Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (403)

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Barry Hines .. Neznamená to, že určitě vypukne válka, ale ta možnost je reálná a všichni na ni musíme být připraveni... Tato slova provázela lidstvo celou studenou válku a naštěstí každý ví, jak se současná situace má, což znamená, že dodnes nebyla naštěstí naplněna, jelikož nikdo to pověstné tlačítko nestiskl. Bohužel, na jadernou válku se nelze připravit. Při tomto nekonvenčním konfliktu v podstatě padne civilizace - veškeré moderní technologie či technika je bez energii nepoužitelná a vědní znalosti jako lékařství apod. nelze v takových podmínkách využít. Kdo nezemře hned, čeká ho jen utrpení a v „lepším“ případě taktéž brzká smrt. ___ Neuvěřitelně působivý polodokumentární film z televizní produkce BBC. Otevřenost v zobrazení, faktická popisnost následků a celkově pesimistická nekompromisnost bere dech. Kam se hrabe veškerá thrillerová tvorba - tak zoufalý křik třináctileté matky při pohledu na své porozené dítě v závěru snímku prostě nemá konkurenci a přitom vlastně není slyšet… :´( 100%. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Co by bylo, kdyby... Tvůrci si pro diváky připravili celkem věrohodnou a snadno akceptovatelnou vizi budoucnosti. Pravděpodobně proto se snímek těší takové divácké oblibě a útočí zde na 90 %. Čekal jsem obrovský nářez, u kterého nebudu pravděpodobně ani dýchat. Po obsahové stránce je fantastický. Na plné čáře selhává forma. Tím teď nemyslím pouze stránku nějakých efektů, ty nechť vezme čert. Film z roku 1984 vás nemá potenciál okouzlit nějakou technickou stránkou po 32 letech po jeho vzniku. Úplně mě neoslnil spíš styl vyprávění. To, co snímek řekl bylo rozhodně super. To, jak to snímek řekl už super prostě nebylo. Veškeré lidské emoce a chování v krizové situaci snímek zachytil velmi dobře. Jen to bylo hrozně odosobněné. K jediné postavě jsem si nevytvořil jakýkoli vztah. Celý snímek kolem mě proplul bez sebemenší angažovanosti k ději. Příliš mě nenadchlo ani sdělování klíčových informací a statistik neatraktivní psanou formou. Film celou stopáž balancuje na hraně mezi hraným filmem a pokusem o dokument, a to v mých očích má potenciál uspět opravdu jen zřídkavě. Ani nemám pocit, že by divákům sděloval něco zásadně nového. Hrozba jaderných zbraní tu bude do té doby, dokud lidstvo nevymyslí nějaké ještě o trošku destruktivnější. V celkovém hodnocení se budu držet někde v průměru. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. ()

Reklama

monolog 

všechny recenze uživatele

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Pokud někdy v budoucnu dá vousatý náčelník velbloudářů svůj modlitební kobereček do čistírny, aby mu z něj odstranili ropné skvrny, může to být zlé. Pak bude dočasně bez koberečku a při svých motlitbách bude pětkrát denně mlátit hlavou přímo do betonu. A je možné, že mu definitivně prdne v kouli (zatím naštěstí neprdlo). Zmáčkne červené tlačítko a ... My pak uvidíme krásný hřib, zvedající se do výšky mnoha kilometrů. Threads nám působivě malují obraz světa POTÉ. Třicet let starý film, ale přiblížíte-li k němu Geigerův-Müllerův počítač, uslyšíte hlasité praskání. Radioaktivita je svině, ta se v zamořeném filmu drží sakra dlouho. Poločas rozpadu v řádu staletí, však to znáte ze školy, od vaší fyzikářky. À propos, je deset let po jaderné apokalypse. Děti už zase chodí do školy. Velmi optimistické. ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

Za mě jeden z nejlépe zpracovaných "postapokalyptických" filmů. Není to ale čisté postapo jelikož film ukazuje svět ještě pár dní před katastrofou, samotnou katastrofu a až následně život po katastrofě, která všem změnila život. Působivé, depresivní ale hlavně realisticky zpracované. K čemuž dopomohla polodokumentární forma vyprávění. Na to že se jedná o TV film jde o kvalitní počin, kterýmu těch 5 hvězd dám. Byť ta pátá hvězda není úplně plnohodnotná. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (23)

  • Vlákna vznikla v koprodukci BBC, Nine Network a Western-World Television, Inc. Poprvé byl film odvysílán na BBC Two 23. září 1984 ve 21:30 a dosáhl nejvyšší sledovanosti na kanálu (6,9 milionu) v daném týdnu. Na BBC One byl opakován 1. srpna 1985 v rámci týdne pořadů ke čtyřicátému výročí atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki. Vlákna se na britských obrazovkách znovu objevila až v říjnu 2003 na digitálním kanálu BBC Four. V září 2004 byl uveden také v dokumentárním pořadu UKTV a v dubnu 2005 byl zopakován. (classic)
  • Líčení komparzistů, kteří hráli oběti popálenin třetího stupně, se skládalo z rýžových křupek a rajčatového kečupu. (classic)
  • Sheffield byl vybrán jako hlavní místo zčásti kvůli své politice „bezjaderné zóny“, která vyvolala sympatie rady k místnímu natáčení, a zčásti proto, že se zdálo pravděpodobné, že SSSR zasáhne průmyslové město v centru země. (classic)

Reklama

Reklama