Démoni 2

Demoni sú ako v jednotke parádni. Masky sú ukážkové.Je tu aj to čo sa mi páčilo v jednotke,keď sa človek menil na démona,začali mu vypadávať zuby,lebo sa drali špice.Hudba nebola dva krát zaujímavá a tu ma vôbec neoslovila.Tu je ešte primitívnejší príbeh ako v jednotke. Bol tu evidentne zúfalý výkrik,o atmosferický horor.Ale to sa nenaplnilo.Keď som pozoroval tie postavy,tak pri stresových situáciach,čo invázia démonov asi je,tak to nezvládali a kotskejšie sa ani chovať nemohli.Po krvavej stránke sa vôbec nešetrilo,ale všetko ostatné zaostávalo.Ale ten gremlins bol veľmi trápny. Jednotka bola oproti tomuto filmu lepšia. (11.05.2014)

Jestliže jsem se po letech u jedničky zhrozil, že nemá daleko k braku, dvojka už brakem je. Najde se zde jen pár momentů, které stojí za pochvalu: Démon a televize, což trikově předběhlo dobu a je to hodně atmosférické (dokud to herečka nepokazí ochotnickými reakcemi), či vítání u narozeninového dortu a nebo záběr na démony nakouknuvší přes zábradlí s těma jejich ikonickýma svítícíma očima a poté běžící dolů, během čehož se kamera začne otáčet. To je naprostá paráda. Jenže jsou to scény, které sem zabloudily z nějakého jiného (čti kvalitního filmu). Nebo ještě lépe - Jako by nějaký kvalitní režisér přišel občas na plac na natáčení, viděl tu hrůzu a řekl:" Nene, počkej, já ti ukážu, jak se to dělá", natočil kousíček a dodal:"Tak takhle to má vypadat, já zase jdu a drž se toho" a po odchodu to "druhý" režisér stejně packal dál. Takže opět jako v jedničce příšerné herectví, hrozné postsynchrony/dabing, nesmyslné chování lidí a tak dále. Nejhorší je ale fakt, že když jsem se po letech chystal na oba díly Démonů, říkal jsem si:" Ty jo, já vlastně dvojku viděl tehdy méněkrát než jedničku, takže si oproti jedničce nepamatuju skoro žádné gore killy, tak se nechám mile překvapit." No... Nepamatoval jsem si ve dvojce žádné gore killy jednoduše proto, že ve dvojce žádné gore killy nejsou. A to je strašně průser, protože ten kino gore fest je jedna z věcí, která jedničku udržuje zábavnou. A navíc v jedničce ty hromadné střety lidí s démony a s tím spojené vraždy měly nějaký řád a plán. Rozuměj, vize režiséra ala "tak tady se bude plazit chlap a démon ho chytí pod krkem, tady bude chtít ženská protáhnout okýnkem a démon ji stáhne dolů, tomuto člověku roztrhají hrdlo, tamtu skalpujou" atd. Zatímco ve dvojce, třeba konkrétně ve střetu v garážích to nejspíš probíhalo tak, že rejža s tlampačem volal na komparz:" Takže skupina A jste jakože démoni, skupina B jste jakože civil, skupina A se vrhne na skupinu B a jakože je různě škrábejte a skupina B se nějak braňte, prostě se všichni spolu jakože perte a my to pak nějak sestříháme" a výsledkem je naprosto jalová bitka v garážích, neumětelská, amatérská, nezajímavá a bez gore (aneb jak démona střelíte broksnou do hlavy a uděláte mu na čele jen malé bebí). Maličký čertík zabloudivší nejspíš z nějaké komedie typu Gremlins už je jen smutnou třešničkou na dortu. To jak skočí na stůl, rozuměj, jak ho loutkař vyhoupne úplně stejným způsobem, jako to známe u Hurvínka a Spejbla, je k pláči. A to nemluvím o scéně, kterou by si nelajzl ani Uwe Boll: dobývání čertíka skrze postel, přičemž těhulka chvíli ochotnicky čumí, pak naběhne k nočnímu stolku, vytáhne manikúru a začne čertíkovi stříhat nehty! Fakt to tam je!!! Přitom samotný nápad přesunout démony z kina do budovy s panoptikem různých postaviček z bytů, není vůbec špatný, ale musel by se toho chytit někdo schopný. P.S: Jestliže jsem v jedničce nepochopil přítomnost feťáků z auta, tady to platí dvojnásob. (18.02.2023)

Dvojka Démonů od jedničky originálností rozhodně neoplývá, neboť jediné na co se Lamberto Bava zmohl, byla změna prostředí. Kino vystřídal za prosklený mrakodrap, ve kterém opakuje prakticky vše, co jsme mohli vidět v díle prvním. Aby toho nebylo málo, tak si režisér ještě vypomáhá lacinými dějovými odbočkami (např. scéna s Jacobem a jeho partičkou), čímž se snaží zamaskovat absenci nápadu. Démoni vypadají stejně, přičemž jejich neustálý chropot začne po půl hodině lézt na nervy, a logika příběhu je taktéž postavena dosti na hlavu. Navázat na úspěch jedničky je věc jedna, ale zcela jí překopírovat je věc druhá. (06.06.2004)

Klasická ukázka italského horroru 80.let. Dvojka rozvíjí nápad z jedničky, jen démoni proniknou do našeho světa skrze televizní obrazovku (Poltergeist ;-)). Démoni jsou vpodstatě jakési zombie, narozdíl od nich se však pohybují velice rychle. V té době se zombie většinou šouraly typickou klátivou chůzí. Zatímco triky zastaraly - démonický rarášek je jako od muppetů, masky jsou vynikající. A hezky to schytal malý chlapeček, Italové v horrorech hravě překračovali veškerá tabu. Mě potěšila hudba v podání Smith, Dead Can Dance, Cult či Art Of Noise, byť občas k obrazu a ději moc nesedla. Kromě jiného mne pobavila likvidace démona deštníkem, hned se mi vybavil Krtek a paraplíčko. Dnešního diváka už ale Démoni asi příliš nechytnou... (30.04.2011)

Originalita? Jedině v efektech, jinak naprosto to samé co jednička... s tím rozdílem, že vše se tentokrát od pochybného uzavřeného biografu přesunulo do moderního uzavřeného polomrakodrapu. Možná trochu ubylo stupidních momentů, které byly ke konci prvního dílu někdy až nebezpečně debilní. Ale co, to už bych vlastně pomalu 75% hororů mohl ohodnotit jako blbost - jako moji přátelé, 'normální' lidé:)... znáte to; "proč ta kráva nezavře dveře?", "už vidím jak by normální člověk udělal tohle", 'to je kravina', atd.... Jde přece o zábavu, a ta rozhodně není špatná. (12.07.2006)