When a Stranger Calls

John Clifford pracoval 33 rokov na polícii. Momentálne sa živý ako súkromný detektív. Jedného večera ujde z nemocnice pre duševne chorých násilnícky vrah Curt Duncan. Ten pred 7 rokmi v dome rodiny Mandrakisových, v spánku, brutálnym spôsobom, holými rukami, zavraždil dve malé deti. Jedinou osobou, ktorá vtedajší útok prežila, bola stredoškoláčka Jill, ktorá si privyrábala ako opatrovateľka. Podarí sa Johnovi šialeného vraha vypátrať a zastaviť tak jeho nezmyselné krviprelievanie, alebo...? Pred pár týždňami som vzhliadol remake tohto filmu ( 2006 ). Podotýkam, že nie som fanúšik starších snímkov, ale toto bol NESKUTOČNÝ rozdiel. O horor síce veľmi nejde, no atmosférou, hereckými výkonmi, samotným príbehom a jeho rozuzlením, absolútne N E P O R O V N A T E Ľ N Ý. Je zbytočné o tom vôbec polemizovať - 80%. (04.01.2014)

Kto si ako prvý pozrie remake z roku 2006 a až potom originál z roku 1979, bude asi značne prekvapený, nakoľko scenáre sú veľmi odlišné. Kým originál (ktorý sa mi nepáčil) je o pátraní po šialenom vrahovi a úvodnému home invasion teroru patrí len prológ, remake (ktorý sa mi páčil) túto skvelú pasáž natiahol na celovečernú minutáž – a urobil dobre. Teror babysitterky šialeným anonymom je určite stokrát pôsobivejší, mrazivejší a šťavnatejší, než nudné pátranie po vrahovi na úteku. Remake sa ďalej mohol pochváliť parádnou atmosférou, sympatickou hrdinkou, solídnym magorom, viacerými pekne hnusne napínavými momentami a v neposlednom rade úžasným domom a jeho okolím. Originál nič z tohto nemá (až na odporný moment, v ktorom policajt babysitterke prezradí, že anonym telefonuje priamo z domu). Horko-ťažko 40%. (16.06.2019)

Chápu, že po prvních thrillerově naprosto dokonalých dvaceti minutách přišlo pro mnohé velké rozčarování. When a Stranger Calls je však zcela svébytným dílkem, které si razí vlastní cestu vodami vysokonapěťového žánru. Místo protrahovaného děsu volí cestu postupného uklidnění, aby na vás v závěru zaútočilo jako had skrytý v houštinách. A že vás uštkne, tím si můžete být jistí. Osobně mě bavila i ona zdánlivě uklidňující střední třetina, kde se seznámíme s podivnou osobností vraha a řekl bych, že vykreslení pokřivené duše psychicky narušeného jedince se Waltonovi povedlo obstojně. Obyčejný a trochu plachý chlápek splývající s davem, který postupně a nezvratně (a znovu) padá do temných hlubin své zmučené a ztýrané mysli a není pro něj návratu ani naděje... Kontroverze mezi politováníhodnou zrůdou a tím co provedla má opravdu ostré hrany, přesto je jasné na čí straně Walton je. A poté opět přijde až nečekaná injekce adrenalinu v podobě dokonale vysoustružené hrůzy. Pro mě jasné absolutorium. (07.11.2015)

Hrozně přeceňovaný film založený na populární americké městské legendě o hlídačce dětí a vrahovi v domě. Čekal jsem něco na způsob ČEKEJ DO TMY, tj. napínavou minimalistickou hru kočky s myší na jednom místě jen pro dva herce, respektive jednoho herce a jeden hlas (jako v remaku), ale to jsem si naběhl. V tomto duchu se odehrává pouze příjemně atmosférická úvodní dvacetiminutovka s hlídáním dětí a sípáním do telefonu, jenže po ní přichází skok o několik let dopředu, kdy chycený vrah z úvodní scény vezme dráhu z blázince, zdlouhavě obtěžuje jakousi starou rašpli (nikoli po telefonu) a v patách má bývalého poldu, co ho tenkrát zavřel a který si ho nechává opakovaně proklouznout mezi prsty. Tahle debilní část, v níž se vrahova neodbytnost brzy stává nechtěně komickou, bohužel zabírá víc než půlku filmu a dobrá tečka na závěr (telefonát do restaurace), kdy se film zase vrátí do módu úvodní scény, to už nevytrhne. Ve srovnání se starším BLACK CHRISTMAS to nemá šanci. Televizní sequel z roku 1993 jede podle stejné šablony a je drobet lepší, i když vrah v něm paradoxně vůbec netelefonuje a remake z roku 2006 konečně natahuje hlídání na celou stopáž, ale bohužel ji naplňuje nudou. (30.11.2009)

Remake se nepovedl (a to i přesto, že se to nejlepší na originálu v něm přetáhlo na celou stopáž), ale tohle je vážně pecka. I když se budete bránit, to dusné intro vás prostě sežere a vyplivne po nějakých pětadvaceti minutách. Atmosférický mrak se poté na chvíli rozpustí, ale díky hlavnímu záporákovi je to pořád mrazivý thriller. Závěr ale opět šlape a vám bude strašně líto, že netrvá déle. Zkrátka fajn kousek a úspěch (při rozpočtu 800 tisíc vydělal 21 milionů) mu nejde nepřát. Zajímavostí ještě budiž, že Walton natočil v devadesátých letech pokračování se stejnými tvářemi. (22.08.2013)