Nejasná zpráva o konci světa

Dva a pol hodinové podobenstvo o človeku a celom jeho pôsobení v dejinách (preto sa film neodohráva v žiadnom určenom čase) a na celom svete (preto sa neodohráva na žiadnom určenom mieste), o jeho vlastnostiach, o jeho závisti, o jeho chamtivosti, o jeho pokušeniach, o jeho šťastí, o jeho vzťahoch a o jeho hlúposti. Dej je spletitý a absolútne nepredvídateľný, herecké výkony sú výborné, hudba bola v Jakubiskových filmoch vždy výborná, v tomto diele však dosahuje kvalitu skladateľských velikánov, je atmosférická, je veľkolepá, je mrazivá, je depresívna, je príjemná, je smutná... a tvorí jednu z najdôležitejších a najzapamätateľnejších častí filmu. Každý Jakubiskov film prinášal nejaké posolstvo, myšlienku a symboliku, tento je z jeho filmov "najmyšlienkovatejší" a najsymbolickejší - zamýšľa sa nad vojnami, láskou, náboženstvom, bohom, poverčivosťou, odplatou, alkoholizmom, ohováraním, fungovaním sveta, zmyslom života, ľudskou žiadostivosťou a ľudskom potešení z utrpenia druhých. A samozrejme je film plný typických režisérových obrazov, erotiky a naturalizmu (útok vlkov, záverečný "hon"). Celý film je emočne zvládnutý, záver filmu je perfektný, symbolický a otvorený. Jakubisko natočil výborné surrealistické dielo, ktoré určite možno radiť k jeho najlepším a dokázal, že patrí medzi najlepších slovenských režisérov. (15.12.2013)

Pro mě jeden s top 5 české porevoluční tvorbě. Škoda, že u tohoto filmu Jakubisko neskončil, bylo by to důstojné zakončení práce posledního magického realisty v našich zemích. Potěšily mne herecké výkony osob, u kterých jsem to vážně nečekal a Vladimír Javorský pro mne tady navždy zůstane českou variantou Melquiadese. Ano. je třeba jedním dechem přiznat, že film je v některých scénách přízemní a občas vyloženě buranský, ale o to víc jsem si užil části, které takové nebyly. (26.06.2010)

„Je jedno narodenia. A jedna smrť.“ Strašne divný film! U Jakubiska je to však pochvala. Taká jeho „klasika“: halucinogénna, poetická, drsná, drzá, poburujúca, sexuálna, živočíšna, hravá, vynaliezavá, tragická, vtipná a potom do toho kydne šimpanza. Chápem, že to mnohým nesadne. Aj to, prečo. Ale mne sa práveže toto na Jakubiskových filmoch veľmi páči (a baví). Mimoriadne sa mi pozdávalo z časového kontextu vytrhnuté umiestnenie do doby, ktorá chvíľu vyzerá ako koniec 19. storočia, potom ako spin-off Perinbaby a následne do toho vletí helikoptéra. Opäť: mnohým to určite bude vadiť. Mňa to fascinovalo. Faktom je, že miestami film pôsobí (napriek svojmu na tú dobu monštruóznemu rozpočtu) vizuálne divne (až lacno?). To je v ostrom kontraste s výpravou, ktorá je inak v podstate úchvatná (zbožňujem podobné lesné samoty). Miestami sa dej uberá smerom, ktorý príliš nevyhovoval ani mne a to už bolo naozaj čo povedať. (23.06.2007)

Nejasná správa o konci Jakubiska hovorí, že toto mal byť jeho posledný - a takpovediac absolútny - film. Čo pravdaže neznamená najlepší. Hoci to aj bol najväčší (a pritom aj najvýraznejší) slovenský film 90. rokov, ambície boli predsa len trochu prestrelené. Ako dielo je to však pôsobivé (a všetko uvedené vyznieva ešte presvedčivejšie pri zrovnaní s jeho nasledujúcimi filmami), je to esenciálny a akoby kompletný Jakubisko. Rozprávajúc akúsi ságu izolovaného horského spoločenstva zasadil do svojho rodného prostredia východoslovenskej periférie staršie felliniovské aj novšie balkánske prvky, čo znamená cirkusantsko-novovlnné bláznenie ako aj gangsterské frajerovanie za hranicou zákona a celkom sa mu to darilo skĺbiť. Ako obvykle si pritom vyberal iba to, čo sa jemu páči a vytvoril tak osobitý anachronický svet v neurčitom čase a priestore podľa svojho gusta a umeleckého videnia a podľa mňa netreba príliš riešiť, čo tým chcel povedať. Je to taká prechádzka jeho hlavou, veľké putovanie všetkými jeho motívmi a témami, grand opus slovenského magického realizmu, ktorého bol Jakubisko vo filme najvýraznejším  - a dlhú dobu aj jediným - predstaviteľom. (13.10.2023)

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)