Mimo zákon

Útek z väzenia na jarmuschovský spôsob tak, ako sme ho doposiaľ azda ešte vôbec nevideli, pripomínajúci mi klasické spracovanie v podobe Jazdy na tigrovi. • Krásna fotogenická čiernobiela vizuálna stránka a autentický vulgárny slovník, tomu čoraz viac pridávali i na realistickosti, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o naprosto vydarenom obsadení, o čo som sa mohol následne kvalitne oprieť v samotnej nadväznosti na močiarové prostredie, kam v podstate situoval príslušný príbeh práve tento nezávislý autor, ako východiskové riešenie nadchádzajúcej situácie; a mimochodom, na ktorého tituloch začínam byť i čoraz viacej závislým, keďže sa mi znovu úplne presne trafil do noty, pričom nebyť možno zopár nelogickostí v rámci naratívnej štruktúry, rozhodne by som išiel s výsledným hodnotením až kamsi na maximum, nakoľko dané dielo malo na to zväčša svoje predpoklady. (04.07.2024)

Klidně bych se na Down by Law díval 5 hodin a pak řekl:"Hej, proč jste to, sakra, vypnuli?" Pak bych šel v extrémně dobré náladě do práce, vrátil bych se domů a dal si to celé znova, ale přes prostěradlo a promítačku. Večer bych si nalil víno, pustil Toma Waitse a připadal si jako v kulturním ráji. Nakonec bych si Jarmusche přidal do oblíbených režisérů. Jednak proto, že cokoliv jsem od něj viděl bylo osobité a samozřejmě výborné a jednak proto, že tak to má být. Perfektní v úplně každé částici. (23.02.2014)

"Tady by kočku za ocas neroztočil." Takhle výstižně může popsat vězeňskou celu jen Jim Jarmusch :) Tři outsideři na útěku, mezi nimi poťouchlý exot Benigni. Černobílá minimalistická hříčka, předchůdce vážného Mrtvého muže. Ačkoliv je film komediálně laděný, docela vypovídá o povahách zúčastněných - Američani Zack a Jack jsou uremcaní břídilové, co si za většinu svých problémů mohou sami, Ital Roberto svým pozitivním přístupem válcuje i osud. "... cesty dvě a já, já zvolil tu, jíž málokdo se dá..." Robert Frost (18.03.2012)

"So, Bob... For why are you in this prison put?"     Ohromne štýlová komediálna dráma o úteku z väzenia, zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Jarmuschov osobitý štýl tu dosahuje jeden zo svojich vrcholov. Nadmieru ma baví to pozvoľné plynutie nabité atmosférou, nádherné nájazdy čiernobielej kamery (skvelý Robby Müller, ktorého obdivujem aj pre jeho prácu na filmoch Wima Wendersa), či štýlová hudba (John Lurie), nevšedná ako film samotný. A tá celková nevšednosť je to, čo na tejto snímke oceňujem obzvlášť. Nie sú tu žiadne otravné klišé, je to na hony vzdialené hollywoodskej veľkovýrobe určenej masám, je to proste nezávislé, ako sa patrí. Pomerne jednoduchá zápletka je postavená najmä na skvelom kontraste troch hlavných charakterov a ich výbornej vzájomnej chémii. Tieto postavy sú navyše výborne obsadené charizmatickými hercami: Roberto Benigni (Roberto) priam exceluje v komediálnej rovine, veľmi sa mi páči i štýlový Tom Waits (Zack) a príliš nezaostáva ani John Lurie (Jack). Snímka pozostáva z niekoľkých dosť rozdielnych fáz, ktoré na konci do seba perfektne zaklapnú. Mne sa mimoriadne páči hlavne tá fáza prechodu cez močaristý terén (krásne stromy vo vode, plavba loďkou), v ktorej sa až toľko nerozpráva, ale ktorá o to viac oplýva obrazovou nádherou (spomínal som už, aký je Robby Müller skvelý kameraman?). Monológ nad pečeným králikom patrí potom k mojím najobľúbenejším scénam. Výborná je i záverečná, povedal by som dosť nečakaná fáza, ktorá je ako z nejakej rozprávky, s čarovnou Nicolettou Braschi (Nicoletta) ako nejakou dobrou vílou. Tá je vlastne priamym protikladom k hysterickej Ellen Barkin (Laurette), v malej, ale výbornej roličke (začiatok filmu).     "Before, she is very kind with the rabbit. She call the rabbit, ‘Good rabbit. I like this little rabbit. The eyes of the ra…’ Ta! Suddenly, the rabbit dead. Very strange mother, my mother." (02.04.2024)

Jarmuschův snímek MIMO ZÁKON vypráví příběh tří „společenských vyděděnců“ - Zacka (Tom Waits), Jacka (John Lurie) a Roberta (Roberto Benigni). Jejich jednání „mimo zákon“ je jednoho dne dovede na stejné místo (celu). Odtud připravují další akci ležící svým dosahem „mimo zákon“. Snímek MIMO ZÁKON opět (jak je u Jarmusche typické) patří do „škatulky“ - minimalistický opus. Jim Jarmusch šel dokonce tak daleko, že z filmu vypustil i jedinou „akčněji“ laděnou scénu. Snímek tedy není vhodný pro nikoho, kdo ve filmech hledá akci, vzrušení, bitky, mordy a hektolitry krve. Snímek však vřele doporučuji každému koho zajímá problematika „společenské vykořeněnosti“ a hledání si svého místa na světě a dále pak každému komu se líbí kvalitní "americká nezávislá filmová tvorba“, bravurně zvládnutá práce s kamerou, výborné herecké výkony, inteligentní humor a v neposlední řadě písně Toma Waitse. (07.09.2003)