Ghost Dog - Cesta samuraje

'' Koniec je dôležitý u všetkých vecí. '' , ale ja s bôľom v srdci musím povedať, že tento stál zahovno a ja nemôžem ísť s hodnotením vyššie, pretože mi tu vadilo i viacej iných vecí, ako len ten koniec. Napríklad ma dosť sralo, a už vôbec mi neprišlo smiešne, že všetci mafiáni čumeli na tie debilné kreslené rozprávky. Alebo som nepochopil prítomnosť tej ženskej, ktorú vozili z jedného miesta na druhé, to mi dosť pilo krv a úplne zbytočne som sa rozčuľoval. Atmosféra filmu bola taká, akú ja práve milujem- chlap samotár, tajomne si žijúci na streche večerných daždivých nocí, ale práve vyššie spomenuté veci mi sprznili celý zážitok filmu. Bohu a Jarmuschovi žial. Upgrade : zvyšujem na štyri, pretože ráno o piatej,ked som vstával a šiel meditovať von do záhrady, uvedomil som si, že ma tento film motivoval.Upgrade nb. 2 : Ja to nechápem, ako sa mi ten film zaryl do kože. Dnes je iba týždeň tomu, čo som ho videl, ale každý deň mám iný kúsok inšpirácie z neho a uvedomil som si, že to bola totálna šupa! (14.09.2011)

V Ghost Dog se vyskytují nejveselejší a možná nejstylovější hlavouni podsvětí, jaké ve filmu pamatuji. Všichni jsou evidentně krok před smrtí, milují infantilní kreslené seriály, mají spory s panem domácím, který jim kvůli nezaplacenému nájemnému vyhrožuje vystěhováním z „klubovny“, v teplákovkách a nepadnoucích oblecích se zadýchají dřív, než vyšlapou schody na střechu, kde mají zlikvidovat svou oběť, mají velmi originální řešení otázek diskriminace na základě rasy a pohlaví, a jsou šokovaní zjištěním, že holub stěhovavý nevyhynul v roce 1914. A mají sličnou neteř. Rovněž jde o film s mimořádnou koncentrací opravdu *krásných* scén, zvláště americko-francouzský dialog, rozhovory ústředního hrdiny s mladou slečnou a jarmushovsky podmanivé záběry (nejen nočního) města, s nimiž se mohou rovnat pouze filmy Wima Wenderse (ostatně je pojí kameraman Robby Müller). Kromě návodu na řešení řady palčivých otázek současného světa je Ghost Dog též neocenitelným rádcem v oblasti kultury – poznal jsem díky němu vynikajícího spisovatele Rjúnosuke Akutagawu. A jeho vážné rovině se v komentáři záměrně vyhnul. :-) (16.12.2005)

Jarmusch opět nezklamal. Tentokrát prozkoumal svět nájemného zabijáka, vyznávajícího filosofii japonských samurajů. Žije s holuby, pracuje čistě. Žádný John Woo a jeho milovaní opeřenci. Černý pistolník s vizáží bezdomovce jde navíc inteligentní formou po divákovi, takže to tentokráte není jen čistě o úzké skupině diváků. Vyšlo i odvážné herecké obsazení. Velké sólo Foresta Whitakera Jarmuschovu další lahůdku výborně podporuje. Není to sice film, ke kterému se hned tak (zda vůbec) vrátím, ale opět ho zdobí nadsázka, vtip a výtečná balance na hraně absurdna. (09.04.2012)

Na začátku filmu na diváka dýchne prázdnota. Prvních 15 minut filmu je jako moje cesta do práce. Ghost Dog jede "vypůjčeným" Mercedesem na svoji první filmovou "šichtu". Náhle se ovšem příběh vrchovatě plní. Prostřednictvím přátelství s holuby, francouzských prodavačem zmrzliny, vášňivou mladou čtenářskou a také díky uctívání samurajského kodexu nemá divák pochyb, že navzdory své profesi je Ghost Dog poctivý, správný chlapík. Film má úžasnou atmosféru. Nepostrádá ani vtip - mafiánští bossové by sami dali dohromady jeden komediální celovečerák. (12.10.2007)

Pro mě jednoznačně nejlepší Jarmusch. Nebýt jeho nadpozemské režie, ten snímek by zapadl mezi desítky dalších na podobné téma a za pár let by si na něj nikdo ani nevzpomněl. Takhle je z toho ale skoro kultovní záležitost s podmanivým příběhem, prostým a současně jedinečným zakončením a v neposlední řadě s výtečným Whitakerem, který toho sice moc nenamluví, ale o to víc vynikne jeho herecké mistrovství. Některé hlášky dokonale odzbrojující, dějová linka s upovídaným francouzským zmrzlinářem naprosto skvělá a zvláštní hudba od RZA to všechno krásně podbarvuje. Nejlepší je ale stejně ten závěrečný citát, který celý film i s jeho myšlením trefně charakterizoval.. Nebo ne? :) Přesně mezi čty*mi a pěti. (01.03.2013)