Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
Osmdesátý léta mi už dlouho přijdou jako příšerná éra a tenhle film je jejich typickým dítětem. Námět bezprostředně vycházející ze studené války, zašedlost všeho (celé se to odehrává v jednom anglickém zapadákově), hnusný herci, auta i interiéry, a celý to působí strašně nízkorozpočtově (výbuch bomby je vyloženě směšný, ty neustálé mezititulky datující děj jsou otravné, stejně jako ten voicover, a místy tam jsou dokonce vloženy statické fotografie, které bych tipoval, že byly z Hirošimy...) Někdo bude tvrdit, že tenhle typ filmů má působit jaksi "preventivně" - já si spíš myslím, že to brnkání na apokalyptickou strunu a univerzální strachy současných zpovykaných euroamerických obyvatel v sobě mají něco nemravného a že koukat na ty obrázky zkázy prostě lidi fascinuje, a každé takové "přivolávání" konce světa je už ze své podstaty trapné, protože zde bylo už tolikrát, že nechápu, že to ještě na někoho působí. Beznadějně zastaralý film, který mě nebavilo sledovat, a ta jeho pseudodokumentárnost mi přijde osobně přijde směšná. ()
Naprosto úderná a v závěrečné fázi opravdu otřesná podívaná. Výbornej katastorfickej a taky post apokalyptickej film, kterej zachycuje dny před, během a po jaderném útoku SSSR na Velkou Británii. První část vyobrazuje společnost sledující eskalaci napětí mezi velmocemi, paniku a samozřejmě seznámení s hlavními hrdiny. Následuje atomový výbuch, který je zde velmi slušně zpracovaný, ale ne tak jakou ve Dni poté, který mimo jiné používá autentické záběry z výborného dokumentu o jaderných zkouškách Trinity & Beyond.. Následuje část postapokalyptická, ve které se tvůrci nebáli opravdu ničeho a kdy zachází až do období 12ti let po atomové válce. Viděl jsem spoustu hororů a hnusu, ale tohle je tak znechucující a příšerné, že kdo to vidí, nikdy by si pak nepřál to zažít. Je to hnus, ještěže se to nestalo a doufám, nikdy ani nestane. Pro zájemce o téma doporučuju taky dokumentární podávanou The War Game, nebo novější, či starší Cold War talky show. Plná palba, doporučuju s hvězdičkou... ()
Beznádej a depresia . U tohto filmu je výhodou byť dobre najedený ! Ak by k niečomu takému malo dôjsť , budem mať okolo krku zavesený v zálohe otvarák na konzervy . Scénka s pôrodom ... brrrrr . Je to jeden z najpekelnejších apokalyptických filmov , ktoré som doposiaľ mal možnosť vidieť ! ()
Co by bylo, kdyby... Tvůrci si pro diváky připravili celkem věrohodnou a snadno akceptovatelnou vizi budoucnosti. Pravděpodobně proto se snímek těší takové divácké oblibě a útočí zde na 90 %. Čekal jsem obrovský nářez, u kterého nebudu pravděpodobně ani dýchat. Po obsahové stránce je fantastický. Na plné čáře selhává forma. Tím teď nemyslím pouze stránku nějakých efektů, ty nechť vezme čert. Film z roku 1984 vás nemá potenciál okouzlit nějakou technickou stránkou po 32 letech po jeho vzniku. Úplně mě neoslnil spíš styl vyprávění. To, co snímek řekl bylo rozhodně super. To, jak to snímek řekl už super prostě nebylo. Veškeré lidské emoce a chování v krizové situaci snímek zachytil velmi dobře. Jen to bylo hrozně odosobněné. K jediné postavě jsem si nevytvořil jakýkoli vztah. Celý snímek kolem mě proplul bez sebemenší angažovanosti k ději. Příliš mě nenadchlo ani sdělování klíčových informací a statistik neatraktivní psanou formou. Film celou stopáž balancuje na hraně mezi hraným filmem a pokusem o dokument, a to v mých očích má potenciál uspět opravdu jen zřídkavě. Ani nemám pocit, že by divákům sděloval něco zásadně nového. Hrozba jaderných zbraní tu bude do té doby, dokud lidstvo nevymyslí nějaké ještě o trošku destruktivnější. V celkovém hodnocení se budu držet někde v průměru. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. ()
Nadčasová vec, dovolím si tvrdiť - KULTOVÁ záležitosť, ktorá dokonale vyobrazuje hlúpotu ľudstva, no najmä chamtivosť nenažratých, ktorí si na úkor obyčajných ľudí, dokazujú svoje ego. Najsmutnejšie na tomto snímku je ale to, že je momentálne viac aktuálny, akoby si divák mohol myslieť. Človeku sa nechce veriť, že ide o TV snímok. Veľmi solídna, frustrujúco depresívna záležitosť. ()
Galerie (13)
Photo © British Broadcasting Corporation (BBC)
Zajímavosti (23)
- Film byl natočen s rozpočtem 400 000 liber a jako první svého druhu zobrazoval nukleární zimu. Byl označen za „film, který se nejvíce přiblížil zobrazení celé hrůzy jaderné války a jejích následků, stejně jako katastrofického dopadu, který by tato událost měla na lidskou kulturu.“ Byl srovnáván s dřívějším oscarovým filmem The War Game (1966), který vznikl ve Velké Británii o dvě desetiletí dříve, a jeho současným protějškem Den poté, televizním filmem společnosti ABC z roku 1983, který zobrazoval podobný scénář ve Spojených státech. (classic)
- Vlákna si poprvé objednal (pod pracovním názvem „Beyond Armageddon“) generální ředitel BBC Alasdair Milne poté, co v roce 1966 zhlédl dokumentární drama The War Game, které nebylo v době svého vzniku na nátlak Wilsonovy vlády v BBC uvedeno, ačkoli mělo omezené uvedení v kinech. (classic)
- Aby horor Vlákna fungoval, snažil se Mick Jackson některé věci nechat neviditelné. Později vzpomínal, že zatímco po odvysílání inscenace BBC obvykle ihned následovaly telefonáty s gratulacemi od přátel nebo kolegů, po prvním promítání Vláken žádný takový telefonát nepřišel. Jackson se snažil, aby se obrazy a emoce odehrávaly v myslích lidí, nebo spíše v rozšíření jejich představivosti. Jackson si později uvědomil, že lidé tam prostě seděli a přemýšleli o tom, v mnoha případech nespali a nebyli schopni mluvit. Prohlásil, že má z doslechu, že Ronald Reagan se na film díval, když se vysílal v USA. Spolu s Barrym Hinesem obdržel Jackson pochvalný dopis také od předsedy labouristů Neila Kinnocka, který uvedl, že „nebezpečí samolibosti je mnohem větší, než jakákoli rizika plynoucí z poznání“. (classic)
Reklama