Operace Entebbe

Podle skutečné dramatické události velmi nezajímavě vylíčeno. Navíc pár věcí je přidáno.Ocenil bych více historických detailů než romantickou vsuvku. Přitom popisností je ve snímku více než dost. Palestince máme pochopit – jen se mstí kvůli svým rodinám.Nácvik elitní jednotky trvá 15 minut a je dost nepřehledný a s tanečním vystoupením. Bourání zdi kvůli selekci cestujícím je vděčný detail. (30.09.2018)

To taneční představení, které se prolíná celým filmem, mě mátlo. Hodně. A postavy tanečnice a jejího přítele vojáka byly vlastně zbytečné. Jenže pak přišlo očekávané akční finále na letišti, kterému právě ty prostřihy na zmítající se těla tanečníků a ta dravá hudba daly punc jedinečnosti, něčeho, co jsem ještě nikdy neviděl. Za tuhle originalitu, která ale rozhodně nemohla sednout každému, dávám palec nahoru stejně jako za dokonale věrohodnou dvojici Rosamund Pike a Daniel Brühl a za přesného Eddieho Marsana v roli Šimona Perese. (27.07.2020)

Přestože je José Padilha zdatný řemeslník (obě Elitní jednotky) tato látka mu příliš nesedla nebo mu do ní někdo hodně kecal. Neskutečně utahaná a nezajímavá rekonstrukce skutečné události o únosu letadla, která nudí a občas se pokouší o zajímavé nápady, které filmu ještě více škodí (závěrečná akce s prostřihy na taneční vystoupení). (23.01.2019)

Samotná operace geniálně postříhaná na Echad Mi Yodea je natočená výborně, Padilha ukazuje kde je jeho síla, ale prokousat se k ní přes hodinu a půl zbytečné a nevýrazné vaty, která ani neví co by chtěla říct, to není snadné. Vaty bezkrevně soustředěné na osobní příběhy únosců, zatímco širší politické souvislosti a i mnoho reálií ze samotné operace (včetně nasazení těžké techniky a zničení jedenácti Migů) je ignorováno. Nepochopitelné. Ale je to na Netflixu, takže když přeskočíte rovnou na to finále, tak se vlastně nic hrozného nestane. 6/10 (06.09.2019)

"Chceš obsadit Ugandu, Šimone? - Při odchodu jim ji vrátíme." Já tedy úplně přesně nevím, zda mám fandit hodným Palestincům v boji proti zlým Izraelským okupantům či hodným Izraelcům při obraně své země před zlými Palestinskými teroristy. Ten problém je na mě příliš složitý a jsem rád, že ho nemusím řešit. Na druhou stranu jsem si jist tím, že nemám rád stavění pomníků teroristům, takže bych jména Brigitte Kuhlmann, Wilfried Böse, Andreas Baader či Ulrike Meinhof znal raději pouze jako odstrašující případ z hodin dějepisu. Ale když už jsou tady, tak mi připadalo, že únos byl nudný, jednání izraelské vlády zajímavé, záchranná akce podivná a u toho poskakování na židlích si nejsem jistý tím, zda bylo geniální nebo dementní. Ať bylo jakékoli, tak je to jediná část filmu, na kterou určitě nezapomenu. (26.12.2018)