Sicario 2: Soldado

Stefano Sollima je bezesporu skvělý filmař. S druhým dílem Sicaria si docela pěkně pohrál. Jen škoda, že té akce tam bylo poměrně málo na to, jak mě bavila. Byla totiž set sakra opravdická, bez špetky digitálu...a to já vždycky moc rád ocením. Horší to už ale bylo se samotným scénářem, kterej na konci udělal tak strašný výkruty, že jsem se z toho málem posral. Uznávám, že Tylor Sheridan za pár let dokázal, že je borec, ale tady už to tak trošku přehnal. Zřejmě nejvíc zprasenej scénář v roce 2018. (28.12.2018)

Říkejte si, co chcete, ale mě Soldado bavilo více než první díl. Jo, mám problém s tím, jak na začátku matka táhne naprosto nelogicky dceru k teroristovi, který si to evidentně nenechá vymluvit. Stejně tak mi přijde konec zbytečně useknutý. Film měl buď skončit s mírně otevřeným závěrem, nebo být o 10 - 15 minut delší a vyřešit všechno kolem problému, který byl evidentně na talíři (trochu bych to rozepsal, ale nechci "spoilovat"). Rozhodně si ale měli tvůrci odpustit scénu "O rok později", která kazí finální dojem. Každopádně jsem se ale skvěle bavil. Film sice nemá tak bohatě strukturované vrstvy, jako první snímek, ale neřekl bych, že to byl nějaký zásadní problém. Benicio i Brolin byli skvělí. Josh navíc prožívá výborný herecký rok, protože i jeho Thanos s Cableem byli liboví. Hudba sice ždíme minulý motiv mnohem výrazněji, ale v rámci podobných snímků se jedná o nadstandard. Na závěr stojí za zmínku, že na druhého Sicaria by se měli podívat tvůrci Pomsty. Takhle se totiž reálně chovají osoby, které jsou nějakým způsobem zraněny - a to se nejedná o náhodné lolitky. Asi bych si tu poznámku vzhledem k vyznění Pomsty odpustil, ale vzhledem k tomu, že mě ta myšlenka pronásledovala celý konec filmu... Sollima sice není Villeneuve, ale práci odvedl skvělou. Nebýt mírných "zaškobrtnutí" Sheridana, bylo by to za plný počet. (27.06.2018)

Začátek byl velice slibný. Oko každého rozmlsaného diváka jistě potěší záběry na výbuchy v bezprostřední blízkosti dětí a jiné syrové záběry, které jsou zejména v poslední době vzácnou výjimkou a ojedinělou ozdobou každého filmu. Několik zinscenovaných akcí - to byla krása. Přesně tímto způsobem jsou vedeny války s "terorismem". Bohužel, nedlouho po únosu se ze snímku postupně stávalo těžce předvídatelné a stereotypní neúnosné melancholické otcovské rodinné drama a kvalita i zajímavost postupně padaly níž a níž. Nebýt skvělého Del Tora s Brolinem, tak bych snad i padal únavou. Ve výsledku jsem tedy spokojen pouze lehce nadprůměrně. Z mého odborného pohledu toto pokračování kvalitou dokonce předčilo nic neříkající jedničku, co si tak matně pamatuji. (25.09.2019)

Trochu mi vadí, jak se tvůrci bojí přijít s odlišným přístupem a jen rutinně napodobují to, co jsme viděli před třemi lety. Mám s tím problém především proto, že oproti valné většině diváků nepovažuji první díl za dokonalé dílo a Soldado se bohužel, alespoň pro mě, od Sicaria liší jen v maličkostech. Je to stejně drsné, špinavé a nekompromisní, ale zároveň v mnoha momentech dost nudné. A stejně jako minule se jedná o technický a vizuální nadstandard, kterému však chybí pořádné napětí a výraznější postavy. V rámci žánru si raději zopakuji seriálový Narcos, avšak na poslední patnáctiminutovku, ve které se dostaví jak napětí a emoce, tak i krásná neúprosná akce v čele s výtečným Brolinem, si v budoucnu zavzpomínám rád :-) 6/10 (18.09.2018)

Druhé macho řádění na americko-mexickém pomezí je ve znamení navazování. Zámořský debutant Sollima kráčí ve stopách Villeneuva s patřičným respektem a přitom s vlastní tváří, Wolski se snaží dívat náročnýma očima Deakinse a cellistka Guđnadóttir pokračuje tam, kde se zesnulým Jóhannssonem kdysi temně začala. Platí i to, že Sheridan je nejméně silným článkem soukolí, nicméně přičítám mu k dobru, že nyní upozadil ženský element, pro který v tomhle světě nelítostných vlků není důstojné místo. Strážný anděl smrti Del Toro i ve false flag zamotaný Brolin drží svůj vysoký standard a zatímco ten první naváže vztah s prostředkem k vedení války, ten druhý pokračuje v poznání, že tahle válka vyhrát nejde, jen udržovat rovnováhu a dělat to tak, aby ti nahoře při tom vypadali dobře. Pořád tam je ta znepokojivá atmosféra prostředí, které mě zvláštním způsobem přitahuje, ale nikdy bych se nechtěl stát jeho součástí a toho si na Day of the Soldado nutno cenit. Završení trilogie by se teď mohl chopit Jeremy Saulnier.. (29.06.2018)