Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Daly by se zde najít filmové chybičky a věci, které kvalitu filmu snižují, ale Fantaghiro má v sobě takové zvláštní kouzlo, proto nemůžu dát nižší hodnocení. Nevím jestli působí pouze nostalgie, nebo ještě něco vyššího, ale prostě ta kombinace herců z nejrůznějších koutů světa (Německo, Česko, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, a další) vytváří něco zvláštního. I české prostory hradu Bouzov dávají Čechům možnost přivlastnit si částečně tento film. Většina herců z filmu upadla v zapomnění, věnují se jiné profesi, nebo se vyskytují v nám neznámých filmech. Proto možná i neokoukanost tváří zvyšuje hodnocení. O to větší zklamání následuje u posledního dílu princezny Fantaghiro, který je prostě nekoukatelný. (14.12.2011)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)

2/2 Celá série Princezny Fantaghiro zajímavě navazuje na tradici koprodukčních projektů pro děti a mládež, které tradičně před revolucí vzniklaly ze spojení se západními i východními Němci. Oficiálně je to sice televizní projekt italské společnosti Reteitalia, ale s tak vydatnou pomocí českých filmařů a lokací, že už to hraničí s koprodukcí. V menších i větších rolích najdeme dvacítku českých tváří, přičemž královský dvůr sídlí samozřejmě na Bouzově. Trochu matoucí je, že si Češi nepohlídali svoje role v dabingu, ale to lze přičíst na vrub devadesátkovému chaosu. Úvodní příběh Jeskyně Zlaté růže je příjemná fantasy pohádka v hlavní roli se sličnou Alessandrou Martines hrající svou princeznu jako udatnou, krásnou, pyšnou i moudrou. Její Fantaghiro je milující i zranitelná, jednoduše dokonalá hrdinka. (11.03.2011)

Ďalšia rozprávka môjho detstva, škoda, že už ju nedávajú, možno by som hviezdičky znížila. Ale čo, krásna a odvážna Fantaghiro, fešák Romualdo, zákerná Čierna kráľovná (volala sa tak?), Bojnice a pekný príbeh. Áno, aj ja si spomínam na hrozné umelé rozprávajúce zvieratká, kamene, zeleninu a bohvie čo ešte, ale čaro to tomuto filmu neuberá, skôr naopak. (09.08.2010)