The Wall

Tak tohle byl poměrně zajímavý film. Ano, na začátku je taková pohodička v prachu, ale jakmile se dostaneme za zeď a začne konverzace s nepřátelským odstřelovačem, teprve to začne být zajímavé. A co se potom děje a jak se to děje, je strašně skvěle natočený. Navíc...závěrečná pointa celé situace...no, to bylo skvělý. Právě proto byl úplný konec o to drsnější. Twist skoro jako z hororu. A nebudu lhát, když jsem zmínila ten horor, ano, na začátku (než proběhlo to propočítávání odkud jde střelba a zjištění pointy) mě samozřejmě napadlo, že by to na konci mohlo být přesně jako v jednom z mojich nejoblíbenějších hororů (napadlo to víc lidí?) a to by bylo moc cool. Přesto...konec a poslední záběr jako potvrzení a jako poslední ráda do hlavy diváka, byl taky poměrně cool. Jenom v některých momentech jsem se přistihla (tak zhruba v polovině), že jsem ztrácela soustředění. Tak holt jenom 4,5/5. (03.08.2023)

Americký sniper se chybou kolegy v poušti dostane na mušku profesionálního odstřelovače. Mezi nimi je jen malá nestabilní zeď. Po snímku ´Pohřben zaživa´, ´127´, či z válečné zóny ´Mina´ tu máme další drama jednotlivce na pokraji hrůzy a vlastní smrti. Dramatický velice napjatý příběh jedné postavy ve velmi vyhrocené situaci. Absolutně reálný příběh poukazující na fakt, co může v akci způsobit frajeřina, netrpělivost či absolutně banální chyba. Dostat se na mušku odstřelovači, který ví co dělá, není žádná legrace. Svým způsobem příběh připomíná snímek z roku 2002 ´Telefonní budka´ a to tím, že se ohrožená postava baví se svým nepřítelem přes aparát. Jedná se o unikátní pohled na souboj sniperů ve válce, jaký tady ještě nebyl. Po celý ten dlouhý čas u diváka v hlavě šramotí otázka a tím i zvědavost, jak šach ze strany nepřítele skončí. Je to drsná a psychologická hra, do které je potřeba se vcítit, což je jednodušší pro toho, kdo byl někdy na vojně. Snímek ve vyprávění jednoduchý, pro akčně založené jedince nudný, ale realisticky ve svém psychologickém obraze snahy přežít velmi dobře naložený. (26.12.2018)

The Wall musím jednoznačně porovnávat s o rok starším Mine, jelikož námětově jde prakticky o totožnou záležitost, kdy se osamocený voják dostane na nepřátelském území do opravdu kurevsky nezáviděníhodné situace, ze které vyváznout živý se rovná až zázraku, no a v tomto srovnání vychází The Wall jako jasně prohrávající podívaná, a to prakticky ve všech ohledech. Každopádně abych zmínil alespoň ty nejzásadnější, tak The Wall není ani zdaleka tak napínavá podívaná, a to především kvůli minimu opravdu vygradovaných scén, kterými naopak Mine disponoval prakticky po celou dobu, celé se to tu i dost často až táhne, což jen přinášelo nezanedbatelné množství nezáživných scén, ohrožení v Mine mi pak přišlo i důvtipnější a pro film samotný poutavější a nápaditější, zde je prostě ale jen voják za zdí a hovno z toho, a i emočně je na tom The Wall též o několik levelů hůře, v Mine jsem s ústředním hrdinou dokázal skutečně sympatizovat a přál jsem mu, aby se z té šlamastyky dostal, tady mi byl ale naopak osud hlavní postavy zcela fuk, prostě jsem se tu s ním a jeho situací nedokázal úplně ztotožnit a nemalý podíl na tom pak mělo jistě i obsazení, kdy mi Armie Hammer z Mine přišel přeci jen o dost více sympatický a herecky výraznější, než zde přítomný Aaron Taylor- Johnson, který nejednou zbytečně přehrával a nepůsobil tak příliš přesvědčivě. A to ani nemluvě o pointě, která je v Mine doslova luxusní, tady je to ale nuda a šeď. The Wall tak zkrátka sice není úplně špatný snímek, pokud bych ale na stejné téma měl někomu takovýto typ filmu doporučit, tak Mine by byla jednoznačně má volba. (10.01.2023)

Jeden zraněný hekající voják za zdí, neznámý hlas iráckého odstřelovače, který je kdesi 1,5km před zdí a jeden postřelený americký voják, který je drtivou většinu času v bezvědomí. Tak tohle je situace 70 minut z 81minut filmu a přesto je to strhující. Dialog mezi lovcem a loveným je psychologická deptačka, která když začne být trochu zdlouhavá, tak se probere ten z bezvědomí a drahnou dobu se snaží pohnout o dva metry. A nakonec to dospěje do celkem neamerické překvapivé pointy. Hodně zajímavý film, který ač na malém prostoru se dá označit komorní strhující minimalistické drama? (09.08.2017)

„Zklidni tep a nemrkej, jeden nádech, hlubokej...“ Velmi sugestivní. Hranici mezi životem a smrtí tvoří chatrná kamenná zídka, zralá na rozsypání. OKÉNKO V ZÍDCE: [][] A za ním Sgt. Allen B. Isaac. Ꙭ Má pech, koleno v prdeli, kolegu tamtéž, děsnou žízeň a na drátě iráckého odstřelovače, co má keců jak Palacký. Ꙭ „Za zdí je jen to, co tam je. Zbytek je ve tvé hlavě.“ Ꙭ „Válka skončila, ale ty jsi pořád tady. Ty nechceš jít domů.“ Ꙭ Legendami opředený Juba je zahrabaný někde v okruhu pár set metrů, pod bůhvíkterou banánovou slupkou a do dalekohledu zírá s trpělivostí hada, kterého si Američani při špičkovém výcviku hřáli na prsou. Ꙭ Ze zářezů na pažbě už má málem QR kód,  vrtulníky sundává jak kachny. Mít Saddám Husajn takových borců deset, tak dodnes zadkem leští svůj zlatý záchod v paláci a nad Irákem má no-fly zone. [][] Chvíli akční, chvíli komorní, leč napínavá psychologicko politická konverzačka. Slunce žhne, pot se lepí a prach vrže mezi zuby, ale o něco míň než při souboji odstřelovačů ve Smrt čeká všude.  (18.03.2024)