Pán prstenů: Návrat krále

Peter Jacskon měl pravdu. Síla Návratu krále, a já bych řekl, že celé trilogie, není v obrovských bitevních scénách a dokonalých tricích, ale v příběhu, ve vztazích postav, v tom, jak se vyrovnávají s vlastním osudem. V tomto ohledu jsou nejsilnější momenty Návratu krále všechny scény s Frodem a Samem, jejichž působivost graduje s blížícím se koncem k neúnosnosti, a momenty, v nichž se objevuje Faramir. Ostatní scény jsou jen velmi působivé :-). Zaznamenal jsem i několik scén, u nichž jsem si říkal, že bych je natočil jinak, ale takový už je osud filmového fanouška. Jackson též dokázal jednu neuvěřitelnou věc. V docela zásadním momentu jsem si byl schopen velmi dobře představit, že by se film odchýlil od knihy způsobem, který by vyústil v podstatně odlišný závěr. To mě utvrdilo v jedné věci. PJ vždy říkal, že točí svou vizi Pána Prstenů, a ti, kteří to stále nedokáží pochopit, si musí uvědomit, že Jacskonova vize může na plátně bez problému fungovat lépe než vize těch, kterým se ta jeho nelíbí. K filmu mám jednu zásadní výhradu, jež padla už v mnoha komentářích, ale cítím potřebu ji zopakovat. Návrat krále je až neuvěřitelně krátký. Je mi jasné, že je to jen problém kinoverze, ale tento nedostatek u něj vadí daleko víc než u kinoverzí Společensta a Dvou veží, neboť pocit chybejících scén vás bude pronásledovat po celou dobu sledování. Je to, jako byste měli diamantový náhrdelník, ale chyběl vám zlatý řetízek, abyste si ho mohli pověsit na krk a vychutnat si jej naplno. Neznalost knižní předlohy tento problém možná zredukuje, v krajních případech úplně odstraní. Ale pro mě jako pro znalce je absence mnoha scén, o nichž vím, že jsou natočeny, avšak budou až v extended verzi, bolestivým zásahem do srdce. Přesto přeze všechno je jasné, že Peter Jacskon a jeho štáb dokázali to, co bylo považováno za nemožné - zfilmoval Pána Prstenů. Lépe řečeno, krásně ho zfilmoval, způsobil renesanci v zájmu o Tolkienovo dílo a vyvrátil všechno, čeho se, pro mě nepochopitelní, ortodoxní fanoušci profesorova díla báli. Bravo a má poklona, mistře! (17.01.2004)

Sice porvé když jsem to viděl, tak jsem to považoval za skvělej film, ale měl jsem pocit jako kdyby tomu něco scházelo, jenže když jsem viděl tu nejnabušenější rozšíenou verzi, která existuje, tak jsem okamžitě změnil názor a teď už bych váhal, kterej z těch tří dílů je nejlepší, protože 4 hodiny utečou jako voda a nezanechaj jedinej náznak nudy nebo něčeho podobnýho, prostě čtyři hodiny přeplněný skvělými efekty, naprosto dokonalou hudbou, bezchybnými hereckými výkony a nezapomenutelným dějem, který celou tuhle trilogii uzavírá, tak jak se sluší a patří a tentokrát mi dokonce nevadil ani ten zdlouhavej konec, prostě paráda (19.01.2004)

║Rozpočet $94miliónov║Tržby USA $377,027,325║Tržby Celosvetovo $1,119,110,941║ Podarilo sa my zhliadnuť aj rozšírenú verziu, čo dokáže miestamy vďaka pridaným scénkam spestriť ale aj na druhú stranu zas pri niektorých úsekoch trošku zbytočne zbrzdiť dej. Tento Fantasy Film ma svoju úroveň ale tých 11 Oscarov je doslova dokonala premrštenosť, ktorú nikdy nepochopím a popri Spoločenstve prsteňa(100%), my tento diel hrá stále len nevýraznejšie druhé husle, nech sa na to pozerám akokoľvek vidím na tom že to malo omnoho vyšší potenciál ale keď si chce niekto niečo prifarbiť na svoj vkus len podľa výborných kritík tak prosím. Aspoň že tam nie toľko zbytočných komických scénok ako u Dvoch veží. /videl v kine 2x: 75%/ (18.05.2005)

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)