kartely se začaly podílet na pašování teroristů přes mexické hranice (skvělý úvod v marketu), čemuž má rozpoutáním války mezi nimi udělat přítrž pragmatický agent Josh Brolin. Dostává volnou ruku, takže do party kromě elitních žoldáků vezme i starého známého Benicia Del Tora. Zase se bude mluvit o lidskosti a zase nás čeká několik ryze chlapských momentů i špatných rozhodnutí, takže leccos nepůjde podle plánu. A bude nutné si pořádně zašpinit ruce. Ač tihle hoši moc dobře vědí, že tuhle válku se zlem nikdy nevyhrají. Neucvrkávám z kousků režiséra Denise Villeneuva, ano, rozhodně je zajímavý, ale se superlativy bych přeci jen krapet šetřil. Do pokračování nešel a tím připravil hlavní otazník nad režisérem, který to vezme po něm. Ital Stefano Sollima určitě nezklamal, je realistický, sakra efektní a bez příkras. A vedle pomalého tempa rovněž sází na atmosféru. Temnou a znepokojivou. Akce je nápaditá a nelítostná, ale chybí jí emoce, naléhavost a napětí (prostě to, co měl Michael Mann v Nelítostném souboji při neuvěřitelně intenzivní pouliční řežbě po vykradení banky nebo Villeneuve v prvním díle při přestřelce u hranic). Autor jedničky Taylor Sheridan, který režijně potěšil thrillerem Wind River, nicméně opět myslel na morální nadstavbu vyprávění, opět nás vpouští do cynického světa, zvukaři a hudební skladatelka zase sází na temné dunění, takže v obou případech je to velmi fajn. Ostatně jako celek. A těch pár vad mu odpustím. (16.09.2018)

Přestože první Sicario nabídl skvělou postavu Alejandra, určitě si nemyslím, že byla nutnost aby někdy vznikal druhý díl a pokud ano, tvůrci určitě měli několik let počkat. Samozřejmě divákům i mě se první Sicario velmi líbil. Přecijen nám dodal dostatečně charismatickou a tajemnou postavu, o kterou stojí za to se zajímat. Jenže vznikl snad někdy ke geniálnímu Sedm od Davida Finchera druhý díl? Mají snad druhý díl Obvyklí podezřelí nebo snad Heat? To už trošku přeháním, ale chápejte kam tím mířím. Prostě Sicario 2 vznikat opravdu nemusel. Když už ale vzniknul, co nám vlastně dodal. Podruhé už je to přecejen slabší. Denis je fuč, Deacon je fuč, hudebník Jóhansson zemřel a pro postavu Emily Blunt ve scénáři prostě místo nebylo. Takže nám vlastně zůstávají jen Sheridan, Brolin a Del Toro. To jsou 3/7 z původního týmu. Na filmu to poznat samozřejmě jde, je jiný. Nepůsobí tolik velkolepě, bezútěšně a nabízí už ne tolik zajímavý příběh, jehož vyznění je ještě zbytečnější než minule. Zatímco minulý díl končil pomstou, tentokrát jde o jakési usmíření. Samotný Sicario už bohužel nepůsobí tolik cool a nedotknutelně. 70% (11.10.2018)

Z hlediska scénáře naprosté fiasko. Zavěrečná pasáž obsahuje tolik hloupostí, že jsem šel do mdlob. Jediný štěstí, že Stefano je skvělý režisér, takže tam kde film ovlivňuje čistě režisérská práce (akce ) film sbírá body, ehm hvězdičky. Dokonce si myslím, že Josh šel pod jeho vedením herecky víc nahoru než pod Denisem. Hudební motiv, který mě imponoval v první Sicariu tadybyl využíván zybtečně mnoho a z filmu se i díky tomu vytratila intezita nepříjemnosti následného. (27.06.2018)

První komentáře byly natolik rozpačité až odmítavé, že zchladily můj zájem do té míry, že jsem vyčkal na reakci mého oblíbeného flankera.27 a teprve poté jsem se odvážil usednout do přítmí kinosálu. Nemá smysl si nalhávat, že největším důvodem pro pokračování byl úspěch Sicaria, který se stal pro řadu filmových fanoušků malým filmovým zjevením. Stefano Sollima sice nedosahuje kvalit Denise Villeneuva, ale pořád jde o nadprůměrného filmaře, který má navíc k žánru blízko. Taylor Sheridan si sice vybral slabší den, vlastně mám pocit, že je to zatím nejslabší scénář, který jsem z jeho dílny mohl vidět, ale ani tady neshledávám důvod k zásadní kritice. To, co fungovalo na jedničce, tedy atmosféra, postavy, hudba a styl, bylo v zásadě úspěšně přeneseno do pokračování. Tvůrci napodobují styl Sicaria, ale nekopírují přitom obsah. Nejde o zásadní titul roku, ale slušnou letní žánrovku, kde jsem necítil žádné zklamání z proinvestovaných peněz za vstupné do multiplexu. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2018)