Reklama

Reklama

Jede, jede poštovský panáček

  • Francie Jour de fête (více)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (53)

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Jakoby se byl Lada vyřádil na francouzském venkově, okořenili ho americkou groteskou a podávali jej v dokonalé symbióze zvuku a obrazu, tak typickou pro kuchaře velikána ze země galského kohouta. Na místo přílohy si domyslete poetiku, která voní starými pohlednicemi a zcela nepokrytě sahá po neuchopitelné genialitě. A při dezertu se u kávy spokojte s konstatováním, že pan Bazin dobře věděl co má rozebírat... ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

První celovečerní film Jacquesa Tatiho je nejlepší v okamžicích, kdy oživuje gagy použité už v krátkometrážní Škole pošťáků. Ale je přece jen obsažnější a navíc má úplně specifický způsob vyprávění. Nikam nespěchá, je lyrický, ale zároveň plný akce. Vesnička, kde se odehrává, je jako mraveniště, každá malá bezejmenná figurka žije svým vlastním životem a potýká se s drobnými nedorozuměními a nesnázemi. Ze všeho nejvíc mi Tatiho filmy (úplně všechny) evokují kresby Alberta Dubouta. Jednoobrázkové grotesky, kde jedna drobnější nehoda (u Dubouta často třeba plnovous skřípnutý do něčeho) spouští celý řetězec dalších karambolů. V případě Poštovského panáčka jsem dokonce přesvědčen, že to není náhoda, ale vědomá a přiznaná inspirace. 70% ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Rozmarné léto s Vlastou Burianem? Ano, něco na ten způsob. V jádru je to němá groteska se zvukem, byť těch pár dialogů hraje roli pouze epizodní. Hlavním špílcem jsou brilantní situační gagy a také nádherně zaprášená atmosféra rozšafného francouzského venkova, která polaská po duši čtenáře Chevallierových Zvonokos. Veledůležitou roli hraje i stylová hudba... Tak nějak se na to poselství o poklidném životě, kam se třeštění z amerikánského žurnálu vůbec nehodí, sleduje s určitou "hořkosladkostí". Film starý na duši. Ale tak krásně starý, jako ta shrbená stařenka s kozou, co nás v něm provází. ()

(mOnkey) 

všechny recenze uživatele

Na polní příjezdové cestě ohrožuje občany hejno vos, na návsi se chlapi marně snaží vztyčit stožár s vlajkou, hostinský své hosty usazuje na přepravky, protože nový nátěr na židlích ještě nestačil zaschnout, a do toho místní pošťák François dělá všechno, jen ne to co má - tedy rozvážet psaní. Ale ono se mu není moc co divit; zatímco jeho rozhrkaný bicykl má své už odžito, kolegové v Americe zatím procházejí náročným vojenských výcvikem u paragánů, který má zrychlit a zefektivnit jejich pracovní výkony. François se tedy po prohýřené noci vrhá do práce se stejným zápalem jako jeho západní kolegové a snaží se jim vyrovnat. A je to ohromná legrace. Zatímco u jiných komedií by teprve tahle situace posloužila jako roznětka pro kanonádu ztřeštěných situací, Tati na to jde jinak. Humor dávkuje rovnoměrně po celou dobu skromné stopáže, takže například to, že v druhé polovině začne hlavní hrdina nahánět kolo, které mu shodou nešťastných náhod ujíždí přes celou ves, vás už prostě nemůže překvapit. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Než Jacques Tati napsal základní pravidla gagů Francouzské komedie, natočil tuto oslavu Francouzského venkova a němých grotesek. Jeho pošťák je neodolatelně veselou i smutnou postavičkou s kolem, brašnou a sympatickým knírkem. Celá vesnička je takový malý Kocourkov a tamější lidé svérázní. Přestože se jedná o Tatiho prvotinu, již zde zakomponoval svou averzi vůči modernímu světu a moderním trendům (amerikanismus). Na grotesku trochu rozvleklá, na čistou komedii zase málo rozvinutá podívaná, ovšem s nepřehlédnutelným půvabem. Pohodička. 70%. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (6)

  • Ani zvuk nebyl na začátku příliš kvalitní, nový se dodělával až v 60. letech. (Vodnářka)
  • Celý film má čtyři verze - krátký film, nebarevná dlouhá verze, barevná dlouhá verze a verze ručně dobarvovaná. (Vodnářka)
  • Snímek byl od začátku natáčen dvěma kamerami, zároveň na černobílý i na barevný materiál. Použitý barevný systém Thompsoncolor se však ukázal jako nedokonalý (údajně nebylo možné z barevné negativní kopie vyrobit pozitiv). Při restaurování kopie byly použity počítače, nejde však o elektronicky kolorovanou verzi. Francouzský dokumentarista a publicista Francois Ede ve spolupráci s potomky Jacquese Tatiho, režisérkou Sophií Tatischeffovou a producentem Pierrem Tatim, s pomocí dosud žijících účastníků natáčení a s použitím speciálních optických přístrojů rekonstruovali barevnou verzi snímku v podobě, jakou Tati původně zamýšlel (ale i s nedostatky tehdejší techniky; např. s vybledlým obrazem, s barevnou nevyrovnaností některých scén, s "rastrovým" efektem atd.) (formelin)

Reklama

Reklama