Bílá princezna

Je škoda, že vyměnili herce z White Queen. Na druhou stranu to tomu ve výsledku ani moc neuškodilo, protože Margaret Beaufort je tady stejně na nervy lezoucí jako s předchozí představitelkou a ve výsledku mě pak ani tolik nesralo, v jakou svini se proměnila stará Woodwillka, protože kdyby jí pořád hrála tzv. Božská Rebecca, tak by mě to asi dost nasralo a kdo ví, jestli bych jí to vůbec věřil. Za to jsem dost věřil mladý Woodwillce - její dceři - která za těch osm epizod prošla značnou proměnou a jak ze scénáristickýho tak z hereckýho hlediska naprosto skvěle provedenou. (01.07.2017)

Oproti White Queen je znát vyšší rozpočet, takže se tu člověk dočká nejen solidní výpravy či výraznějších kostýmů, ale dokonce i nějaké té bitevní scény, což jsem vůbec nečekal. Ale i kdyby se vše odehrávalo v lacinějším pláštíku, pořád by to bylo o dva stupínky lepší, než předchozí série o Válce růží. Předně je to látkou. Zápolení Yorků a Lancasterů před bitvou u Bosworthu se sice může zdát atraktivnějším tématem než nějakých patnáct let vlády Jindřicha VII. a do určité míry je to i pravda, ale teprve s nástupem Tudorovců se objevují velké neznámé anglických dějin jako jsou třeba vražda princů z Toweru či skutečná identita Perkina Warbecka a především z toho seriál těží. A dělá to tak dobře, že si divák chtě nechtě říká, že na tom něco je a autorčinu fikci(?) bere za svou. K tomu samozřejmě patří i nějaké ty dvorské intriky, zrady, lásky a všeho je tu přesně tak akorát. Podařil se i casting. Ternem bylo obsazení Jodie Comer, jejíž Alžběta z Yorku začala jako naivní princezna a díl od dílu rostla v opravdovou královnu se vším, co k tomu patří. A ten vývoj zvládala Comer bravurně. Na pomyslné stříbrné pozici je Michelle Fairley, která si po Catelyn Stark střihla další roli všehoschopné aristokratky a upřímně řečeno těžko říct, kdo by se na Magaret Beaufortovou hodil víc. A to byla Amanda Hale ve White Queen vynikající. No na třetím místě skončila překvapivě Rebecca Benson, o jejíž postavě, Margaret Pole, si doporučuji něco načíst. Mužské představitele nehodnotím, protože v případě White Princess jsem kovaný feminista a vůbec bych se nezlobil, kdybych jím mohl zůstat i v další sérii podle Philippy Gregory. 90% (06.06.2017)

Do pátého dílu jsem byla tak nadšená, že jsem si objednala i knihu. Bohužel pak následovalo velké zklamání – ze seriálu i z knihy. Rozdíly mezi knihou a seriálem jsou docela malé, ale přesto markantní. Zatímco kniha si hraje na to být co nejvíc historicky věrná (moje negativní recenze je na Goodreads :-)), minisérie se ubírá trochu feministickým směrem. Šestý díl mě zbavil veškerých nadějí, že by Jindřich VII. byl „docela“ dobrým králem. Když si člověk něco málo přečte o názorech historiků na prvního Tudorovce, nikdo zrovna žádné ohlasné chvály nepěje, takže něco na tom bude. Na druhou stranu, aby jako v jednu chvíli převzala otěže jeho žena, je hodně přitažený za vlasy. Krom toho z děje celé minisérie mám hodně nemastně-neslaný pocit. Myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se oprostili od inspirace knihou a zaměřili se více na vztah Alžběty a Jindřicha. Série je tak hrozně doskákaná, v jednu chvíli díl končí, jak se manželé začínají sbližovat a na začátku dalšího dílu už kolem běhají tři děti. Až po X letech manželství následuje žhavá sexuální scéna, kdy je potvrzeno, že si ti dva rozumí víc, než lecjaká královská manželství, aby to vzápětí bylo vyvráceno nějakými hloupými intriky krále „Jak nejlíp zdecimovat nepřítele“. Onen zmíněný šestý díl mi zasadil hřeb do rakve této série, že jsem neměla ani náladu to dokončit. Je to škoda. Dvě hvězdy pouze za produkci.  (24.11.2022)

Tak když jsem komentoval The White Queen, připojím pár slov i sem. Otevřeně řečeno, historie tady šla už úplně na procházku, z Alžběty je nesympatická intrikánka likvidující vlastní rodinu a Jindřich VII. zpytuje svědomí. Hmm. No, dokoukal jsem to, ale spíš v cimrmanovském stylu "jsem zvědav, zda bude další část stejně slabá jako ta předcházející". Oproti Bílé královně je i obsazení nějak méně sympatičeskije, ale možná jsem jen zaujatý. Hodnotím průměrem, protože ten povrch je docela naleštěný, ale pod ním toho moc není. (15.05.2021)

Seriál se mi líbil. Vyvolal ve mně silné emoce . Zvlášť vygradovaný konec působil uvěřitelně, dobová syrovost a drsnost vyplula konečně na povrch. První díl jsem i přes čtyři hvězdy původně spíše strhala jako naivní příběh pro ženy, postavy se tam chovají mnohdy dost naivně a viděla jsem, že se příběh příliš ubírá do fiktivních světů než že by se držel skutečných historických faktů. (Viz můj komentář k první epizodě). Pak jsem přistoupila na hru tvůrců a musela si opakovat, že nesleduji skutečné osudy a intriky Tudorovské dynastie, ale spíše vyfantazírovanou zemi, která si vypůjčila slavné královské jména a vybrané nejzákladnější události. Patrně pro větší sledovanost seriál smazává mnohá fakta a neobjasněné věci nahrazuje domněnkami tvůrců, jak se to třeba mohlo tehdy odehrávat (jako dosud neobjasněné zmizení princů a jejich osudy, atd.). Seriály, filmy ani knihy zcela fiktivní s neznámými postavami totiž nemají takovou odezvu a nejdou na odbyt jako ty co nosí slavná jména historických či současných celebrit. A tak sledujeme zcela jinou Alžbětu, zde oslovovanou jako Bětka a musíme jí brát jako hodně vyfantazírovanou filmovou hrdinku. Pak nám nemusí vadit, že ve skutečnosti milá Alžběta, která podle dostupných faktů absolutně nezasahovala do politiky, byla nekonfliktní a sympatickou osobou, se nám zde v seriálu postupně proměňuje v cynickou mocí opojenou vládkyni, která zapomněla na svůj původ, šla drsně proti vlastní původní rodině, do níž se narodila a pomohla zlikvidovat svůj vlastní rod. Povedl se přerod postavy původně nevyzrálé mladé ženy, která postupně získává postavení a nechce se už nechat manipulovat druhými (zvláště matkou a tchýní). Jde si čím dál bezohledněji za svým vlastním prospěchem, ač morálně pochybnými skutky ukončuje kromě vlastních osobních výhod i vleklé války dvou znepřátelených stran. – Jako některým dalším divákům mi v tomto zpracování také vadí menší důraz na vztah mezi ní a jejím královským mužem Jindřichem, který mohl působivě gradovat. Časové skoky (po dvou drobných příhodách se z vekých nepřátel stává náhle sehraný milující pár, bez období postupného sbližování, bez znatelného vývoje), ale jsou zde i jiné časové skoky. V jednom dílu je například těhotná a má pouze prvorozeného syna Artura, v dalším se najednou bez vysvětlení a bez zmínky o dalším těhotenství objevuje náhle asi pětiletý další syn Jindřich. To, že porodila další dítě vyplývá na povrch poměrně nejasně (sedí u stolu najednou s dvěma chlapci a hrají společně šachy) a divák vyjeveně čeká, zda a kolik dětí se ještě na plátně nečekaně v průběhu seriálu zjeví a kolik jim bude v uvedení na scénu let. Nicméně jak říkám, pokud budu brát příběh jako především fikci o intrikách a boji o postavení a ne jako věrný historický popis událostí, mohu být i přes všechny uvedené výhrady spokojená. (21.07.2017)