When a Stranger Calls

Parádna klasika, v ktorej prvých 20 minút sa stalo legendárnych v rámci psycho hororu, potom je to thriller a vyústenie má tiež vynikajúce. Výborná atmosféra, perfektné zosúladenie hudby a tajomna, ktoré niekde číha, a neviete, či niečo príde, alebo nie. Niekedy jedna veta stačí na zapamätanie si filmu doživotne a to "Have you checked the children" mi bude po rozume behať stále. (06.07.2023)

Chorá mysl vyšinutce je strašidelná sama o sobě, natožpak je-li umocněna napínavým vyprávěním a výtečnou hudební podestýlkou. Během prvních dvaceti minut jsem se opakovaně dostávala do úzkostných stavů a jen se mi podařilo vydechnout a uklidnit se, přišlo finále, prstíčky, nožičky kroutící a dech úžící. Curt Duncan. Nikdo mě nevidí. Nikdo mě neslyší. Neexistuju. Nenarodil jsem se. (20.05.2016)

Hrozně přeceňovaný film založený na populární americké městské legendě o hlídačce dětí a vrahovi v domě. Čekal jsem něco na způsob ČEKEJ DO TMY, tj. napínavou minimalistickou hru kočky s myší na jednom místě jen pro dva herce, respektive jednoho herce a jeden hlas (jako v remaku), ale to jsem si naběhl. V tomto duchu se odehrává pouze příjemně atmosférická úvodní dvacetiminutovka s hlídáním dětí a sípáním do telefonu, jenže po ní přichází skok o několik let dopředu, kdy chycený vrah z úvodní scény vezme dráhu z blázince, zdlouhavě obtěžuje jakousi starou rašpli (nikoli po telefonu) a v patách má bývalého poldu, co ho tenkrát zavřel a který si ho nechává opakovaně proklouznout mezi prsty. Tahle debilní část, v níž se vrahova neodbytnost brzy stává nechtěně komickou, bohužel zabírá víc než půlku filmu a dobrá tečka na závěr (telefonát do restaurace), kdy se film zase vrátí do módu úvodní scény, to už nevytrhne. Ve srovnání se starším BLACK CHRISTMAS to nemá šanci. Televizní sequel z roku 1993 jede podle stejné šablony a je drobet lepší, i když vrah v něm paradoxně vůbec netelefonuje a remake z roku 2006 konečně natahuje hlídání na celou stopáž, ale bohužel ji naplňuje nudou. (30.11.2009)

Čekal jsem nějakou průměrnou kriminálku, ale to jsem se zase jednou šeredně mýlil. Jak píše můj oblíbený uživatel zelenáč, When a Stranger Calls, je dílem svébytným, pro mě však skoro dokonalým. Až na mě dýchla jakási nostalgie, kterou, aby jeden dnes v podobých filmech hledal, jako jehlu v kupce sena. Když k tomu připočtu hlavní, hereckou trojici, je vymalováno. Na první pohled, nesourodí, ne nějak extra pohlední lidé, ale spolu s jednoduchým příběhem a hlavně strhujícím koncem, je to přesně ten zobáček, na mém dnešním hodnocení. Zlatý sedmdesátky, to já říkám furt. (20.11.2015)

Film se rozpadá na tři části a každá je jiná. Žel. Prvních dvacet minut by se napětí v prázdném domě dalo krájet a každé zazvonění telefonu donutí i diváka trochu nadskočit úlekem. (Pravda, zpětně to nebude trochu dávat smysl v některých drobnostech, ale who cares?). Druhá část je ve stylu „město honí vraha“, resp. zde břichatý detektiv, a je otázkou, proč uprchlý psychopat vlastně čeká tak dlouho na posledních dvacet minut, které jsou alespoň pro mne opět zdařile rozehrané, ale v jisté chvíli ztratí napětí, nevím proč, přišlo mi to spíše už takové parodické. Ale celkově to není špatný film - noční prostředí města, jednoho baru, bezdomovců, to vše vytváří zvláštní atmosféru, škoda jen, že ten příběh není moc propracovaný a nenabídne nosnější zápletku. Tahle by vystačila na středometrážní televizní díl nějakého seriálu. Jinak psychopat mi hodně připomíná typově českého herce Svatopluka Matyáše. (16.12.2019)