Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (více)Obsahy(1)
Jan Werich a Vlastimil Brodský v magické pohádce o tom, co bylo i nebylo, ale zejména o tom, co by mělo být. Dnes již legendární český film Až přijde kocour režiséra Vojtěcha Jasného z roku 1963, v němž hlavní dvojroli nenapodobitelným způsobem ztvárnil Jan Werich, je moderní pohádkou pro dospělé. Její děj se odehrává v malém městečku, které jakoby samo bylo z pohádkové říše. Přijíždí sem kouzelník s krásnou dívkou Dianou a kouzelným kocourem. Kocour má na očích brýle a když mu je někdo sejme, lidé se pod jeho pohledem zbarví podle svých charakterů a skutků. Lháři a farizejové zfialovějí, zloději zešedivějí, nevěrnice a nevěrníci zežloutnou – a zamilovaní zčervenají jako vlčí mák. Je jasné, že kocoura mají rádi jen ti poslední. A samozřejmě – děti...
Jan Werich měl v šedesátých letech žalostně málo hereckých příležitostí. O to s větší chutí si v „Kocourovi" zahrál role kouzelníka i vypravěče. Společně s Vojtěchem Jasným se podílel i na dialozích. Film byl oceněn mimo jiné Zvláštní cenou poroty na MFF v Cannes. Vojtěch Jasný dostal také v roce 1963 Trilobit za režii, Jaroslav Kučera za kameru a Svatopluk Havelka za hudbu.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (216)
"Bylo, nebylo ale spíš by mělo bejt." Asi si dokážeme představit, jakou paseku by dokázal v reálném životě takový kocour s brejličkami způsobit. Ale osobně si představuji, že slušné pozdvižení musel v tehdejším Československu vzbudit i samotný filmový Kocour" Vojtěcha Jasného. Ve filmu se sice najdou i některé ryze umělecké pasáže, o nich ředitel školy (Jiří Sovák) vcelku trefně říká, že "nemá to hlavy tak to nemůže být adresné." Adresného je zde toho ale víc než dost. Zejména v podání učitele Roberta (Vlastimil Brodský), když třeba dětem vysvětluje, že největší věc na svět je přátelství a upřímnost. A pak taky před nikým se nehrbit. Sám učitel před svými ideály na chvíli zapochybuje a tak musí otěže dění převzít kdo jiný než právě děti. Děti, v nichž učitel tak dlouho pěstoval dětskou fantazii. Fantazie je přitom v této pohádce pro dospělé víc než dost Již úvodní líbezná flétnová melodie navodí úžasně snovou atmosféru, když pak přijde kocour a roztančí všechny obyvatele městečka v pestrobarevném stylu, je to báječná podívaná. To pak člověk ještě rád přitaká úvodním slovům Jana Wericha: "Pozorovat život to je vždycky zábava ale i legrace. Když má člověk lidi rád. ()
Chtěl bych být kocour. Hověl bych si na rameni akrobatky Diany (Emília Vašáryová je opravdu kočka), houpající se na hrazdě... zavěšené u stropu kinosálu při projekci ČSFD. A pak by mi sundala brejličky. Podíval bych se do sálu a uživatelé by se zbarvili podle povah a skutků svých. Lháři a farizejové by byli fialoví, nevěrníci a nevěrnice žlutí, jako síra, žloutek či chcíplý kanárek. Dobře jim tak. Bodožebrači a zloději bodů, čili mulťáci, by byli šedí. A to nejdůležitější, Jindřiško, zamilovaní by byli červení, jako vlčí máky. A ti normální uživatelé? No jo, s těma je vždycky největší potíž, těm by to ani nepřidalo ani neubralo. Ale mela by to byla ohromná! Cože? Vždyť já vím... Ti fialoví a šediváci (a jejich mulťáci) jsou zlí a nechtějí, aby se to o nich vědělo. A kocoura by zabili. Tak to radši zůstanu obyčejným dabldekrem. Který samozřejmě v úctě smeká před vypravěčem od pánaboha panem Werichem. I před jeho dvojníkem (a tu nestárnoucí Dianu jsem mu dost záviděl!) ()
Jeden z prvních filmů nové vlny současně na sobě nese - jak uvádějí někteří kolegové - mateřská znaménka budovatelského patosu a stále přežívajícího naivního přesvědčení podstatné části společnosti vrcholící novotnovské éry o reformovatelnosti sovětského systému. Pohádkové prvky byly - stejně jako další alegorické posuny - zvoleny z pochopitelného důvodu. Vedle strhujícího Werichova výkonu na mne velice výrazně zapůsobila tehdy mladičká první dáma slovenského divadla Emília Milka Vášáryová. Pohádkový rámec současně - pro někoho snad paradoxně - pronikavě zvyšuje věrohodnost této satiry a může ji činit zajímavou i pro generace jejích nepamětníků. ()
Jasný zde plně dokazuje, že rozumí specifikům filmové řeči a jejím různorodýmmožnostem - to jak komplexně nakládá s barvou (ne pouze v proslulých scénách po sundání kocourových brejlí), s pohybem a sepjetím s jinými uměleckými druhy (nádherně natočené černé divadlo) pomalu nemá v našem filmu obdoby. Přetso však tato obrazová hýřivost poněkud zatěmňuje samotný příběh, který má rozhodně své kouzlo (hlavně co se týče scén s dětmi), ale pokud jde o cílenou moralitu je dost krotký (i na samotný féerický žánr) a naivní, prostě příliš nefunguje. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (22)
- Na filmu se podílelo 14 vycvičených koček. (Duoscop)
- Jan Werich (kastelán Oliva / kúzelník) mal zákaz filmovať, ale režisér Vojtěch Jasný zabezpečil prostredníctvom priateľa a predstaviteľa štátneho filmu, ktorý sa osobne poznal s vtedajším prezidentom Antonínom Novotným, povolenie, aby mohol v tomto filme účinkovať. (Raccoon.city)
- Film byl natáčen na barevný materiál, který se ještě dodatečně koloroval. (M.B)
Jak já jsem miloval tento půvabný film ve svém dětství! V dospělosti se okouzlení tímto lyrickým podobenstvím ještě prohloubilo. Dokážu si více vychutnávat jednotlivé složky od světel, přes hudbu až po pantomimické a taneční kreace. A dochází mi veškeré souvislosti s kriticky satirickým pohledem, chytrou hravostí a energičností ve víře v podstatu dobra jedince. Děti jsou symbolem budoucnosti, pro kterou by každý člověk měl ve svém nitru nalézt to nejlepší a přispívat k prosperitě osvícené společnosti. Je to sympatická pohnutka. S humorným a inteligentním nadhledem, který jedinečným způsobem přibližuje neutěšený stav fungování společnosti ve svém celku i ve svých jednotlivých částech. Násilné budování komunismu na základech propracovaného rakouskouherského systému zlomení ducha zanechalo své zřetelné výsledky v té nejpřízemnější formě touhy po moci a bohatství, přitakávání a zneužívání. Díky přízemnosti člověka je jakákoliv revoluce odsouzena k nezdaru. V reakci na stav společnosti vzniklo několik vynikajících satirických filmů. Jedním z nich je i film Až přijde kocour. Vojtěch Jasný dokázal vtisknout do filmu i svůj umělecký talent a vzniklo originální poetické dílo. Silné a působivé ve svém provedení, ve svém průběhu i ve svém vyznění. V pronesených slovech je cítit moudrost Jana Wericha, který výborně ve své dvojroli laskavého kastelána Olivy a tajuplného kouzelníka vtipně, laskavě i jízlivě komentuje veškerou bláhovost, pokrytectví i nezištnou obětavost lidského chování. Na karikaturách typů lidí, na které narazíte v hojném počtu kdekoliv i v současné době. Moudrý a laškovný nadhled je výstižný a potřebný ve své zřetelnosti správného pojmenovávání problémů. Vedle hlasu svědomí je hlavní postavou příběhu schopný, oblíbený a obětavý učitel Robert (velmi dobrý Vlastimil Brodský), který v kritických situacích neváhá vyjadřovat svůj názor a zatajované pravdy. On je tím pevným pilířem, který chrání pravdu a skutečnost a naději na osvícenější budoucnost. Hlavní ženskou postavou je kouzelníkova asistentka Diana (půvabná Emília Vášáryová) ve své roli tajemné krásky pravdy a lásky v té nejupřímnější podobě. Hlavní zápornou postavou je ředitel školy Karel (skvělý Jiří Sovák) v pestrosti chameleonského zabarvení těch nejpřízemnějších lidských pudů mocichtivosti, povýšeného pokrytectví, nevěrnosti i manipulativního podvodného jednání. Poslední důležitou postavou je podlézavý školník (vynikající Vladimír Menšík) ve svém úslužném poklonkováním síle moci a vynalézavostí pro zachování stejné stávající moci strachu. Z dalších rolí: nevěrná Robertova známost a poslušná učitelka Julie (zajímavá Jiřina Bohdalová), líný pokrytec a družstevník Janek (příjemný Karel Effa), ochotná a svědomitá družstevnice Marjánka (sympatická Vlasta Chramostová), vytrvalá klepna Fanča (zajímavá Alena Kreuzmannová), trpící a trpělivá Karlova manželka Růžena (Stella Zázvorková), zlodějský vedoucí restaurace (Jaroslav Mareš), dobromyslný popleta a policista (Václav Babka), či odbojné děti Jankův Joska (Michal Pospíšil), školníkův Olda (Antonín Krčmář), Marjánčina Jindřiška (Dana Dubanská) a restauratérův Petříček (Pavel Brodský). Ano, je to kriticky satirický pohled na fungování komunistické společnosti. Ovšem ve svém důsledku se tato satira dá interpretovat v malých obměnách i na současnou dobu společnosti demokratického tržního hospodářství. Pokud ve společnosti půjde na prvním místě o moc a bohatství, bude mít toto laskavé dílo stále své nezastupitelné místo. Jsem, už nevím ani pokolikáté, znovu uchvácen touto optimistickou, výstižnou a hravou poetikou, která dává prostor snad všem uměleckým složkám, aby vynikl nezapomenutelný satirický výtvor. Navíc, k Telči mám mnohé nezapomenutelné vzpomínky. Odhoďme svoji pokryteckou přízemnost a buďme především lidmi! Začít se musí odspoda, od základu každého člověka. Nejobtížnější bývá, když se člověk vyjadřuje pouze sám za sebe. () (méně) (více)