Dej mi své jméno

Tenhle film strčí do kapsy všechny Zkrocené hory a drtivou většinu podobných věcí na tohle téma. A to hlavně svým výtečným zpracováním. I když jsou herecké výkony vynikající, podařila se režisérovi hlavně jedna věc. Zachycení té báječné, letní atmosféry, která určitě potkala každého z nás. Atmosféry plné nevyřčených slov a tužeb, pohledů a náznaků, které (možná) přerostou v něco většího. A pokud máte takové rodiče, jak náš hlavní hrdina, nemusíte se bát vážně ničeho. Budou za Vámi stát v každé situaci a hlavně budou chápat Vaše city. A to není i v dnešní době zdaleka samozřejmá věc. (02.01.2018)

Hele... ok film, který je přesně takový, jaký čekáte, že bude. Vůbec nechápu, jak jde u něj cítit nějakou větší emocionální účast. Ale dobře, je to příjemně plynulé a otcův monolog ke konci je slušný kus scenáristiky. Jinak kdybych tu měl něco řešit: Že Chalamet tu má být mladší, než kolik mu je, mi došlo - ostatně i o něco mlaději vypadá, takže dejme tomu. Ale že Hammerovi má být 24, to by mě nenapadlo - a je to celkem zásadní, protože jestliže se tu rozdávají karty vášnivé tajné lásky, tak je celkem rozdíl, jestli je hrdina dvacátník, nebo třicátník - to je prostě jiný očekávaný set vlastností, jiné očekávané vzorce chování... Celou dobu jsem nechápal, proč Hammerova postava tak divně trčí, proč s ní všichni (předně samotný protagonista) jednají tak podivně familiérně, aniž by se znali. Myslel jsem si, že to má být otcův kolega, tedy pro Chalameta něco jako "strýček", a ne student a pro hrdinu spíš starší vrstevník. Náhodou jsem teď viděl dva filmy skoro za sebou (druhý jsou Kings of Summer), kde věk herců neodpovídá věku postav, což zasahuje do vnímání příběhu. A to se prostě musí brát v potaz. Doufal jsem, že doby, kdy dvacátníci hráli středoškoláky a třicátníci vysokoškoláky, jsou dávno pryč a režiséři už jsou ochotní dát si tu práci s hledáním adekvátních mladých herců - jasně, musí se většinou vypsat konkurz, chce to víc času a víc prostředků, ale notak... Někdy to nevadí a člověk si třeba neuvědomí, že o víc než dekádu nesedí věk McDormandové ve Třech billboardech, protože logika příběhu na tom nezávisí - ale pak jsou tu přesně opačné případy jako tohle. I když neříkám, že to nějak zásadně zkazilo můj zážitek, ten by byl "mdle spokojený" nejspíš i s adekvátním castingem... ale možná... možná... 70 % (11.01.2018)

Sentimentální nudně natočený film o letní velké làsce má pár světlých míst v dialozích, když se hovoří o umění a především v dialogu otce se synem po odjezdu milence. Chvílemi snímek zachází do přílešné ordinérnosti. I o homosexuálním vztahu se přece dá natočit komorní, něžný, nebo křehký film, což ovšem není případ tohoho snímku s podivuhodně zavádějícím čsekým distribučním názvem. Ale možná distributorovi znî stejně dej mi jako říkej mi. (07.03.2020)

Popravdě vůbec nic zvláštního. Letní italský drama z osmdesátých let, jehož plus je určitě hudba, která z filmu dělá poměrně zajímavou záležitost. Po herecký stránce se ale nejedná o nic jedinečného. Téma Zkrocené hory zasazené do italského venkova podtrhnutého kulturou, památkami, plážemi a prvními láskami. Všechno je dobrý, jenom tu hlavní zápletku bych vynechal. (26.01.2018)

Když by se film vezl celkově na podobné vlně, jak tomu bylo v jeho poslední třetině, tak by to byl pro mě nezapomenutelný zážitek - bohužel působivému závěru předchází pocitově velmi zdlouhavý "prolog", který mi to svým impresionistickým až poetickým rázem opravdu dělal těžké ke sledování. Hereckému obsazení nemám co vytknout - Chalamet a Hammer měli mezi sebou potřebnou chemii a věřil jsem jim to. Trochu ale tápu nad tím, jak je možné, že film získal Oscara v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář - osobně bych totiž film zkrátil alespoň o dvacet minut a přidal bych na gradaci děje. Na jednu stranu chápu úmysl tvůrců, co se pozvolného vyprávění a zrodu křehkého vztahu mezi dvěma lidmi týká, avšak jako divák jsem to měl prostě namáhavé v rámci udržení pozornosti. Vrchol filmu tvořily pro mě bezpochyby scény z posledních společných dnů Elia a Olivera a závěrečný rozhovor mezi otcem a synem. U tohoto filmu na jednu stranu chápu všechen ten povyk a pozitivní reakce, proto mě na druhou stranu o to více mrzí, že se nemohu připojit k nadšeným fanouškům a obdivovatelům tohoto filmového kousku. (P.S. Třeba se k filmu vrátím po přečtení knižní předlohy a vše přehodnotím!) (02.02.2019)