Pán prstenů: Dvě věže

Fantasy sága pod vedením arcimága Petera Jacksona pokračuje, Sauronova armáda se chystá na tažení do Helmova žlebu a hobiti se setkávají s tajemným Glumem. Druhé dobrodružství pokračuje tam, kde skončilo první a využívá stejné prostředky: tíživý příběh, neskutečnou kameru, fenomenální výpravu, chytlavou hudbu, slušné herecké výkony a výborné digitální triky. Absolutním převratem je zde hojně využívaná technika motion capture, díky které vznikla postava Gluma, jejíž předlohou byl herec Andy Serkis. A právě Glumova schizofrenie se zakousne do Vašich neuronů a už se nepustí. Notně si přibližuje tomu, kvůli čemu se filmový fanoušek narodil. Dvě věže nespoléhají tolik na stylové dialogy jako Společenstvo prstenů, spíš se zaměřují na věci, jenž se daly do pohybu. Proto jsme svědky posledního pochodu Entů, útoku skřetích "divočáků" a především závěrečné, takřka 40-ti minuté bitvy u Helmova žlebu, která může být definicí slova monumentálnost a bezpochyby si půjdete párkrát opláchnout obličej, aby vám vzrušením neshořel. Kamera je znovu výtečná, digitální triky se šplhají na pověstný Olymp (Entové dobývající Železný pas, no wau)...Saurono vojsko tluče kopími do země před Helmovým žlebem, Frodo si uvědomuje význam své mise a Gandalf staví svého Stínovlase ve vycházejícím slunci na zadní... Chcete snad lepší pozvánku na Návrat Krále?? 94 miliónů dolarů(rozpočet)/926 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.10.2006)

Nejrozporuplnější díl trilogie... Marná sláva, to že je film opravdu hodně dobrý po všech stránkách, vynikne naplno až v rozšířené verzi, ve které se konečně zacelí jinak dost rozbitá příběhová rovina Smíška, Pipina a Stromovouse; rozvine se příběh Faramira (nakonec jedné z nejlepších změn) a celý film dostane švih. Nikoli švih ve smyslu "dynamický úprk vpřed", ale švih ve smyslu "ano, běží to sice pomalu, ale chtěl bych, aby to běželo ještě pomaleji, neboť je to neobyčejně krásné". Neskutečně mě irituje nepochopitelný Aragornův pád do propasti. Proč? Ale takhle malá skvrnka nedokáže znehodnotit dojem z velkolepé podívané. Monolog krále Theodéna před bitvou v Helmově žlebu je další z momentů, který mi utkví v paměti asi navždy, stejně jako návrat Rohirů ke králi... (25.01.2004)

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)

Pro někoho může být tento prostřední díl série zároveň nejslabším, ovšem u mě to tak není. Děj je sice roztříštěný a přeskakuje sem a tam, ale oproti jedničce nabízí velice výživné bitvy. Pamatuju si, že jsem si to jako malý nahrál na video a dokola si to přetáčel právě závěrečnou bitvu, u které jsem se vždycky náramně bavil. Ovšem film samotný není jen o bitvě, vlastně do závěrečné půlhodiny jen sledujete výborně napsaný a natočený příběh, který vám přiroste k srdci. Jackson z knih vytěžil to nejlepší. Myslím, že k Pánovi prstenů není třeba nic víc dodávat, snad jen, že právem patří mezi mojí nejoblíbenější trilogii vůbec...100% (11.12.2012)

Pro mě nejslabší z celé triologie, což však neznamená, že je špatný. Když se na to díváte poprvé, ani nezaregistrujete, jak ten čas ubíhá... zděšení, které vás provází, když vám někdo řekne, že jedna bitva ve filmu trvá celou hodinu, vyvolá okamžité nadšení, když ji vidíte, a vy si jen říkáte: "Tohle, že mělo hodinu?" Na druhou stranu je tohle vše jaksi kompenzováno tím, že narozdíl od prvního dílu se v tom druhém pomalu vytrácejí emoce. Prostě ani tisíce vojáků nedokáže nahradit situace, kdy jste v jedničce jen nevěřícně zírali na smrt jedné z vašich oblíbených postav. A proto, při opětovném shlédnutí, bych volila radši Společenstvo prstenu než Dvě věže. (16.10.2006)