Sidney Hall

Ve svém žánru pravděpodobně naprosto dokonalý film. To něco málo co chybělo Manchestru by the Sea se tady nachází. Tragičnost dostala opět další kapitolu. Zpočátku jsem sledoval něco co jsem nebyl schopen pochopit. Sidney Hall vykládá karty na stůl postupně, aby diváka náležitě semlel. Při sledování jsem přemýšlel nad tím, že tyhle osudové filmy mám vlastně moc rád a nějak si neumím bez nich představit své filmové dospívání. 85% (27.03.2018)

Už pekných pár dní nad tým filmom rozmýšlam. Páčilo sa mi to, ale dosť ma mrzí premárnený potenciál. Ja napríklad mám rád filmy s Lermanom. Tiež mám rád Večierku. Ale že dokážete byť sympatický v roli chlapca od vedľa, vás ešte nekvalifikuje hrať vážne a emočne silné, dospelé dielo. Rovnako ako oscar za roztomilý kraťas ešte z nikoho nespravil veľkého režiséra. A ja sa proste nemôžem zbaviť dojmu, že so skutočným režisérom, skutočným scenáristom, strihačom a so skutočnými hercami, mali tieto postavy a tento námet šancu byť naozajstnou udalosťou, filmom roku. Ta výťahová scéna. Ten samovražedný román. Vzájomný obdiv medzi dvoma géniami. To dievča, ktoré sa ukrýva za záclonou a posiela psaníčka ... Primetime v sobotu na Markíze, s šiestimi reklamami a reprízou budúci rok, skrátka nie sú osudom, ktorý by si zaslúžila takto nádejná látká plná nápadov. (19.09.2019)

Veľmi zvláštna, atypická, spočiatku dejovo pomerne odľahčená, hádam aj romanticky poňatá dráma, o hľadaní seba samého, s množstvom hlbokých myšlienok o poznaní života ako takého, o láske, ktorá je kľúčom k všetkému. Už ubehla nejaká doba, čo som videl tak zaujímavý, pekný, dejovým spracovaním, nesmierne originálny film. Chcel som dať päť, ale slza v závere nevybehla, tak ostanem pri štyroch. (30.03.2018)

Film má tři dějové roviny, které jsem ze začátku nevěděl, zda na sebe nějak opravdu navazují, nebo jde jen o hru s fantazií. Výsledná skutečnost a dílky, které po celou dobu chyběly a díky nimž byl děj poněkud tajemný, se naplno projevily až v samotném závěru a o to emotivnější dohru celý snímek měl. Tato myšlenkami protkaná romantika se špetkou tragédie, melancholie, deluzí a opravdu miniaturního nihilismu, se mě osobně dokázala dotknout a zanechala ve mně hořkosladké pocity. (19.12.2023)

Ten film se snaží sedět zároveň na židli "mnohovrstevnatý mindfuck s komplikovanou strukturou vyprávění jako Fontána" a na židli "sociální sonda do traumat lidí na předměstí". A já myslím, že mu to škodí. Začátek je super, to vás táhne ta narativní divočina - ale v půlce filmu už nejenže víte, co se stalo, ale bohužel i co se bude dít dál, a jen koukáte, až hrdinové dokončí oblouky, které si už ale sami dovedete domyslet. Po téhle první půlce by měla asi naskočit ta sociální sonda do traumat, ale ta na mě působila dost ploše, studeně. Postavy mají problémy, ale neprocítíme je, vidíme je jen z dálky. Místo toho, abyste si řekli "omg, on zažil XY, to je hrozný, ta scéna mě úplně rozebrala", si řeknete "jo, on zažil XY a proto odjel tam, čímž se propojí tahle linka s touhle, dobrý". A tím, že Sidneyho pořád někdo chválí za to, že je jeho psaní "upřímné a syrové a opravdové", je jen zřetelnější, že Christensenův náhled do závažných traumat není. On má tu lidskou bolest jako motivace pro posunování postav v příběhu, ne jako něco, co upřímně a do hloubky zkoumá. A to je pro mě škoda. Chtěl bych tomu moc dát 4* - obecně mě tahle témata a styly vyprávění baví - ale tady to prostě nějak není. (19.08.2018)