Braindead - Živí mrtví

Braindead je v rámci odpadu sice na úplně opačném konci než třeba takový Birdemic (což je dost možná nejstrašlivější film, který jsem kdy spatřil, mimochodem), ve výsledku je ale stejně nesympatický, hloupý a ubohý, takže si jiné hodnocení zkrátka nezaslouží. Nebudu uměle přidávat hvězdy jen proto, že je to Jackson. (26.01.2011)

Sice jsem tušil, co od Jacksona můžu čekat, ale stejně jsem nechápavě zíral na to, co se to přede mnou odehrává. Dovedete si představit dokonalou parodii na horor ? Tak to je přesně Braindead. Z plátna (nebo obrazovky) se na vás vylijí hektolitry kečupu, zombíci přibývají tak rychle, že je nestačíte počítat (a pak zase stejně rychle ubývají), střeva a další vnitřnosti se válí všude kolem a vrcholem všeho je "láskyplné objetí" maminky se synáčkem v závěru. Excelentní řežba se sekačkou patří k vrcholným okamžikům nejen tohoto filmu, ale vůbec kinematografie. (23.07.2002)

Možná jen nedokážu podobné filmy ocenit, ale já i v Živých mrtvých vidím jen několik filmařských nápadů a očividné nadšení pro věc několika filmařů, které je ovšem naprosto zbytečné a nezáživné sledovat. Přestože filmu jeho kultovní post neupírám, od Jacksona jsem zvyklý na něco jiného. Ať už provařený Pán prstenů, zábavné Přízraky nebo jedinečná Nebeská stvoření... tohle je jen další béčkový horor, na který se kouknu jednou, a pak na něj navěky zapomenu. (13.12.2009)

Peter Jackson s filmem, který se nese ve stejném duchu jako jeho Bad Taste - Vesmírní kanibalové. Až na to, že tady se méně střílí a méně umírá. Stejně jako v Bad Taste se zde režisér objeví v menší roli. Jinak stejně kvalitní porce zábavného mrzačení a zabíjení. A co se týče tématu a jednotlivých scén, Freud by se na tom vyřádil. Hlavní hrdina bojuje proti své matce a v jednu chvíli se vrátí do jejího lůna?:D (19.08.2010)

Nešlo mi na rozum, co má společného tvůrce kultivovaného Pána prstenů a tohoto vychechtaného kotle krve a pak mi docvaklo: fantazijní orgie. Jackson dostane do ruky kameru a příležitost a nekrotí se, naopak je jako utržený ze řetězu a když už nemůže, tak ještě třikrát může. Braindead je kromě toho na diváka docela fyzicky náročný film, někomu zvedá dekl, já jsem se tedy většinou smála (i když to není berná mince, směju se často, když se nesměje nikdo) a taky jsem přes počáteční údiv, že je to tu samá kule, došla k závěru, že ten film, ačkoli není pírkem na moje osrdí, patří mezi nejvyjímečnější, jaké jsem viděla, a nemůžu jím mrštit do průměru už proto, že jsem ho pár následujících dnů slovy "to si dej, to je mazec" dohazovala. (29.01.2007)