Pán prstenů: Dvě věže

Extendet version Aby bolo jasne. Nemienim sa k tomu filmu vyjadrovat nejako konkretnejsie, pretoze Pana prstenov beriem ako jedno monstrozne, ultimatne epicke dielo, ktoreho jednotlive casti su jeho neodelitelnou sucastou. Jednoucho dielo, kde ma tak vela uzasnych detailov, scen a zloziek, ze az nema zmysel ich vypisovat. Predsa by som vsak podobne ko v komentari na prvy diel vybral jednu scenu. Je nou vyliecenie Theodena, ktoreho mysel je otravena Sauronovym kuzlom. Strucne by sa dalo povedat, ze je to taky prelomovy bod v celej trilogii. Gandalf sa vracia, a vylieci Theodena, ktory sa postavi na celo ludskej rasy, ktora v sebe znova najde odvahu a statocnost, ktoru kedysi stratilo. Ked Theoden znova uvidi svet svojimi ocami a uchopi svoj mec, presne tento okamih krasne az srdervuco opisuje tento prelom. NADHERNE. A musim povedat, ze konecne som si v hlave vyjasnil jeden fakt. Po dopozerani Pana prstenov som sa s radostou vrhol na kazde nove fantasy v ocakavani ze to bude "nieco ako Pan prstenov". Chyba. Nieje to nalepka "Fantasy" co robi toto dielo takym skvelym. Cely tento pribe, charaktery, tento neuveritelne prepracovany svet - to je to preco Pana prstenov milujeme. A Tolkien na tomto diele pracoval cely zivot. Kazdemu je jasne, ze taketo nieco si niekto len tak nevycuca z prsta. Vlna fantasy ktoru spustil Pan prstenou je bohuzial len snaha hollywoodu vytrieskat peniaze. A tak to z vyslednymi dielami potom aj vyzera. Skuste si vsak rozsirit obzor. Ja osobne si myslim, ze Pan prstenov je omnoho viac podobnejsi filmom ako Gladiator, Statocne srdce ci mnou zboznovany A battle of wits. Su tofilmy podobne zalozene na pribehu velkych epickych rozmerov, na hrdinskych charakteroch a do detailov prekreslenym pozadim. Su to filmy o ceste, ci uz za slobodou, za pomstou, vykupenim, alebo oslobodenim Stredozeme od zla. Takze tak (10/10) (24.07.2007)

Ve "Dvou věžích" jde již do tuhého, pohádková atmosféra zmizela a příběh je roztříštěnější. Právě kvůli tomu je o chlup slabší, než "Společenstvo". Přesto mě zde uchvátila hudba, vizuál (především bitevní) a potěšila přítomnost Entů. Jako výčitka mě napadá snad jen otravná postava Eowyn, té ani po stém shlédnutí nepřijdu na chut. Jinak je to stále kvalitní díl jedné z nejlepších fantasy vůbec. (04.02.2014)

<- Pravil jsem, že odbočky a možnosti pozorovat komplexní svět Pána Prstenů jej dělají působivějším filmem, než samotná cesta prstenu - Dvě věže mají tohoto asi nejmíň, a tak jsou často označovány jako nejslabší díl trilogie. Je to však křivda způsobená samotným konceptem tří filmů, kdy první způsobuje wow efekt ponoření se do fantasy světa a poslední sklízí katarzi ze všech. Dvě věže jsou v přvé řadě epickou akční řeží nevídaných rozměrů, i velkofilmy jako Spartakus, Statečné srdce, či Gladiátor zůstávají v akčních sekvencích v závěsu za rozmáchlostí bitev z Dvou věží... U tohoto dílu jsem také nejvíc ocenil Jacksonovy opojné záběry "pozemské" krajiny, jenž dělají z filmu tak "nadpozemský" zážitek. Výsledná monumentálnost a velikášství filmu nakonec zahlazuje řadu klišé a patetických fráziček, které zde nabírají svých původních rozměrů a nikterak neshazují úroveň scénáře. Pokračování -> (04.12.2011)

Tam, kde jsme si v jedničce mohli užívat výravné fantasy, nastupuje v dvojce "jen" výpravný válečný velkofilm. Stále ale strhující podíváná, čtyři hvězdy jen v rámci série, jinak pět jasných. HODNOCENÍ SE: A tady je to paradoxně přesně obráceně, než u jedničky. Zatímco u Společenstva prstenu je základ přidanými a rozšířenými scénami doplňován a obohacován, ve dvojce jsou tyto scény povětšinou spíše na obtíž, a to z několika důvodů. 1) Až na pár výjimek (k těm později) nepřínáší nic nového. Nerozšířují psychologii ani mytologii. Jsou to jen epizody navíc. 2) Vyprávěcí struktura Dvou veží celkově není tak elegantní a další epizodky a odskoky jen podtrhují chaotičnost a nekonzistentnost druhého dílu. 3) Z pravidla v těchto scénách dost tlučou do očí místy skutečně strašně špatné digitální efekty (na které dvojka obecně dost trpí). Dokonce i ten adorovaný Glum plandá v luftu častěji, než by bylo zdrávo. Scény navíc tak mají smysl až v případě konce, vydechnutí po bitvě u Helmova žlebu a také pár scén navíc v Osgiliathu, potýkajícícm se s náletem Nazgúla. A samozřejmě především retrospektivní scény pracující se motivem vztahu Faramira a Boromira. (18.02.2008)

Lord of the Rings je absolutní vrchol v žánru Fantasy. Obrazy uchvacují naše oči a při jejich gigantických kompozicích mi nabíhá mráz po zádech. Vizuální obrazce a hudební kulisy jsou nezapomenutelné. Krásné Shoreho hudební kulisy jsou v daných momentech ohromující a ke každému detailu scény, postavě, říši, zpomalenému záběru, nebo zla, je vytvořená melodie, která bude ve mě rezonovat navždy! Dokonalé ve všech stránkách. (SE: 223 min). (14.02.2012)