Toman

Zdeněk Zoltán Toman. Raději pije skotskou a kouří Lucky Strike, než vodku a partyzánky, na svůj původ si taky již nevzpomíná. Má jasný cíl, pro vítěství (pseudo)socialismu dokáže s chladnou tváří vyždímat prachy prakticky z jakékoli situace či stavu, který panoval v poválečné Evropě. Je to pro stranu, k obalamucení národa a všech poctivě pracujících, za které se bolševik schovával. Nechají dočasného bratra soudruha vzlétnout, aby mu šly poté lépe přerazit hnáty a charakterově pokřivený diplomat záhy zjistí, že jeho praktiky byly oproti nelidské stalinistické politice, která již překročila hranice Československa, jen dětská hra o kuličky. "Tady Gottwald...zklamal jsi, Zdeno...". Pro mě zcela bezchybné, při své délce velmi svižně odvyprávěné, skvěle gradující, excelentně zrežírované i sehrané a plné silných kontrastů...divák tohoto filmu ví, jak dějiny pokračovaly. "Mě přece nedáš, Klémo..." (Rudolf Slánský). [Kino Citadela - Litvínov] (07.10.2018)

„Chtělo by to čistku…v kuchyni.“ Už dlouhých 8 let uběhlo od Občanského průkazu. Přesto po zhlédnutí Tomana nemám neodbytný pocit, že by Ondřej Trojan zapomněl filmovou režii, spíš naopak. Ačkoliv je pravda, že si uřízl opravdu pořádný krajíc. Shrnout do 1 filmu tolik událostí a postav už chtělo pořádnou kuráž, ale myslím si, že to ustál. A přestože to není kapitola našich dějin, o kterou bych se až tak zajímal, neměl jsem dojem, že bych se ztrácel. Ony ty pro někoho možná rušivé popisky protagonistů měly svůj účel. Samozřejmě, že uvedení tolika postav si vybralo svou daň, takže u některých z nich prostě není čas na nějaké výraznější charakterové vykreslení (proto je dobře, že tvůrci i do vedlejších rolí obsadili osvědčené harcovníky) a nad konáním některých z nich se tak vznáší jistá emoční „sterilita“ (na druhou stranu, pořád je tu hlavní postava, jejíž osud vám lhostejný není). U výkladu jistých událostí to sice pro mě bylo tak trochu ve stylu „ber, nebo nech být“, ale tvůrci zůstali věcní, takže proč ne. Hodnotím slušnými 4*. (17.03.2019)

V důsledku neusledovatelné, protože to z desítek jmen (kdy každé je představeno designově podivně nepadnoucím titulkem v obraze) a linií není vytyčeno nic, co by měl divák sledovat - pomalu z každé interakce a dialogu vyvstává námět na samostatný film a než pochopím, že záměr filmu je zůstat právě u toho a nevytvořit klasické vyprávění, už je dost pozdě, jména důležitých postav jsem zapomněl, protože jsem nevěděl, že jde o důležité postavy, a poměrně nevím, co se zbytkem stopáže dělat. Odvážná tvůrčí volba (a jsem ochotný uvěřit, že jde o záměrnou volbu, jak tvrdí Trojan), která by potřebovala trochu lépe rozjet, aby bylo jasné, o co se pokouší. Problém toho filmu je fakt jeho první třetina, kde sled scén prakticky odmítá dávat záminky k vzniku významů a vůbec nenavádí diváka, jak by měl sledované číst (ke konci film začne být funkčnější, protože je mnohem klasičtější, začne pracovat s emocemi a empatií - prostě stane se normálním filmem, takže trochu antiteze dosavadní snahy). Jinak Macháček to sice nedává, jeho rozsah (resp. absence jakéhokoliv rozsahu) na tuhle roli prostě nestačí, ale je to lepší, než jak jsem se bál. Chápu, že Macháček má pro mnohé charisma a ve správných rolích plně respektuju herce, kteří spíš prezentují sami sebe, než že by hráli - ale jako lead v takhle komplexní pozici vypadá Macháček prostě ztraceně a jeho pokusy o herectví, možná první v jeho kariéře, prostě nefungují. Tady film možná zachraňuje, že ani okolo protagonisty neexistuje pevná vypravěčská linie, takže nevadí, že jde o stejně topornou postavu jako v případě desítek vedlejších postav. 55 %, 2 a 1/2, - a celková náklonnost k tomu filmu, byť by mohl být proveden trochu zručněji a přehledněji a koncentrovaněji. (30.09.2018)

No, chyběly mi další souvislosti vztahu mezi Bedřichem Pokorným, Rudolfem Slánským a Vlado Clementisem!! Samozřejmě pokus o vtip. Tohle opravdu není aspirant na diváckou cenu. Goldberger Asher Zelig alias Zdeněk Toman a kdoví, kdo ještě, v druhé polovině 40. let solidně tahal za nitky. Šéfoval zahraniční rozvědce, kradl a podváděl, kde se mu zlíbilo. Měl vliv doma, kontakty na Západě, kam dostával české zboží, které nechával na černém trhu solidně zpeněžit. Peníze sloužily k financování komunistické strany. Tedy něco z nich. Zbytek cpal do vlastního trezoru. Byl svině, měl talent, byl inteligentní, byl o krok napřed. Jenže moc se nehneme z místa. Pochopitelně naštval kdekoho a to se mu vymstilo. Zástup historických postav je nekonečný. Až jsem je přestal vnímat. Dvě a půl hodiny je také sakra moc. Přitom sledujeme tak trochu pořád to stejné. Debaty, podvody, žvanění, pokuřování. Ondřej Trojan je velmi zajímavý tvůrce, ale tady je bohužel až příliš věrný realitě na úkor zábavy. Po letech jsem docenil jeho Želary, které teď hodně můžu, Občanský průkaz se také velmi povedl. Toman už méně. Vyprávění posouvá až někam k dokumentárnímu dramatu, kde se hodně mluví, ale málo koná. Napínavých nebo emotivních scén je zoufale málo. 65% (20.03.2019)

Na celým filmu jsou nejlepší závěrečné titulky. Příběh zajímavý, ale jeho vyprávění nudné, rozvláčné, plné postav, ve kterých se nevyznám a nevytvořím si k nim žádný vztah. Nekonečný proud slov dokáže přerušit jen neustálý zapalování nebo típání cigaret, dýmek a doutníků (fakt by mě zajímalo, kolikrát celkem). (08.03.2019)