Noc na Zemi

toto je úplná povinnosť pre každého, kto si o sebe myslí alebo chcel myslieť, že má rád dobré filmy, nezávislé filmy, klubové filmy skrátka tie kvalitné snímky, ktorých Jim Jarmusch, môj favorit, je kráľom. Skvost kinematografie plný slávnych hercov rozohrávajúcich na minimáonej ploche taxíka úžasné, vtipné, dojemné ale predovšetkým ľudské príbehy s minipointou to všetko doprevádzané hudbou môjho ďalšieho miláčika Toma Waitsa. Toto skrátka musíte vidieť a počuť. (24.11.2005)

Jemná lahodná řeč pěti různých, ale silným režijním i scénáristickým rukopisem do jednoho celku spojených filmových povídek osobitě a silně navazuje na tuto oblíbenou formu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Pověstná hrabalovská "perlička na dně" se tu blýskne jako sice zrníčko, ale zrníčko, které je současně vzácným jinde nenalezitelným klenotem. Pábitelská taxikářka, která se chce stát automechaničkou, slepá, která vidí víc než vidoucí, nepoměrnost umělého a skutečného neštěstí nebo orgie samčího samolibého a současně zbabělého egoncetrismu jsou existenciálními ploškami, jež se sice odehrávají v různých světových velkoměstech, ale ve skutečnosti se mohly stát komukoliv kdekoliv kdykoliv. Záměnná forma tak skrývá totožný obsah. Lidství je všudypřítomné: i za dne, i v hluboké noci, i v předjitřních hodinách, kdy únava zmáhá tělo toužící po spánku. A tak i nejodlehlejší část lidského dne skrývá lidský obsah a hluboký příběh. Dnes právě tak jako na počátku devadesátých let minulého století, do nichž je zasazen děj tohoto nevšedního šperku stříbrného plátna. (25.09.2009)

Další jedinečný Jarmusch. Nemusíme mít jeho styl rádi, ale přesto je třeba uznat, že ten člověk má svou tvorbou co říci (což se nedá říci o velké většině jeho vrstevníků). Každopádně po téhle půvabné zkušenosti už nemůžu nikde prohlašovat, že zábavně natočit dvě hodinky nepřerušovaných dialogů zvládne jen a pouze Quentin Tarantino - Jarmusch to zde totiž zvládl natolik suverénně, že jsem celou dobu nejen pozorně naslouchal, ale také se hlasitě smál a dumal nad tím, co to vlastně ti zvláštní/obyčejní lidé vypouštěli za podivná/všední moudra. Přestože každá povídka je náladově trochu z jiného těsta a aplikuje jiné lidské vlastnosti, ve všech zahlédneme alespoň kousek sebe samého, kousíček charakteru, který dává pravidelně najevo úplně každý (nebo by alespoň měl). New York byl vtipný a laskavý, Paříž přátelská a láskyplná, L.A. krásně rozjezdové a Helsinki příjemně tragikomické. Jenom ten Řím mi tam nějak neseděl, i když ty Benigniho problémy k životu asi taky patří. :)) 85% (23.02.2014)

Když nebudu počítat neuvěřitelně temperamentního italskýho taxikáře (Roberto Benigni), kterej vykládá biskupovi svoje historky o tom, jak šukal s dýněma, s ovcí a se švagrovou, tak mě žádná jiná povídka nijak výrazněji neoslovila. Sice všechny povídky maj nějakou pointu, nejsou nudný, ale neni to nic, co bych musel vidět znovu. (20.07.2010)

Nie všetko ma dokáže od Jarmusha zaujať, má v mojich očiach "Wendersovský" syndróm minutia sa šálkami kávy. Noc na zemi má tú výhodu, že ak by ma nezaujala jedna historka, za chvíľu nastúpi ďalšia a pravdepodobnosť, že sa mi niektorá bude páčiť, je vyššia, ako "jedna téma pre jeden film". V tomto poviedkovom filme ma dokonca zaujali všetky a to viac, ako som čakal. Sú totiž výborne vypointované, majú hlboké poslstvá a všetky sú svižne natočené. Samozrejme, že vedie Benigni, kto tvrdí, že nie, klame:) (19.06.2012)