Fantom opery

První filmová verze Fantoma opery sice disponuje podobně "charakterním" hlavním hrdinou jako například německý Upír Nosferatu, má přesvědčivé herce ve vedlejších rolích a působivé dekorace, ale přesto se nejedná o horor hodný statutu legendy. Nosferatu byl unikátním výplodem expresionistického hnutí se špičkovou vizuální souhrou v celém rozsahu mizanscény a s deprimujícím nádechem v každém promyšleném záběru, Fantom je zručně odvyprávěný a nenudící, ale přehnaně melodramatický a v některých scénách zbytečně groteskní pokus o americké hororové umění, z něhož zamrazí pouze zásluhou vynikajícího maskování Lona Chaneyho, které by se suverénně uchytilo i v dnešních filmech. Orientace na rozervaný duševní stav nešťastného monstra je každopádně velmi přesvědčivá a právě díky ní neupadl film v zapomnění, ale stal se oblíbenou a často citovanou klasikou... 70% (14.12.2015)

Viděl jsem jakousi 75min. verzi která ale dle vnitrosítě očividně neexistuje, ale díky té délce to vůbec nenudilo. A tak mi ani nepřišlo vzhledem k ději, že tam chybí 15-30 min. Na rozdíl od té barevné ze 43, kterou si již moc nepamatuji, ale vím že jsem se u ní 3 roky po 1. čtení předlohy v 1991 nudil k smrti a jelikož jsem při revizi zjistil, že ji zde nemám ohodnocenou, tak si počkám až na shlédnutí v souč. době, které bude nezatížené přihlouplým mládím a navíc ovlivněné mou láskou k dokonalému technicoloru, byť jako mnozí jiní říkám, že Phantóm Opery vynikne nejlépe monochromatický. Když vezmu v potaz, že jde o jednu z mých oblíbeností, přečtených/zakoupených před 15.rokem věku, tak se dá říci, že ze všech verzí (ne, neviděl jsem všech 32, nejsem blázen, včetně 8 tv v. z nichž některé pocházejí z Argentiny nebo Číny, což je bez komentáře) které jsem dosud viděl a z nichž (až na tuto vyjímku) mě žádná neuspokojila, spíše nudila, jsem považoval tento ultraclassický román z r.1909-10 (knižně 1911) za prokletý či nesfilmovatelný. Buď se z toho stala přemrštěně opuletní kostýmněvýpravná podívaná, nemaje ovšem s atmosphérou a předlohou jako takovou skoro nic společného, nebo se z toho stal přiblblý muzikál a nebo ještě lépe... italský krvák. Píši to proto, že mě mělo už dávno napadnouti, že ta nej verze bude s velkou pravděpodobností ta 1. či v tomto př. hnedle 2., pocházející ještě z pradávných časů, kdy filmy byly mladé a nezkažené.;-) Pokud by to např. točil Whale v těch zvukových 30.letech se stejným obsazením, jsem si jist, že by to byl stejný flák, jako Neviditelný. Pochváliti musím hudbu, která mi přišla na němý film dosti moderní a co je hl. nerušila (jak se to občas stává) děj, alébrž ho dokonale doplňovala. U mě překonává Metropolis a staví se po boku démonických varhan z Murnauova klenotu jm. Nosferatu. Legendární Lon Chaney (kterého znám již spíše poněkud oteklého z let 60tých) se svým vzhledem, se neztratí ani dnes v době digipříšer apod. Co mě ale hodně přequapillo, tak Mary Philbinová, neb její výkon byl jako hudba dosti napřed a až na pár theatrálních vyjímek, které jsou prostě copyright této éry obecně, mě po velmi dlouhé době, nějaká herečka zaujala v němém filmu. A oněch nepřiznaných 8 scénáristů si očividně knihu přečetlo a bez větší devalvace (jasně, že i zde jsou změny, ale dle mého nikterak velké či zásadní) ji přenesli (aniž by se z toho stal nekoukatelný přeplácáný a dnes jako bonus navíc, hyperkorektně obsazený guláš, který sice ještě nevznikl...asi, ale jistě to časem někoho napadne) na nejprve filmový 16mm pás a posléze na plátna světových kin. Teď si ještě vybrati mezi ´´colorovanou´´ verzí (ta mě moc neláká) a plnou 107min. verzí. Eriku...raď. Má se otočit štír? Má se otočit kobylka? (10.08.2022)

Po Nosferatu další klenot němého hororu. Film má své kouzlo hlavně díky Chaneyho Fantomovi, který je děsivý a škaredý - ale na druhou stranu vzbudí lítost. Tento znetvořený muž vděčí své 'kráse' na svojí dobu perfektnímu maskovaní. Velký vliv na atmosféru má samotná budova Pařížské opery, a temný žalář v jejích útrobách. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné. (26.03.2006)

Fantom opery se snaží kondenzovat šokující hrůzu a rozpadá se mu přitom celek, skýtající v obtížně přístupných zákrutách svého labyrintu mnohé temné otázky, jež by mohly anatomizovat tu kalnou interiérovou, podzemní existenci, která se skví (či spíše ztrácí) v centru jeho (ne)pozornosti, a dosáhnout tak sugesce hrůzy opravdové. Nadto je tento raný pokus ještě vychýlen z vypravěčské osy zacílené k marné pointě, statickými jevištními mezihrami, které by přeci bývaly mohly být dokonalými tapetami smutku osamělého vyděděnce, kolorujícími jeho věčnou nespavost. Ptal jsem se, co je to za život v propasti, jaké jsou city neživené sluncem, ale plynovými lampami, leč dozvěděl jsem se, že pod maskou není víc než přespříliš snadno uvěřitelná legenda. (14.07.2011)

Chaneyho Fantoma opery si určitě zařadím mezi pětici nejděsivějších horrorových postav. Když mu Kristýna strhla masku, málem jsem si nadělal do spoďárů. V tomhle ohledu fakt vymakaný kousek. To občasné teatrální herecké přehánění k podobným snímkům prostě patří a asi by vypadalo blbě, kdyby tam nebylo (ty baletky, které se během rozhovoru tu a tam z ničeho nic zatočí na špičkách mě i bavily). Davové scény mě až překvapovaly. Masky parádní. On ten film má vlastně jen jednu chybu a tou je jeho délka. Je až moc dlouhý. (21.01.2012)