Tisícročná včela

Nádherné slovenské veľdielo s fantastyckými hercami, ktorý bol dokonalým opisom Slovenského ľudu. Ja som videl včelu vo forme seriálu a môžem povedať že čím väčšie prestávky medzi jednotlivými časťami boli tým viac ma to navnadilo, i keď úvod nemal taký slávnostný nádych objavoval sa v ňom geniálny slovenský herec Jozef Kroner z ktorého priam srší skromnosť, mierumilovnosť ,ľudská dobrota no najmä veľká hercova charisma. Kroner a Kvietik urobili z filmu parádne herecké vystúpenie ktoré ma prinútilo až si spomenúť na to že som Slovák, včela je jedným veľkým slovenským symbolom, plným metafór a alegórii, a keď som videl tu ideálnu fúziu prostého slovenského ľudu z našou krásnou prírodou, tak som žasol nad tým ako to dokázal Juraj Jakubisko s pomocou Petra Jaroša tak dokonale sfilmovať. Jakubisko dokonale opísal Jarošove vnímanie celého príbehu, ktorý mal najmä majstrovsky napísane charaktery postáv ktoré pasovali k spomínaným hercom ideálne. Včelou Jakubisko iba dokázal ža je veľký filmár a prajem mu ešte veľa takýchto alegórii a podobenstiev ktoré su určite hodnotnejšie ako niekoľko desiatok amerických komerčných trhákov za veľké peniaze a "úžasné" :) efekty :). Navyše v každom jeho doteraz zhliadnutom, filme som niekde v úzadí cítil že Jakubisko chce predovšetkým poukázať na dôvody života na zemi a opisuje ľudské hodnoty ktoré si každý človek nájde v inej scéne, každý inde a toto platí najmä pri včele a konári z ktorých silno páchne jakubiskove špecifické vnímanie sveta. Mohol by som tu síce vypisovať ešte niekoľko hodín no nikdy by som nedokázal presne opísať svoje pocity a postrehy z tohto filmu a tomu sa naozaj hovorí umenie, asi si teda prečítam aj knihu, potom budem možno múdrejší. (27.12.2007)

Viděla jsem filmovou verzi (kratší než seriál, cca 160 minut) a byla jsem nadšená. Film mě vtáhl do děje, spoluprožívala jsem s jednotlivými postavami jejich životní osudy, lásky, tragédie. Vizuálně krásné, drsné tak jak drsný byl život na slovenských horách na přelomu 19. a 20. století. Život s přírodou, milostné vztahy, rivalita, souboje, politické spory... až do toho všeho vpadla válka. Nevím zda tak byl zamýšlen, ale vnímám tento film jako silnou výčitku válečným hrůzám, které vtáhnou do boje nevinné lidi, seberou jim jejich talenty, jejich osudy a lásky, jejich budoucnost... pro co vlastně? (29.07.2008)

Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* (11.04.2024)

Magická rodinná sága s výraznou obrazovou stylizací různých časových rovin, plná symbolismu, smrti a poetické hravosti, vypráví příběh zednické rodiny Pichandovců, odehrávající se na pozadí historických událostí z konce devatenáctého století, přes tábory lidu, konflikty mezi Maďary a Slováky, přes bídu a odcházení lidí do Ameriky za výdělkem, až k dramatickým událostem první světové války, za doprovodu čarovné a uhrančivé hudby Petra Hapky. Mistrovské originální dílo ve filmografii Juraje Jakubiska. (07.05.2018)

To co sa podarilo Jakubiskovi a Jarosovi (scenar a povodna predloha) v postnormalizacnom filmovom obdobi nema v historii tedajsieho ceskoslovenskeho filmu obdobu. Ked zobereme do uvahy ze zhruba za desat rokov od zaciatku "normalizacie" ktora zacala rokom 1971 vzniklo v Ceskoslovensku cez 600 filmov, (rocne sa v tej dobe tocilo len Cechach 30-50 filmov a cez desat na Slovensku) neda sa ani jeden co do vizualnej, rozsahovej ci produkcnej stranky s Jakubiskovou Tisicrocnou vcelou porovnat. Prevladali v tej dobe dnes uz tradicne a samozrejme niektore z nich aj kvalitne ceske komedie ktore sa hraju dodnes, filmy pre deti z ktorych niektore sa stali doslova kultovymi ale ostatok boli zvacsa nevyrazne a divackeho zaujmu pravom ukratene filmy ktorych nazvy si uz dnes takmer nikto nepamata... A do tohto filmoveho prostredia konca sedemdesiatych a zaciatku osemdesiatych rokov prisiel Jakubisko s Tisicrocnu vcelou ktoru kvoli obrovskej latke ktoru spracovaval tento velkofilm (toceny samozrejme ako televizny viacdielny film nasledne zostrihany do kin) zastreseny zapadonemeckou produkciou. Divacky zaujem bol obrovsky a opravneny. Jakubiskovi sa podarilo vytvorit doslova jeden z najlepsich slovenskych filmov. Bohate vytvarne obrazy, bravurne herecke vykony, zaujimavo prerozpravany pribeh rodiny Pichandovcov podoprety majstrovskou hudbou Petra Hapku s titulnou piesnou pre vtedy najvacsiu hviezdu slovenskej pop music Mariku Gombitovu. To vsetko vo velkom style aky nemal v tych rokoch obdobu . Ked zobereme do uvahy ze Jakubisko mal po roku 1971 distanc v natacani a jeho navrat vtedajsia vrchnost len pozvolna davkovala cez obcasnu televiznu reziu tak je vobec zazrak ze dostal na takyto projekt vobec povolenie a ze toto majstrovske dielo vobec vzniklo... (18.10.2008)