Vezmeš si mě, kámo?

Bohužel, dnes točené komedie s gay zápletkami bývají jedno velké teplé ošoupané klišé a je vcelku jedno, kdo to točí. I tato komedie se v tomto nešvaru utápí. Možná ty stále obehrávané trapnosti někomu přijdou směšné. No... proti gustu žádný dišputát. Mé doporučení: místo tohoto šmejdu si pusťte raději Četníka s Funesem. (14.04.2018)

Vezmeš si mě, kámo? je poněkud zvláštním způsobem pojatá sonda do života sexuálních menšin, manželských podvodů a řetězce zamotaných lží, která je místy vskutku nekorektní a otrlá (rozhodně nic pro citlivé milovníky pejsků bez smyslu pro černý humor). I když člověk od počátku trochu tuší, kam to celé bude směřovat, tak se tvůrcům přece jenom povedlo i pár překvapení. Yassin byl tedy upřímně řečeno na palici a chlapec by se měl ujasnit, co vlastně vůbec chce - hlavní postava mohla být rozhodně sympatičtější. Na druhé straně ale pobavil nezastavitelný inspektor Dussart a místy i vykulený Fred. Celkově jde o film na jedno zhlédnutí - při opakované projekci by šlo hodnocení pravděpodobně níž. (05.01.2020)

Vezmeš si mě, kámo? navazuje na tradice francouzské komedie, které se od vaudevillovských dob táhnou dějinami tamního humoru. Prostě spousta záměn, nedorozumění, zmateně pobíhajících lidí, jednu lež střídá jiná a tu pak ještě větší... Jenže tenhle film, který vlastně nedělá nic jiného, než že pokračuje v tradici, byť tedy s novými rekvizitami, jako je problematika přistěhovalectví, migrace, homosexuality a podobně, naplno odhaluje bídu tohoto typu komedie. Na všechny ty fraškovité filmy s Funésem, Bourvilem, Richardem a podobně vzpomínáme trochu nostalgicky, jako něco, co se nám v dětství líbilo, takže k nim jsme shovívavějš. Proto když vznikne něco přesně v tomto duchu, ale moderní a nové, odhaluje se v plné - vlastně prázdné - nahotě (vlastně ze současné francouzské komedie mám jako takový guilty pleasure slabost leda tak pro sérii Taxi). Zaplaťpánbůh se tvůrci vyvarovali nějakého nechutného, fekálního nebo nevkusného humoru (ačkoli i tohle všechno tam je), je to prostě jenom pohodová výplachovka, která u mě zafungovala jen na těch nejabsurdnějších místech, jinak mi moc vtipná nepřišla. Od pohodovýho průměru film níž táhne leda režisér, scenárista a představitel hlavní role Tarek Boudali, dost nesympatický chlapík, který má před čtyřicítkou, ale hraje studenta. Střela dost vedle. Naopak za pozornost stojí vesměs neznámí herci, kteří vůbec nejsou špatní (a kteří jsou na rozdíl od nechutně správňáckého hlavního hrdiny nositelé humoru): Philippe Lacheau coby druhý oženěný "kámoš", David Marsais jako slizký šéf a Philippe Duquesne, jehož imigrační komisař mi dost připomínal jiného komisaře, Giberta z už vzpomínané Taxi. A docela rád bych vynadal distributorům za nápad ušetřit diváky francouzštiny a pustit film do kin nadabovaný. To prosím fakt ne. (28.03.2018)

Nemyslím si, že bych se na tuto komedii, ještě někdy znovu podíval, ale zase jsem u ní nijak netrpěl. Téma jsem znal už od Sandlera a řekl bych, že ho mí neoblíbení Francouzi přece jen zpracovali o něco lépe. Ne, že bych se zrovna smíchy válel po zemi, ale scény s Dussartem nebo s matkou mě slušně pobavily. (02.11.2018)

Promrhaný potenciál. Ne že by to bylo úplně špatné a já se ani jednou nezasmál. Nicméně situace, které měly vzejít z kulturních odlišností, se tady příliš neobjevovaly a to je pro mě zklamání. Co se samotného přestírání týče, tak to bavilo, ale jen chvilku. Po čase se to okoukalo. Nejvtipnější postavou je tak úředník z imigračního, který chce povedený páreček nachytat. Nicméně po Alibi na klíč jsem od dvojice Boudali-Lacheau čekal větší pecku. 55% (10.04.2018)