Sicario 2: Soldado

Dnes pravděpodobně už vše dostane pokračování. Když před 3 roky vjelo do kin Sicario, nevypadalo to na film, který by měl dostat pokračování. Jednalo se totiž o především komorní film a především tržby nebyli tak znamenité. Sicario ale především dostalo kultovní status. Nejsem žádný zastánce jedničky ale musí se prostě nechat, že je alespoň kvalitní. I když dost za to mohl tehdejší tým: Scénárista Taylor Sheridan pro kterého šlo o první film a roky se z něho stal jeden z nejuznávanějších scénáristů, režisér Denis Villeneuve, kameraman Roger Deakins a skladatel Jóhann Jóhannsson. Oukey scénář, znamenitá režie, perfektní kamera a hudba. Dvojka se tak stala očekávanou věcí. A je otázka jak s ní někteří budou zacházet. U kormidla zůstává pouze Sheridan. Villeneuve se mezitím rozutekl k Blade Runnerovi 2049 (k jednomu z nejlepších pokračování minulého roku), Deakins utekl společně s ním (a konečně dostal Oscara) a Jóhannsson zemřel. Ve dvojce se nevrací ani herečka z původního dílu Emily Blunt a ani šmahem se o ní nikdo nezmíní. Vypadalo to tehdy, že se Sicario 2 stane nedůstojným pokračováním. Jenomže víte vy co?! Sicario 2 je dobrý film. I přesto, že místo Villeneuvea tu máme rutinějšího Stefana Sollimu, za kameru usedá šikovný Dariuz Wolski a hudbu k filmu skládá poměrně neznámá Hildur Guðnadóttir. Je jasné, že Sollima, Wolski ani Guðnadóttir nešahají po paty Villeneuovi, Deakinsovi a Jóhannssonovi, rovnat se ale takovému vysněnému týmu je prostě Mission Impossible. A i přesto, jsou všichni do jednoho ať už Sollima, Wolski a Guðnadóttir slušná náhrada. A teď to neberte ve zlém: Emily Blunt mám rád. Tenhle rok jsem si jí užil v parádním Tichém místě a jako nová Mary Poppins působí perfektně. V Sicariu 2 mi ale vůbec nechybí a dokonce mi přijde, že když se strhává všechna pozornost na Del Tora a Brolina funguje to o poznání líp. Ať už Toro nebo Brolin totiž oba mají výrazně zajímavější postavy které navíc v tomto filmu dostávají zajímavé dějové oblouky. Rozhodně nesouhlasím s názory, že na rozdíl od jedničky chybí nějaká cool akční výrazná scéna. Doteď si vzpomínám minimálně na tři scény, které mi ať už vizuální nebo akční stránkou přijdou velice dobré. Akční scény jsou přehledné, dokážeme poznat kdo zrovna střílí a do koho a pokud Sollima opravdu zrežíruje adaptaci videohry Call of Duty bude o co stát. Na dvojce Sicaria se mi ale možná líbí to, že na rozdíl od jedničky jde více na emoce. V jedničce jsme milovali Alejandra v podání Benicia Del Tora, jak si jde tvrdě za svým a jde přes mrtvoly. Ve dvojce ale dostane skvělý dějový oblouk ve kterém musí chránit děvče které mu připomíná dceru. Právě toto přidává postavě Del Tora lidskost a daleko více prokresluje jeho charakter. Co se týče Glavera v podání Joshe Brolina, Brolin si jako vždy roli užívá a jeho morální konflikt je prostě perfektní práce za kterou zaslouží Sheridan uznání. A jinak herecky exceluje Isabella Moner, která po pátých Transformers opět ukázala, že na to prostě má a přeju jí ještě hodně příležitostí ukázat na co má. Doteď jsem byl pozitivní, takže proč za 3? U Sicaria 2 se dá ocenit, že je vlastně stand-aloneová a celou zápletku jedničky téměř ignoruje. Zároveň to ale působí, že by vůbec nemuselo jít o dvojku a kdyby se trošku pozměnil scénář, Del Toro a Brolin by mohli být pryč. Guðnadóttir zároveň občas vykrade Jóhannsonův původní soudtrack z jedničky a Wolski občas příliš kopíruje Deakinsův styl z prvního dílu, místo aby byl svůj. Dále se nemůžu zbavit pocitu hodně vysoce nastavované kaše a závěrečná scéna ukazuje, že ještě není konec. A začínám mít pocit jestli by místo Sicaria 3 nebyl lepší seriál, který by mohl předvést líp a možná by Sheridanovi více seděl televizní formát. Ale to uvidím až po shlédnutí jeho Yellowstonu. Musí se prostě uznat, že jde o slušnou práci a pokud taková bude i trojka, nemám problém. A i kdyby Sheridan nikdy nenapsal film, kterému bych dal za víc než 3 z 5, budu ho mít pořád v úctě, protože minimálně za to jak si hýčká své postavy si to zaslouží. (03.07.2018) (méně) (více)