Mocná Afrodíté

Lenny a reči o adopcií, to sú dva protichodné póly, ktoré horko-ťažko prepojiť. Nositeľ takých ušľachtilých génov a adoptívne dieťa? Problém. Odoláva čo to dá, ale napokon podľahne manželkinej nátlakovej taktike. I keď "podľahol", venuje novému prírastku do rodiny kopu pozornosti. Nastáva pokles manželského entuziazmu. Nutkanie vyčmuchať biologickú matku však neopadáva a skrz na skrz sa otec neodbytne valí za jej odhalením. "Judy the mattress" aka "Mom" je moc, v oblasti lacného porno priemyslu a zjednodušeného myslenia sa nemá čoho obávať a už prvotné slovné výmeny s "cudzincom" veštia ničiaci uragán. Nebyť jej a naopak úvodného pretrvávajúceho flákania sa, tak to asi netradične zamrzí. Takto sa tetelím na stále hláškovo nahustenom, decentnom a dôraznejšom poukazovaní na pravosť partnerského súžitia a výchovnej nenahraditeľnosti. P.S. Kultúrna vložka = antický chór. :-) (28.02.2010)

Verný kameraman, verná strihačka, verný kostýmový návrhár, verný výpravca, tak to môže byť režisér a scenárista v jednej osobe určite rád, keď sa môže vždy spoľahnúť na svojich dlhoročných spolupracovníkov, bez ktorých by som si ani ja už nevedel predstaviť typickú štruktúru každej allenovky, a o čom by to ešte bolo, ak by sa herci doslova nebili medzi sebou, aby si mohli u neho zahrať, pretože to prináša neuveriteľne priaznivú cenovú úrodu. Je tomu i tentokrát, a vynikajúca Mira Sorvino sa parádne blysla v úlohe sexy herečky v porno biznise, pričom ju nikdy neuvidím v akcii, počujem to len z rozprávania, a človek si už vie veľmi dobre predstaviť, aké to je v reáli. A práve jej raz zaklope na dvere športový novinár, ktorý sa chce niečo dozvedieť o tom, kto je pravá MATKA jeho adoptívneho syna Maxa ? Zblíži sa s ňou, a začne jej radiť do života, že spamätať sa, nie je nikdy neskoro. Zatiaľ, čo pomáha druhým, sám prežíva manželskú krízu, a jeden brilantný PARADOX prichádza takmer na samý záver, keď som si vravel, že ten Woody Allen má niečo do seba. Nakrútil film s pomerne jednoduchou zápletkou, ktorá v konečnom dôsledku je dvojznačná. V budúcnosti ma čaká ďalšia filmová jazda s týmto neurotikom, a tých ešte zopár bude, na čo sa opäť teším. Nie som jeho extra veľkým fanúšikom, ale je mi jasné, ako facka, že TEN nakrúcať vedel o stošesť ! (29.04.2018)

Konejšivý film, který můžu doporučit snad každému, kdo se právě potýká s horší až špatnou náladou - opravdu ji dokáže zahnat (testováno na lidech). Komedie těží nejen z Allenových oblíbených vztahových propletenců a křivolakých cest lásky/osudu, ale pořádnou dávku humoru do ní přimíchává antický chór (úžasný nápad) a kouzelná Mira Sorvino. (14.01.2017)

Nevím, jestli se to všem tak líbilo, nebo jsou ovlivněni přítomností Allena, každopádně zápletka byla vskutku vydařená, ale jako celek na mě film působil pouze průměrně. Padlo mnoho kvalitních hlášek ("Chtěla jsem na tebe udělat dojem." "Ty ten závod neběžíš, nemusíš na mě dělat dojem."), všichni se snažili (i Woody), ale hlas Miry mi byl nepříjemný a stejně tak bych vynechala chór, ale to už by se to asi nemohlo jmenovat Mocná Afrodité... (20.03.2008)

No, tentokrát mě Woody docela zklamal. Prvních asi 30 minut sice nebyla kdovíjaká bomba (škoda nevyužité Heleny Bonham Carter), ale z komentářů jsem se připravil nato, že s příchodem Lindy by to mělo dostat patřičnou šťávu. Pravdou však je, že film sice potom byl zajímavějším, ale jinak šlo o klasickou Allenovu vztahovou konverzačku s na můj vkus malou porcí humoru (za co dostala Mira Sorvino Oscara opravdu nevím) a otravnými vložkami s antickým chórem (možná originální, avšak nevtipné, resp. kromě Diova záznamníku). Konec mě tentokrát tolik nepotěšil, protože byl dost podobný závěru v Darebáčcích, sice mladšímu, ale mnou dřívě zhlédnutému snímku. "Kdo je šéf, ty nebo máma?" - "Kdo je šéf? To je snad jasné. Ty nevíš, kdo šéfuje?" - "Ne" - "Já jsem šéf, jasný? Máma jen rozhoduje." (21.10.2011)