Dýmky

Blbina, ve které hrají významnou roli dýmky. Každá z povídek je jinak dobově, stylově i hudebně stylizovaná, výsledkem je pak roztříštěná mozaika se dvěma pěknými herečkami (hlavně Brejchová) a jednou krásnou dýmkou, která má po celém obvodu hlavičky straight grain. Pro dýmkaře nutnost, pro ostatní pravděpodobně nuda. Ale podíváte se do Anglie. (20.04.2014)

Prvni pribeh, je absolutne nejhorsi, nevyrazny a trapny, druhy pribeh dela cest nazvu filmu a pokud by se takto odvijel cely film bylo by to mozna ke koukani a treti je podobny tomu druhemu, avsak clovek je uz tak otraveny a znudeny, mozna temer zhypnotizovany neustalym "lalala, nanana", ze se musi premlouvat, aby to dokoukal. Kdyz se konecne tak stane a film ma za sebou, je za to nesmirne vdecny a takovy pocit rozhodne neni dobry. 0,5* (21.03.2011)

nevím, v čem byl problém, jestli na to dostal pan Jasný moc peněz a chtěl natočit světově pojatý velkofilm? Hrozně špatné, o ničem, v souladu s tím je nesmysl v popiscích, jde o zfilmování povídek Ilji Erenburga, nikoli Adolfa Hoffmeistra. Poetičnost předlohy se s panem Jasným prostě minula. Ano, Jana Brejchová je krásná, ale to nestačí (02.04.2016)

Erenburgových "Třináct dýmek" se dobře čte i dobře kouří, se "Třemi dýmkami" Vojtěcha Jasného je to trochu hořší, člověk se při nich občas zakucká. Ovšem lordova straight grain pipe je skvělá, stejně tak jako celá jeho sbírka dýmek (také mám sbírku dýmek, přestože už je nekouřím; dostupný komerční tabák je moc slabý a selský tabák, který pořád pěstuji, příliš silný, takže jsem ho musel ředit listem podbělu). A tak jediným příjemným zjevem byl pro mě Waldemar Matuška, nespíš ale jen jako relikt doby... A to, že sv. Hubert kouří, víme stejně všichni.... Pozn.: K pojetí a zarámování filmu, ke kterému se Jasný rozhodl (nadsazování gest typických pro počátky němého fimu), nemám připomínek, až na to, že se s kouřením dýmky naprosto neslučuje. Herci si také neumí nacpat dýmku, ani jí kouřit. (30.03.2020)

Tři povídky, každá trochu jiná, ale kdo ví o mé zálibě v komediích a němých groteskách, nemůže se divit, že se mi nejvíce líbila ta první. Hlavnímu hrdinovi v ní realita a natáčení snímku Lidé a vlci postupně splývají v jedno a výborný výkon předvádí hlavně Juraj Herz. Druhá a třetí povídka už mě tolik nestrhly, ale špatné rozhodně nejsou. Režie Vojtěcha Jasného je (zejména ve druhé povídce) velmi světová a hudba Svatopluka Havelky ještě světovější. (26.06.2017)