Mrtvý muž

"Stupid fucking white man." ________ Černobílý vizuál, Johnny Depp, indiánský mysticismus, básničky, gore, lekce lakotštiny, postmodernismus, propagace žvýkacího tabáku, a grunge – yop, tahle bizarní vykrádačka avantgardního anti-westernu 'El Topo' od Alejandra Jodorowskyho má doslova všechno. Jim Jarmusch ví jak mít za málo peněz hodně undergroundový muziky. (06.02.2022)

Bizarní western, který, byť je černobílý, působí i na rok 1995 velmi moderně. Příběh Johnnyho Deppa začíná zasmoleně, načež se pomaloučku, až netečně a pesimisticky, táhne v duchu taškařice kupředu. Toto tempo a atmosféru ještě multiplikuje melancholická hudba, bez níž by výsledek nebyl ani zdaleka tak odladěný. Pro mě největším tahákem a nejlepšími atributy filmu jsou charismatické postavy, jejichž močopudné charaktery, promyšlené dialogy a z dané doby prdel si dělající skutky dávají Mrtvému muži nezaměnitelný punc černé komedie. Spokojenost jako prase, a to také díky pořádné dávce krve. Malinko podezřívám Tarantina, že se tady nechal inspirovat pro svého Djanga. Doporučuju! (11.11.2014)

Dead man je sice western, ale je ho velmi tazke porovnavat s hocakym inym westernom. Zvlastne je, ze napriek tomu, mam pocit ze je to skrz na skrz poctivy western so vsetkym co k tomu patri. Jarmushowsky netradicny, ale stale western. Aj ked hrdina je pravym opakom drsneho spinaveho pistolnika (a nefajci:)), stale ma v sebe tu spravnu charizmu a s hlaskou "Do you know my poetry?" si ziska srdce kazdeho. Kazdpadne Jarmushovi sa podarilo to ze natocil western, ktory sa bude pacit koli swojmu obsahovemu presahu aj tym, ktori westerny nemusia. Dokonca mi tento film pripomenul Bergmanovu Siedmu pecat, co je atmosferov dost podobny film. Ale nedajte sa odstrasit, fanuskovia westernu! Mrtvy muz William Blake so spolocnikom Nobadym v patach s kanibalistickym najomnym zabijakom Lancom Henriksenom vas zarucene dostanu. A len tak medzi recou. Do you have any tobacco ? 10/10 (05.04.2007)

Moje první setkání s Jimem Jarmuschem, díky kterému jsem si snad udělal o jeho tvorbě docela detailní obrázek. Mrtvý muž především krásně snímá charaktery ústředních hrdinů a zajímavě kombinuje jednotlivé žánrové prvky, takže westernové drama protknuté nádechem fantasy by nemělo být pro diváka žádnou velkou překážkou, ale díky skvělé atmosféře, černobílé stylizaci a doprovodné hudbě by se měl naopak každý fanda cítit jako ryba ve vodě. Právě tím, že se nebál vnést do řady scén notnou dávku absurdity, připravil si Jarmusch pevný podklad pro své trochu zdlouhavé vyprávění, založené především na dialozích a náladách v daných sekvencích. Točit to takový Tarantino, jistě by vnesl do příběhu ještě větší dávku násilí, manévroval by na větším hereckém i myšlenkovém prostoru a hlavně by všechny ty chvílemi trochu uspávací dialogy mnohem více okořenil. Ale to by Mrtvý muž zcela ztratil své specifické kouzlo a stal by se úplně jiným filmem, a to by byla velká škoda. I přes rozvláčné vyprávění a z mého pohledu vyloženě divné zakončení je to totiž výborně nakroucená podívaná, na kterou se nezapomíná.. 80% (20.10.2012)

Mrtvý muž je v pravdě umělecký film. Nenazýval bych ho experimentem nebo antiwesternem. To jsou pouze marné snahy zaškatulkovat film v momentě, kdy přichází se zcela originálním přístupem, který neznáme a neumíme ho popsat. Film se může honosit řadou superlativů. Patří sem hudba Neila Younga, kamera Robby Mullera, hlavní role ztvárněná Deppem a vedlejší role v podání indiána Gary Farmena. To vše jsou mocné nástroje, se kterými pracuje výborná Jarmuschova režie. Snímek se nám snaží originálním způsobem předat své sdělení a duchovní hodnotu. V ději je řada odkazů na historii americké kultury a společnosti v USA. V momentě kdy dorazí na divoký západ vzdělaný člověk, humanista, stává se pro něj jeho dosavadní životní přístup bezcenným. Musí změnit svoje životní postoje, ačkoli nechce. Je vytržený z kořenů, když ztratil smysl svého života, kterému věřil a dostal se do cizího světa, kterému nerozumí a rozumět nedokáže. Dostává se tak do stavu tiché rezignace a pasivity. Tlakem okolí se stává jakýmsi hrdinou resp. antihrdinou, kterým být nechce a ve své podstatě ani není. Flegmatické odmítání vlastního osudu jej činí mrtvým ještě za svého života. Právě zbavení se základního instinktu strachu ze smrti jej činí v očích okolí silným. Tato síla ale není spojená se sílou ducha, ale s duchem zoufalství. Jeho cesta není cestou hledání nového smyslu života, ale hledání smrti. Konec filmu je vlastně optimistický. William Blake nachází důstojný odchod z tohoto světa, který mu umožní až původní indiánští obyvatelé, kteří soudí člověka podle toho, jaký skutečně je a ne podle plakátu WANTED. Smrt Williema Blakea je pro něj vysvobozením. Na věčnost odchází klidný a poprvé snad opravdu spokojený. Dostalo se mu pocty, které se běžnému smrtelníkovi málokdy dostane. 88% (23.12.2010)